1.

Sherlocku Holmesi! Vaše pátrání je marné. Kosa tentokrát narazila na kámen.

Zanechte pátrání včas, než Vás potká neštěstí. Konečně se našel někdo, kdo je chytřejší než vy.

VRAH

Co myslíte, vážení čtenáři Neviditelného psa? Dokazuje tento - vskutku ohavný - dopis z kapitoly Létající mrtvola z knihy Prázdniny se Sherlockem Holmesem (poprvé vyšla roku 1966 jako 45. svazek edice Střelka a reedici připravil Albatros na rok 1994), že jsme se jako už tolikrát ponořili do tůní literárního braku?

Odpověď zní ne - a pokud už jste v netrpělivosti odpověděli ano, tak jste se zmýlili, jak se i zpívá v jedné písni. Kráčí totiž o silně parodickou bžundu pro děcka a abych to dokázal, vyberu teď ještě jeden úryvek z kapitoly Trápení tlusté paní, přičemž záhodno i poznamenat, že zde je každá kapitola souběžně i samostatnou povídkou...

Sherlock Holmes se vřítil do otevřených dveří domku, kde bylo vše rozházené, nábytek pokácený, v ložnici ležel manžel tlusté paní svázán a měl roubík. Sotva ho inspektor Lestrade osvobodil, vyskočil manžel oknem.

„Za ním!“ zvolal Sherlock Holmes. „Musíme ho dopadnout živého nebo mrtvého!“

Tak jsme vyběhli z domu a vidíme, jak ten manžel sedl na kolo a ujíždí pryč, a když jsme se rozhlédli, tak jsme spatřili, že kousek odtud stojí u chodníku pohřební vůz s rakví, ale v tu chvíli práskl funebrák do koní a ti začali cválat a my jsme honem zezadu naskákali do toho pohřebního vozu a ten se hnal šílenou rychlostí za tím mužem na kole, ale ten jel taky šílenou rychlostí, takže jsme ho pořád nemohli dohonit, a tak jsme pořád jeli dál a rakev se natřásala a mně z toho lezl mráz po zádech! A tak jsme pořád jeli, až jsme se dostali do takového malého městečka, a tam jsme se konečně přiblížili k manželovi tlusté paní, který jel stále na kole, a funebrák vzkřikl strašidelným hlasem: „Ha, kam jedeš, ničemo?“

A ten pán od té tlusté paní se vůbec neohlédl a zvolal: „Nevšímejte si mě, jó? Já si vás taky nevšímám!“

Ale v té chvíli vytáhl funebrák pistoli a prásk! Prostřelil tomu manželovi obě pneumatiky, a ten hned spadl na kokos a funebrák se zachechtal a vtom se nadzvedlo víko rakve a ta mrtvola vyndala ruku a jak se ten funebrák chechtal, tak ho ta ruka prostřílela skrz naskrz automatickou pistolí a funebrák se skácel na kokos, a ta mrtvola vyskočila z rakve a divoce se zachechtala a vtom uviděla toho manžela, co už přicházel k sobě. I on ji uviděl, a tak udělali prásk, prásk - a oba se svalili úplně mrtví.

Tak to vidíte, a jsme v koncích! Brak - anebo naopak výchovná publikace pro kebulky někdejších děcek? Inu, výchovná stěží, ale brak to opravdu není. To spíš báječnost. Pravou šťávu ale pseudoškváru dodaly až KOMIKSOVĚ STYLIZOVANÉ ILUSTRACE skutečně talentovaného kreslíře Dobroslava Folla (1922-1981). Na nich totiž třeba spatříme zběsile pálící muže, vedle nichž na stradivárkách preluduje Sherlock Holmes, zatímco okolo se vznáší dým. A pod obrázkem se dočtěme: Krvavé rozuzlení případu. Kouř z pistolí učinil situaci nepřehlednou! Střílející umrlec. Muž s houslemi kráčí po stopách zločinců. Kupa mrtvol u zahrádky. Před vilou tchyně promluvily pistole - tak psaly toho dne všechny večerníky Spojeného království Velké Británie a Severního Irska.

2.

Ale to pořád ještě nic není proti komiksové ilustraci doprovázející další povídku s titulem Únos nebohé sirotka, pod kterou stojí: Nevinné, svedené dítě pálilo do policistů jako zběsilé! A za pozornost určitě stojí i nitra bílých bublin trčících od úst mnoha a mnoha zuřivě tady střílejících osob. A čtu: Je o pár uncí těžší, ničema! Škoda rány, která padne vedle, drahý Tobi. A co na to "nebohý" sirotek? Vyklubalo se nám z něj pěkně krvelačné dítě a to dítě i komiksově dodává: Rozsekáme je na hadry, krásná slečno Angelino. A dotyčná kráska ani nemrkne, když mu odpovídá: Nasyp to do nich! Ať mají dost! Ale, ale, copak tohle ¨je socialistické čtení hodná dítka? Nikoli. Jen další předzvěst Macourkova úplně se vymykajícího filmu Čtyři vraždy stačí, drahoušku (1970) natočeného podle románu chorvatského autora Nenada Brixiho (1924-1984) alias Timothy Tatchera Mrtvým vstup zakázán (česky 1973).

A co víc? A co byste chtěli? Rozhodně ale máte šanci spatřit na stránkách těchto Prázdnin i gangstera převlečeného za nevěstu a naopak nevěstu převlečenou za gangstera. Zkrátka a dobře, nedostatečně komunisty využívaný mistr českých komiksů (a kresby jako takové) Dobroslav Foll je tady ve svém živlu a konec let šedesátých mu přece přál, takže obdobnými komiksovými obrázky doplnil i první, totiž časopiseckou verzi Steklačova Žlutého Roberta. Roku 1966 ale taky přímo mistrně umocnil působivost Tafelova, dá se to tak říct, skoro až podvratného díla. A dokonce se mu do svazečku povedlo vsadit i celý jeden KOMIKS TOTÁLNĚ ZÁPADNÍHO STŘIHU, ve kterém jsem si jako kluk taky početl. A prý: Zatímco šerif telefonuje, poznává Holmes v jeho sekretářce Angelinu Massacriniovou. „Byl bych věru špatným odborníkem, abych nepoznal vás, Angelino!“

„Jste ďábel, Holmesi.“

Ale tu vzkřikne místní šerif: „Proklatě! Radnice opět vyletěla do povětří!“ A dále čteme i toto prosté konstatování: Ulicemi Peppermintu zní střelba. Beng beng, štěkaly pistole! A také následující slova plná již "vyloženě americké" agresivity: „Spusť ty svoje řehtačky, chlapče!“ A kulomety jsou vskutku spuštěny a už-už sviští zadním okýnkem ve voze gangu, které je pro ně speciálně upraveno, a kule tentokrát bezcharakterně směřují nikoli proti Bémovu, ale proti policejnímu vozu, nad čímž se rozpíná další giganticky bílá bublina, a v ní: "Dostali mě, lotři.“ Jak upí postřelený gangster na městské dlažbě, ale to už se kreslený seriál žene do finále a "ostří hoši" jsou zatýkáni a... „A žádné hlouposti, boys!“ Takže ruce zákona přece vítězí a svůdná Angelika se vrhá Sherlocku Holmesovi okolo krku, načež ji tento ujistí: "Případ byl v podstatě prostý.“

„Jen díky vám, Holmesi!“ A následuje komiksový obrázek s nekonečnou řadou bulících londýnských bobíků zabořených až po kotníky v hodně slaných vodách, a čteme: Veškerá londýnská policie v slzách.

3.

Obdobných ilustrací ale vytvořil Dobroslav Foll pro tuhle knížku nepočítaně a... Pozor! Vpředu prchá vrah s nenápadným pouzdrem na oběti zn. Murder. K dostání? V prodejnách Řempo. Anebo najdeme i jinak "stoprocentní" obrázky, na kterých se skvějí a) Lord zbrocený krví! b) Lord rozstřílený jak ementál! V pozadí pes baskervillský. A jako bonbónek pak zde mám i pádné finále celé knihy, ve kterém vystupuje "ctihodný doktor Mortimer" alias synovec slavného, i když také původně podezřelého doktora Mortimera ze Psa baskervillského. A dále už opět cituji: Mortimer se objevil na prahu. „Pojďte k nám, doktore,“ řekla lady Anna, „můj přítel Sherlock Holmes nám vysvětlí, jak to je se sněžným člověkem.“

„Vstoupím, ale jen s krajním přemáháním, mylady. Mám o tomto pánovi poněkud jiné mínění než vy. Co byste ostatně říkala tomuto řešení?“ A dr. Mortimer rychlým pohybem vytáhl pistoli a vystřílel do Sherlocka Holmese celý zásobník. Hlava mého přítele v lenošce bezmocně poklesla. Holmes byl mrtev a jeho nos ustřelen. Lady Anna vzdychla. Omdlela.

„Hola, hola, copak to provádíte, milý doktore?“ ozval se za námi ironický hlas. Mortimer s kouřící pistolí v ruce se obrátil. Stál tváří v tvář živému Sherlocku Holmesovi. „Poškodil jste, jak vidím, jen poprsí předka sira Lewise,“ podotkl můj přítel netečně.

4.

Jaroslav Tafel, zapomenutý autor Prázdnin se Sherlockem Holmesem, by se 11. června 2009 dožil osmdesáti let. To se mu ale bohužel nepodařilo, a jsem tudíž moc rád, že se mi před lety podařilo oslovit aspoň jeho paní, překladatelku Vlastu Tafelovou (18.10.1920 - 1.1.2006). Následuje výňatek z rozhovoru, který dosud nebyl uveřejněn (není zájem) a na Neviditelném psovi se tedy objevuje poprvé.

Co říkáte rozhlasové verzi Prázdnin?

Zažila jsem menší zklamání. Pan Nárožný to sice četl moc hezky, ale ublížilo tomu krácení, když se jim to muselo vejít do desetiminutovek, a hlavně jsem si uvědomila, že ty povídky už asi k dnešní mládeži nepromlouvají.

Proč si to myslíte?

Dnešní slovník mladých je docela jiný, než byl v šedesátých letech, a dnešní děti jistě třeba netuší ani to, kdo byli timurovci, natož pak baťko Machno.

To už netuším ani já... Jak vůbec knížka vašeho manžela vznikla?

Jednou na začátku léta přišel za Jardou tehdejší šéfredaktor časopisu Svět sovětů Jan Bureš, stěžoval si, že jim přes prázdniny vždycky klesá náklad, a prosil, aby mu Jarda něco vymyslel do přílohy pro děti. To jsme už byli s Jardou oba na volné noze a trávili léto u mé matky na Šumavě, kde se nám na zápraží dobře pracovalo. Jaroslav svolil a odesílal do Prahy každý týden jednu povídku, a když mu SNDK (Státní nakladatelství dětské knihy, dnes Albatros) na podzim nabídlo i knižní vydání, všechny ještě z gruntu přepracoval a obohatil novými nápady.

Ale jak jste získali tak skvělého ilustrátora?

Dobra Foll byl tenkrát vedoucím výtvarného oddělení ve Světě sovětů a náš dobrý kamarád.

Jsou Prázdniny se Sherlockem Holmesem přeloženy i do nějakých cizích jazyků?

Roku 1969 je přeložili Poláci, v polovině osmdesátých let Slovinci a v polovině let devadesátých Němci, ale jejich vydání pro mne byl šok. Nikdy předtím jsem neviděla takový šlendrián. Zřejmě si to mezi sebe rozhodilo několik překladatelů a nikdo to pořádně nezredigoval, takže třeba Přízrak (= často se vyskytující přezdívka učitele hlavního hrdiny) je přeložen hned třemi různými způsoby, až z toho vznikl dojem, že jde o tři osoby, a situace pak nedávají smysl.

Tak to je blbý. Zajímalo by mě, zda měl váš manžel nějakou zvláštní zálibu v detektivkách anebo přímo v Sherlocku Holmesovi?

To bych ani neřekla. Sherlockovskou tematiku zvolil spíš proto, že se tam pracuje logikou a ne technikou a že zde jediný člověk ztělesňuje vítězný boj spravedlnosti proti bezpráví.

Nemyslíte si tedy, že by Jaroslav přijal členství v České společnosti Sherlocka Holmese, kdyby se dožil tohoto tisíciletí?

No, do žádného spolku by určitě nevstupoval.

Proč vlastně odešel předčasně?

Po úraze z dětství měl deformovanou spodní část páteře, což mu časem při jeho výšce a váze dělalo i značné potíže. Psal většinou v kleče, do bloku položeného na židli nebo na válendě. Po roce 1970 se bolesti stupňovaly, strávil víc než půl roku v nemocnici, ale metastáze zachvacovaly další orgány, což skončilo až embolií plic, a umřel 1. 2. 1973, ve třiačtyřiceti letech.