28.3.2024 | Svátek má Soňa


LITERATURA: Sandokan, malajský Tygr z Mompracemu

15.7.2008

Sandokan, to už je klasika. A televizní seriál s Kabirem Bedim, samozřejmě, v prodejnách levných knih dneska už k mání na několika málo DVD, tak kdo by četl předlohu? Salgari - Sandokan 1

Já jo. Naposled ji česky vydal Albatros v obnovené edici Knihy odvahy a dobrodružství, psal se rok 2000 a byl, považte, nachlup svazek edice číslo 200.

Mohl bych teď vyjmenovat i starší vydání onoho skvostu (a vcelku slovo skvostu vyslovuji bez ironie), nicméně Neviditelný pes není bibliografická příručka, takže raději bez váhání nakoukněme třeba do dílu Malajští piráti.

Připraveni? Je léto, píše se rok 1856. Slyším šumot moře-slyším šumot moře v jedné lastuře, abych parafrázoval verše Jiřího Grossmanna, a vidím lepý trojstěžník a jsou tři opravdu krásné pohledy, jak už kdosi postřehl. Kráčející hezká žena, klusající kůň… a trojstěžník nebo i vícestěžník prorážející si cestu vlnami. Stojíme před tím třetím divadlem, ale ne tak docela, ta loď je totiž v nouzi nejvyšší a následující řádky budou někomu vonět dobrodružstvím a pro jiného zůstanou pouze komickými. Posuďte sami.

„Probůh!“ křikl kormidelník. Pokřižoval se. V oslňujícím svitu blesků se po pravoboku objevil jako přízrak skalní masív s mohutně vyčnívajícím ostrovem. Mompracem, hnízdo obávaných pirátů a nedobytné sídlo jejich náčelníka Sandokana.

Malajský tygr, pirátské jméno toho muže nahánělo hrůzu i nejotrlejším mořeplavcům.

Co se děje v Salgariho románu dál? Trojstěžník ztroskotá a piráti se zmocní jeho posádky. Mezi ní lapí i sestřenku Sandokanovy lásky Marianny, v tuto chvíli už mrtvé. Po Marianně Guillonkové však ještě stále truchlící pirát Sandokan praví: „Dobře poslouchejte. Malajský tygr se chystá na nebezpečnou výpravu. Bude velkou část z vás stát život, tygříci z Mompracemu, ale musím osvobodit snoubence této nešťastnice Tremai-Naika.“

„Zachráníme ho, Malajský tygře. Kdo ho drží v zajetí?“

„Rádža James Brooke, katan pirátů.“

Z úst hordy zazněl řev: „Smrt Brookovi!“

Jenže nic nejde tak snadno, a to ani v dobrodružném románu. Tygříci jsou obklíčeni.

Naštěstí stojí po boku „žlutého gentlemana“ jako vždycky i šlechtit Yanez, tato poněkud zženštilá varianta Shatterhanda (jeho roli bych možná i zvládl, ale třeba se podceňuji).

„Co uděláme, bratříčku?“ ptal se Yanez.

„Ustoupit není kam,“ odpověděl Sandokan. „Připravíme se k boji, tygříci, ke mně!“

Piráti se dosud drželi v uctivé vzdálenosti. Teď přišli blíž. Jejich oči se leskly jako žhavé uhlíky, jejich dlaně hladily rukojetě dýk napuštěných prudkým jedem. Chvěli se nedočkavostí.

„Tygříci z Mompracemu! Brooke, úhlavní nepřítel malajských pirátů, se chystá zaútočit. Tisíce Malajců a Dajáků povražděných tím padouchem čeká od svých bratří odvetu. Přísahejte, že je pomstíte!“

„Přísaháme!“

„Tygříci. Stojíte každý proti čtyřem rádžovým vojákům, ale Malajský tygr je s vámi. Zasypeme je ohněm a železem. Ukážeme těm psům, že se dovedeme bít.“

Divoký řev provázel tu výzvu. „Ano. Pomsta! Ať žije Mompracem!“

A dál? Inu, sledujme chrabrého Sandokan uprostřed bitvy:

S planoucíma očima, vlasy vlajícími ve větru, s ústy hněvivě sevřenými a s jataganem v ruce byl krásný v odhodlání, zatímco okolo řádila smrt, praskaly stěžně, padalo plachtoví a vybuchovaly šrapnely.

Potom ale malajští piráti přece ustoupí - a opevní se v džungli. Yanez se vydá k Brookovi a představí se jako falešný lord. To Brooke zbaští i s navijákem, skoro jako dítě, a dá Yanezovi k dispozici dům i pokladnu(!) Z džungle ale brzy ztišeně zazní:

„Kapitáne Yanezi, už pět dní nebojujeme. Naše zbraně pokryl rez.“

„Zakrátko budete mít co dělat!“ zdvihl oči a spatřil Sandokana. „Co ty tam nahoře, bratříčku? Vypadáš jakou kohout na hřadě.“

„Vyskoč, Yanezi, ať tě obejmu.“

„Jakou novinu mi neseš, můj drahý?“

Vřele se objali.

Potom… Sandokan umrtví Tremai-Naika a ten je zaživa pohřben, ale unesen a opět Salgari - Sandokan 2oživen, trik často se v dobrodružných románech vyskytující (viz třeba i verneovka Matyáš Sandorf).

Jenže Yaneze odhalí lord Guillonk, který už mu dávno přislíbil provaz. Naštěstí Sandokan zajme Brooka, ale stejně zuří: „Co jste udělali s Yanezem?“

Tolik tě zajímá to individuum?“

„Dost urážek. Yanez je můj přítel.“

„Mne oklamal. Přijal jsem ho do domu jako přítele.“

„A co s ním bude?“

„Ještě o tom budu přemýšlet.“

„Budeš o tom přemýšlet?“ ušklíbl se Malajský tygr. „Přemýšlej o tom, že jsi v mých rukou. Zítra ráno už nemusíš být rádžou ze Sarawaku.“

Brooke, jakkoli mimořádně odvážný, zbledl: „Chceš mě zabít?“

„Jestliže nepřistoupíš na výměnu, pak ano. Pokud vaši muži vrátí Yaneze, já tobě vrátím svobodu.“

„Tolik stojíš o toho muže?“

„Nesmírně.“

„Proč?“

„Protože mě vždycky miloval. Jako bratr.“

Nu, a výměna doopravdy vyjde. Realizuje se šťastně a… Když Sandokan spatřil Yaneze, nebyl s to se ovládnout. Vyběhl mu vstříc, přitiskl ho na hruď. Malajský tygr, obávaný náčelník pirátů, tvrdý muž těžko přístupný citům byl jako vyměněný. „Yanezi, drahý příteli,“ chvěl se mu hlas. A Portugalec ho líbal neméně dojat: „Bratříčku, konečně tě zas vidím.“

„K ďasu! Už jsem se bál, že tě víckrát neobejmu.“

„Pánové,“ ozvalo se.

Sandokan a Yanez se obrátili. Brooke! Stál tu klidný, mírně pobledlý, s rukama na prsou.

„Jste volný,“ řekl mu Sandokan. „Malajský tygr drží slovo.“

Rádža se lehce uklonil. Poodešel, ale vrátil se: „Malajský tygře, kdy se znovu setkáme?“

„Chcete odvetu?“ usmál se ironicky pirát.

„Ano, James Brooke neodpouští.“

Tygr vztáhl ruku: „Tam v dáli je Mompracem. Obklopuje ho moře dosud nevybledlé od Salgari - Sandokan 3krve. Jestli se odvážíte přiblížit k břehům mého ostrova, já a mí tygříci vám vyplujem vstříc. Dlužím pomstu.“

„Buďte ujištěn, že vás najdu a zničím pirátský brloh. Vás a Yaneze oběsím bok po boku na ráhnu,“ prohlásil rádža slavnostně. „Do roka a do dne, Malajský tygře.“

Jenže všechno bude jinak. Sandokan disponuje démanty za miliony, a tak urychlí povstání, mimochodem, skutečné historické povstání. A Brooke? Je smeten, zatímco Guillonk takto odpouští:

„Unesl jste mi neteř, ale zachránil její sestřenici, kterou miluji. Obejměte mne!“

Sandokan postoupil vpřed. Padli si se starcem do náruče. Dva zavilí nepřátelé se po tolika letech usmířili a políbili na tvář. „Žádný lorde Guillonku! Říkej mi strýčku!“

Tak tolik tedy pro dnešek z „italského Verna“ alias kapitána Salgariho (1863-1911), který v relativně krátkém období vyprodukoval sto pět svazků obsahujících přes dvě stě próz, ale navzdory tomu se neustále potýkal s finančními problémy a ve svých 48 letech spáchal sebevraždu, ke které ho ovšem mohl dovést i nepřekonatelně se prohlubující rozpor mezi světem jeho knih a těžkou realitou skutečného světa.

Jeho Černého korzára (1898) zná také každý, následovala třeba i půvabná Jolanda, dcera Černého korzára (1905) a mimo jiné i řada románů z Divokého západu.

A Tygři z Mompracenu (1900), tj. první díl Sandokana (tedy podle vnitřní chronologie)? Mají nejméně čtyři pokračování, přičemž spoluautorem toho posledního se stal jiný „italský Verne“ Luigi Motta (1881-1955)…

U nás vydával Salgariho především nakladatel Hynek (1924-30, 12 svazků), ale mé generaci ho, ať jsme chtěli nebo ne, zprostředkoval především italský seriál a také hudební hit, který poté česky nazpívali i Kotvald s Hložkem (jejich SP deska vyšla roku 1983).

Jo, a ještě něco. Lépe než já na Salgariho vzpomíná hrdina románu Umberta Eca Tajemný plamen královny Loany (2004, česky 2005), a to na stranách 147-153, a najdete tady i barevné přetisky čtyř původních obálek jeho románů…

Rozšířená verze textu z Tvaru.