24.3.2019 | Svátek má Gabriel


LITERATURA: Polský Bond kapitán Kloss má čtyřicet let

16.7.2008

1.

„Kloss! Heinz Kloss!“

Tohoto fiktivního rozvědčíka připomněl na Neviditelném psu 10. července pan Jura Jurax, a to příhodně pod článkem o Jamesi Bondovi.

Ale nejen tady ožil. Také uvnitř rozličných českých supermarketů i prodejen laciných knih a „dývídýček“ lze objevit pravěký televizní seriál S nasazením života natočený mezi březnem 1967 a říjnem 1968 režiséry Januszem Morgensternem a Andrzejem Konicem. Ano, je tu stále, ačkoli od poslední klapky uplyne již za pár měsíců rovných čtyřicet let.

2.

Ne, nekoupil jsem toho DVD Klosse.

Ale nevzpomínat, to se nedá.

Už proto ne, že jako šestiletému klukovi (1970) mi rodiče statečného kapitána zakazovali, takže mi z těch časů setrval v paměti pouze výsledek několika zoufalých vyjuknutí z dětské ložnice. A… ovšem i třesk výstřelů. Prásk! Prásk!.. Prásk. Usínal Stanislaw Mikulski jako kapitán Kloss jsem a vedle v kuchyni na černobílé obrazovce Kloss zrovna chladnokrevně odstřelil půvabnou zrádkyni. A ještě jindy? Zase jsem jukl – a Kloss si to zrovna chrabře šplhal vzhůru po otřískané zdi, a to asi jenom za pomoci skob.

Druhý den jsem vstal, šel ven, bylo hezky, seno vonělo a já si domýšlel zbytek – asi jako nějakou dětskou fantazijní hru. A pitomě jsem snil s otevřenýma očima, běhal čile po naší zahradě a ulicí, asi i v kruzích (ťululum), a dělal pusou bum-bum-bum a jako blbeček padal do kopek sena. Mrtvý za sebe, ale hlavně za ty všecky Klossovy zlé protivníky.

Tedy vlastně Glosovi. G! Tak jsem totiž ono jméno slyšel a vyslovoval. A Místo f se mi zase líbilo ch a vysoký arijský blonďák v nacistické uniformě se stal tou dobou hrdinou i bezpočtu dalších dětí. Jeho skutečné jméno v seriálu ovšem znělo jinak: Stanislav Kolicky. A byl to své rodné zemi oddaný Polák.

3.

A pravý Heinz Kloss?

Byl Polákův dvojník a důstojník wehrmachtu. Padl ale do zajetí a Rusové tohoto skutečného Klosse uvěznili. Znali jeho tvář a sotva pak spatřili Kolického, který k nim utekl přes hranice, dostali nápad. Víte co? Vrátíme tohohle „blba“ Kolického zpátky, jenže právě pod Klossovým jménem.

Vztahy obou slovanských zemí přitom byly celým seriálem více i méně idealizovány…

4.

Nevím, jak doznívá ta nostalgie dnes, ale ještě roku 1994 se tenhle černobílý opus dokázal stát hitem všech polských videopůjčoven. Znovu také tehdy taky vyšly knihy o Klossovi poprvé vydané v letech 1969-70 a navíc byly ty knihy rozšířeny o původně nepublikované epizody. Na český překlad takto doplněného kompletu u nás teď možná i leckdo naivně čeká, ale mně tedy, vážení, docela stačí i ty čtyři staré svazky vydané v ČSSR už v letech 1971-72.

Ano, píšu „v ČSSR“, protože ty první dva vyšly na Slovensku.

Tam jsou Polsku blíž a dvě brožované knihy shrnuly celkem tucet rozvědčíkových příběhů napsaných ovšem až dodatečně podle scénářů.

A zbylé dva svazky? Ty se pak objevily česky roku 1972, ale uvnitř najdete pouze deset epizod. Ani to nebylo vše, současně totiž české děti atakovalo i dvacet sešitů pestrého komiksu (1972-73), jehož vázaná reedice (docela to tlustý špalík) se ještě roku 2002 stala u nás bestsellerem BB artu. A co se dělo, když ty barevné historky vycházely poprvé?

„Kdo jich měl ve škole nejvíc, ten byl třídní KING!“ napsal jeden komentátor na České filmové databázi - a soudě podle mých vzpomínek ani moc nekecá. Otevřeme ale už první z prózou psaných svazků z pera Andrzeje Zbycha a začtěme se kupříkladu do kapitoly Partie domina.

Náhle zazněly varhany. Kloss chvíli poslouchal Bacha. Pak vystoupil po točitých schůdcích. Muž v tmavých brýlích se skláněl nad klávesnicí, ale teď se obrátil ke dveřím.

Je slepý, věděl Kloss.

„To jsi ty, Rudi?“ zeptal se varhaník.

„Ano, já,“ ozval se Kloss. „Přivezl jsem pozdravy od tety Zuzany.“

„Vy jste její známý?“

„Příbuzný.“

„Pořád ji trápí revmatismus?“

„Od září se cítí lépe.“

To bylo vše. Teď mohli začít se skutečným rozhovorem.

5.

My ale přeskočme další stránky, i když místy i plné akce, a začtěme se bezohledně až do finále „polského Bonda“:

„Střílej na Klosse!“ vykřikl Arthur na Lisu. „Na co čekáš? Střílej!“

Lise vystřelila, dvakrát, a tak, jak jí ukládal Arthur: bez myšlení.

A Arthurovo tělo se svalilo na podlahu. Místo na Klosse vystřelila na něj.

Kloss vstal. Ukryl pistoli mrtvého do vlastní kapsy, znovu si zapálil doutník. Byl unaven do krajnosti, snil o odpočinku, o hodině spánku, ale zbývalo mu ještě hodně práce. Bylo třeba ukončit hru, jako už předtím ukončil partii domina. Poděkoval Lise, ona však ještě pořád stála u dveří připravena ke střelbě. „Stůj,“ šeptla tichounce, „myslíš, že odsud vyjdeš?“

„Vyjdu, samozřejmě. Dej mi tu pistoli.“

Pravda k Lise pronikala jen pozvolna. Konečně propukla v pláč. Kloss netrpělivě přešlápl a podal jí kapesník.

No, tak to vidíte!

A je vyhráno. Vystaráno. A Heinz Kloss, tento ryzí gentleman tu stojí a nacistická uniforma mu skvěle padne i díky jeho hereckému představiteli Stanislawu Mikulskému (a všimněme si i té shody křestních jmen…)

A kdepak. Heinz, ten se nedal. Šel z akce do akce a hrál to na celý abwehr. Imponoval dokonce Němcům a zosobňoval možná Hitlerův ideál. Jedno jeho skryté vítězství však stíhalo druhé a tato vítězství se týkala jak války, tak i půvabných žen, přičemž jednu z jeho „Klosgirls“ sehrála v seriálu i přitažlivá hvězda oné éry Barbara Brylská (nar. 1941).

Kdepak. Chlapík Klossovy úrovně a jeho schopností snad ani neuměl prohrávat, a tak se fakticky stal nejen špiónem J-23, ale i pohádkovým hrdinou.

6.

Což však začalo už dřív.

Ještě než došlo k vlastnímu útoku Německa na Sovětský svaz. Roku 1941 prchl dvacetiletý polský zajatec přes ruskou hranici a předal při té příležitosti hodným kapitán Kloss Rusům informace o rozmístění německých vojsk. Pak, jak už řečeno, vyslala sovětská zpravodajská služba přeběhlíka zase zpátky. Jistě, chtěl urputně bojovat, ale oni rozhodli, že bude cennější v samém srdci německé kontrašpionáže.

Jen to by ale bylo moc jednoduché na celý dlouhý seriál, a tak je Kloss poměrně brzy odhalen a… Beng, beng, střílí se. Kloss však dovedně předstírá smrt a vrátí se zase do Ruska a… Jak říká i Hrabal, neuvěřitelné stává se skutkem a Heinz Kloss se opět vrací k Němcům, už podruhé nastupuje svou misi a oni mu to baští s navijákem, ono mu to prochází. „To přede mnou, to byl dvojník. Já už jsem ten pravý Heinz!“

7.

Co na to nacisti? Ovšemže pečlivě prokádrovali minulost skutečného Klosse, který zatím apaticky setrvával v ruském zajetí a nemohl nic dělat a k žádné vysílačce se nedostal. A Němci zatím zkoušeli z jeho vlastní minulosti pana Kolického a konfrontovali jej dokonce s Heinzovými příbuznými! Nic. Nadále nikdo nic nepoznal a agent-dvojník obstál. Stal se tím pravým mistrem falešné identity.

8.

Postupně vzniklo osmnáct dílů televizní série plus kreslený seriál, který zobrazil těchto dobrodružství dokonce dvacet, a to i navzdory tomu, že v něm hned tři televizní epizody nejsou. Na DVD naopak zase neshlédneme tři díly zmíněného komiksu. Ale proč vlastně začal tento seriál tak zdvojeně? Proč tím podivným zvratem a s druhým začátkem?

Odpověď je zřejmá.

První díl vychází z jistého románu, což není až tolik známo. Skutečným původcem „klossovek“ vlastně totiž vůbec nejsou Andrej Zbych a tvůrci seriálu, který byl točen již podle knihy Bogdana Bernackého Stawka wieksza niz Zyci. Ta navíc byla inspirována skutečnými osudy známého agenta KGB Otty von Stirlitze (vlastním jménem Maxima Isajeva) zachycenými později přesněji pověstným sovětským seriálem Sedmnáct zastavení jara (1973) s Vjačeslavem Tichonovem a Olegem Tabakovem, který vznikl podle románové série Juliana Semjonova zahájené roku 1970.

Tož tak, ale dodejme ještě, že tvůrci „Klossova seriálu“ obratně nalezli i další inspiraci, a to dokonce až v hlubině historie, totiž v polském eposu Konrad Wallenrod (1828) od klasika Adama Mickiewicze (1798-1855).

9.

První díl seriálu se odrazil od divadelní inscenace hry, která měla v polské televizi Teatr TV premiéru už 28. ledna 1965. Rok poté pak následovaly i premiéry na divadlo navazujících televizních inscenací, ve kterých už hrál Stanislaw Mikulski, a definitivní seriál byl pak utvořen z tří samostatných sérií po šesti částech natáčených ve Varšavě, Vroclavi (hlavně v tamní zoo), v Krakově, na zámku Pieskovy skály a taky u Kortowského jezera.

10.

Nezapomenutelnou mi připadá i úvodní znělka.

Hudba Jerzy Matuszkiewicze podbarvila sestřih ukázek ze seriálu. Opakoval se na začátku každého dílu, a právě tenhle sestřih pak u nás inspiroval i zcela obdobný sestřih pro start každého z dílů seriálu Třicet případů majora Zemana, což je normalizační výtvor, který se ostatně u Klosse přiučil i mnohému dalšímu.

11.

Už zmíněný Stanislaw Mikulski narozený 1. května 1929 v Lodži začínal kdysi ve vojenském souboru písní a tanců. Objevil se také v českých seriálech: Duhový luk (1973) a Dlouhá bílá stopa (1981). A hrál i hlavní roli v krátkém polském seriálu Automobil a templáři (1971) natočeném podle jednoho ze svazků čtrnáctidílné série dětských detektivek panem Autíčkem, které psal Zbigniew Nienacki.

Už „do Klosse“ měl Mikulski na kontě osmdesát celovečerních filmů a jeho osobnost vyznění seriálu bezpochyby hodně pomohla. A možná se to dnes už zdá neuvěřitelné, ale při prvním uvedení v Československu roku 1970 byly ulice každou neděli v osm večer jako vymeteny.

A přece tehdy bylo uvedeno jen osm epizod a až teprve zjara 1971 poprvé všech osmnáct. Úspěch? Ano. Ve vakuu začínající normalizace ho nelze popřít a kapitán „Glos“ se stal nejen hrdinou anekdot, ale i postavičkou z básní a písniček (anebo jednoho mého dětského kresleného seriálu). A v podstatě až dodnes zůstává svébytnou ikonou polské popkultury. Ve své době se ho podařilo dokonce prodat i za železnou oponu. A dál?

12.

Dál opět čtěme! Hra se blížila ke kulminačnímu bodu, stojí ve finále epizody Přísně tajné. Karty byly rozdány. Kloss věděl, že i když se mu podařilo vyhrát dvě kola, to třetí teprve přichází a bude nejobtížnější, vždyť Brunner držel trumfy, které se nedaly podceňovat.

Klosse čekala noc před akcí. Ne, tyhle noci neměl rád. Pokaždé proklínal svou práci a toužil smět jít osobně do akce a bojovat se zbraní v ruce… I to se ale našemu borci vzápětí poštěstí. Hle:

„Ruce vzhůru, Klossi! A ty taky, děvče,“ blížil se k nim ostražitě ničema. „Výš, ty ručičky, ještě výš. Máš odpískáno, Heinzi!“

Vtom Kloss bleskově padl k zemi, v pádu chytil prkno a vrhl je proti Glauberovi. Gestapák vystřelil. Nezasáhl. Kloss mu vyrazil pistoli a svalili se na zem. Glauber se vyprostil a skočil k vratům. Kloss hbitě sebral pistoli a současně vypálili on i Danka.

Glauber se zvolna zhroutil k zemi.

„Jdi už,“ řekl Kloss dívce. „Rychle jdi k Martinovi!“

13.

Ještě se divíte, že některá z tehdejších připitomělých děcek dokázala Klossovi obdivně říkat Neprůstřelný Janek? Já vůbec ne. A tady už nás čeká i totální finále:

V Klossově pracovně zazvonil telefon.

„Máte dlouhou životní čáru,“ uslyšel. „Blahopřeji - a doufám, že se brzy uvidíme. Setkáte se s přáteli.“

Kloss se usmál a zavěsil. Přistoupil k oknu. Vyhrál další partii.

Kolik jich ho ještě čeká?



Diskuse


Palo
20:38
16.7.2008

cb
11:59
16.7.2008

Kanuk
2:25
16.7.2008

Jura Jurax
10:30
16.7.2008

Baghíra
7:32
16.7.2008

počet příspěvků: 31, poslední 17.7.2008 12:01









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.