29.3.2024 | Svátek má Taťána


LITERATURA: Naše česko-slovenské cesty měsíční

13.2.2016

Následující řádky pojímám spíše humorně, byť jsou místy tak trochu smutné. Konec konců, posuďte sami. Vzpomene si snad někdo v roce příštím, že uplynulo 200 let od narození Gustáva Reusse, jemuž mimo jiné vděčí Božena Němcová za krásné Slovenské pohádky? Toho Reusse, který popsal jako první let Slováků na Měsíc? Ale zkusme to popořadě.

Měsíčňan

V naší modernější době, počítám-li ji alespoň od konce osmnáctého století, jsme Měsíc jako cíl našich cest měli několikrát. Poprvé jsme se na Měsíci sešli někdy v roce 1786 s Baronem Prášilem. Německý preromantický spisovatel Gottfried August Bürger (1747-1794) naslouchal vyprávěním vysloužilého vojáka a cestovatele barona von Münchhausena, trochu je upravil a doplnil. Od těch dob až dodnes nás příběhy Barona Prášila baví. Konec konců české čtenáře již od roku 1824, když vyšly pod titulem „Přijhody pana Žamputáře“.

Baron Prášil byl na Měsíci dokonce dvakrát, což se málo ví. V tureckém zajetí pásl sultánovy včely, které jednou napadli dva medvědi. Mrštil po nich stříbrnou sekyrkou, kterou hodil příliš prudce a ta vylétla až na Měsíc. Baron Prášil okamžitě zasadil rychle rostoucí turecký bob, po němž vylezl až na Měsíc a sekyrku přinesl zpět. V dalším se pan baron dostal na Měsíc v desátém námořním dobrodružství. Loď, na které cestoval, se ocitla ve větrné smršti, která ji zanesla až na Měsíc. Tam se potkal s Měsíčňany, kteří nosili hlavu pod levou paží (viz dobový obrázek) a mohli ji libovolně nechávat doma, přičemž s ní měli neustálý kontakt. Oči si libovolně vyndavali a nasazovali, což prováděli v prodejnách očí dle současně panující „oční módy“. Bavíme se těmi příhodami již více než dvě století. Jsou konec konců důkazem lidského zájmu o našeho nejbližšího souputníka. Mimochodem – pamatujete na Erbenovu hrůzostrašnou Svatební košili? K této baladě Erbena inspirovala balada Lenora, kterou v roce 1774 napsal a zveřejnil právě autor prášilovských příběhů Gottfried August Bürger.

Zdálo by se, že ve výčtu našich „cest měsíčních“ můžeme přejít k serióznější literatuře. O necelých sto let později přichází Jules Gabriel Verne (1828-1905) s dvěma vědecko-fantastickými romány „Ze Země na Měsíc“ (1865) a „Okolo Měsíce“ (1870). Ty již mají kupodivu blízko k pozdější realitě dvacátého století. Účastníci Vernova letu na Měsíc v projektilu obrovitého děla jsou tři Američané, dělo je umístěno na Floridě.

Stavba děla

Účastníci letu prožívají stav beztíže. Projektil se navrátí na zem tak, že přistane na moři, předtím Měsíc pouze obletí. První oblet Měsíce (z mysu Canaveral vzdáleného jen 250 kilometrů od místa Julesem Vernem vybraného) uskutečnila mise Apollo 8, která jako první na světě obletěla Měsíc. Jeho posádku tvořili tři Američané. Dělo se jmenovalo Kolumbiáda, velitelský modul Apolla 11 se jmenoval Columbia. Jde o podobnosti čistě náhodné? Na snímku stavba obrovitého děla Vernova románu.

Jak to v životě bývá, ještě je v našich cestách měsíčních velice zajímavý mezičas, o němž se toho velice málo ví. Na Slovensku je historicky velice zajímavý region zvaný Gemer. Patří do něj i okres Revúca. Okresní město stejného názvu bylo v druhé polovině 19. století významným střediskem slovenského kulturního života – v roce 1862 zde bylo dokonce otevřeno první slovenské gymnázium. Bohužel zavřeno po dvanácti letech v důsledku maďarizace. Mezi významné rodáky Revúce patří historik, lékař, botanik a spisovatel Gustáv Mauricius Reuss (1818-1861), druhorozený syn Samuela Reusse, slovenského vzdělance, kněze, přítele Johanna Wolfganga von Goetha a prvního sběratele slovenských lidových pohádek a pověstí. Sběrateli pohádek byli i čtyři synové Samuela Reusse. Zmíněného již Gustáva Mauricia například navštěvovala v letech 1852-1855 spisovatelka Božena Němcová (1820-1862). Díky němu mohla vydat v roce 1857 Slovenské národní pohádky a pověsti. To jen tak mimochodem. Gustáv Mauricius Reuss byl vynikající botanik. V roce 1853 vyšla jeho úžasná Květena Slovenska s popisem 4 000 rostlin, z nichž polovinu sám sebral, utřídil a popsal. Zájem o přírodní vědy přivedl doktora Reusse ke studiu astronomie. V tomto směru byl jeho učitelem na dálku vynikající astronom Joseph Johann von Littrow (1781-1840), rodák z Horšovského Týna, profesor astronomie na univerzitách v Krakově, v Kazani a v Budapešti. Od roku 1819 byl ředitelem vídeňské observatoře. Vydal 35 vědeckých titulů, většinou se zabývajících astronomií. Většinu z nich doktor Reuss prostudoval. A jejich autora ctil jako málokoho.

G.M. Reuss

Deset let před vydáním vědecko-fantastického románu Julia Vernea (Ze Země na Měsíc) vznikl román, který je dodnes téměř neznámý. Jeho autorem je právě Gustáv Mauricius Reuss a jmenuje se „Hviezdoveda alebo Životopis Krutohlava“. Rukopis byl ukončen v roce 1856, tiskem vyšel bohužel až po sto třiceti letech. Každopádně slovenský autor svého o deset let mladšího francouzského kolegu v jistých směrech trochu předčil. Gemerský učenec Krutohlav zorganizuje stavbu balónu k cestě na Měsíc. Na stavbě spolupracují všichni Slováci (řemeslníci od Hronu, z Murárskej doliny, z Liptova, Zvolena i Šariša). Na palubu balónu s sebou berou víno, klobásy, jitrnice, sýr a brynzu, neboť předpokládají, že se na Měsíci nějaký čas zdrží. Expedice nebyla zcela úspěšná a po návratu z Měsíce se „slovenští kosmonauté“ pustili do stavby kosmické lodě, se kterou navštěvovali planety Sluneční soustavy. Jde zde mimo jiné i o unikátní formu textu (dialogy), v němž převažují vědecké informace nad fantastikou. V tomto je Reussova sci-fi poněkud výše než zmíněná díla Julesa Vernea. Tentokrát Slováci na Měsíci zvítězili. Byť se o tom zatím bohužel málo ví.

Leč vraťme se do reality. Americký astronaut Eugene Andrew Cernan (*1934 Chicago) navštívil vesmír poprvé na palubě Gemini 9 v roce 1966. O tři roky později byl členem posádky lodě Apollo 10, s kterou jedenatřicetkrát obletěli Měsíc. A konečně ve dnech 7.-19. prosince 1972 pracoval Eugene Cernan, velitel výpravy Apollo 17, jako jedenáctý člověk na Měsíci, spolu s geologem Harrisonem Schmittem, který byl označen jako dvanáctý člověk na Měsíci. Tím byl zároveň program Apollo ukončen.

Dědeček Cernanův Štefan Černan se narodil ve Vysoké nad Kysucou, nedaleko česko-slovenských hranic. Měl drobné hospodářství a také vodní pilu, na kterou dovážel dřevo z nedalekých Starých Hamer, dnes obec Bílá. Když však v Makově otevřeli pilu na parní pohon, nemohl konkurovat. V roce 1900 se rozhodl odejít do Ameriky. Usadil se jako většina Čechů a Slováků v té době v Chicagu a o tři roky později za ním přijíždí jeho snoubenka Anna. Jeden z jejich synů si později vzal za ženu dívku, jejíž rodiče emigrovali do USA z Borovan v jižních Čechách. A v této rodině se později narodil Eugen Cernan. Po meči Slovák, po přeslici Čech. Proto měl také při svých dvou posledních kosmických výpravách mezi svými osobními věcmi československou vlajku. Naivně se tehdy domníval, že o ni bude v Československu zájem. Nebyl a jeho první dvě návštěvy v Československu (1974) a v Česku (1994) byly více než ostudné, zejména ta první.

Eugene Cernan

Námořní kapitán Eugene Cernan odejel na podzim 1974 do Moskvy, aby dohodl se sovětskými partnery podrobnosti o nadcházejícím spojení lodí Apollo a Sojuz ve vesmíru. Současně požádal státní department (ministerstvo zahraničí), aby mu vyřídilo turistické vízum do Československa. Pro Československo byla tehdy jeho návštěva nežádoucí, vízum nedostal. Přestože by přijížděl z Moskvy, kde byl o tiskovou konferenci s ním veliký zájem i u sovětských novinářů.

Američanům se ho však podařilo „propašovat“ na v té době probíhající mezinárodní veletrh Incheba v Bratislavě na novinářskou akreditaci. Autem přijel z Vídně do Bratislavy a pod touto rouškou navštívil i dědovu rodnou obec a nakonec i Prahu. V rodné obci byl vřele přijat, jakkoli vyšší oficiální místa odmítala mít s jeho návštěvou cokoli společného.

V Praze se pak čestně zachoval pouze ředitel Astronomického ústavu ČSAV Luboš Perek. Amerického astronauta 3. října 1974 vřele přijal a převzal od něj i československou vlajku, která byla na Měsíci. Umístil ji na místě nejčestnějším – v kopuli dvoumetrového dalekohledu na observatoři v Ondřejově. Ale po odchodu Luboše Perka nový ředitel nařídil, aby byla vlajka sejmuta a umístěna do skladu! Na své místo se vrátila až po roce 1989.

Lepší to nebylo ani při Cernanově druhé návštěvě v roce 1994. Na Slovensku (již samostatném) astronauta přijali všichni nejvyšší představitelé Slovenské republiky. V Praze tak učinil pouze pražský primátor. Nic to ovšem nezměnilo na Cernanově jednoznačném mínění, že je Američan a Čecho-Slovák.

A ještě jedna zajímavost doprovázející naše společné cesty na Měsíc.

Expedice Apollo 17 přistála na Měsíci v lunárním údolí Taurus-Littrow. Hornatou oblast na přivrácené straně Měsíce severně od Zálivu lásky (Sinus Amoris) nazvanou Monte Taurus pojmenoval gdaňský astronom, zakladatel lunární fotografie a gdaňský pivovarník Jahannes Hevelius (1611-1687) podle pohoří Taurus v tehdejší Osmanské říši (dnes Turecko). A hlavní kráter pohoří Taurus se jmenuje Littrow. U něj přistáli Cernan a Schmitt, neboť zde očekávali nahromadění nejrůznějších původních lunárních hornin. A nezklamali se. A již jsme zase zpátky u muže, který tolik ovlivnil slovenského autora Reusse při psaní jeho knihy „Hviezdoveda alebo Životopis Krutohlava“. Rod astronoma Josefa Johanna Littrowa pochází z pobaltského Livonska, odkud se v 17. století jeho příslušníci přestěhovali do Horšovského Týna. Mladý Littrow zde chodil do obecní školy, filozofická studia absolvoval v Praze, první profesuru nastoupil v Krakově a v Kazani pak přednášel astronomii.

Slovenský lékař, historik a botanik snil pod vlivem spisů Josefa Littrowa o cestě na Měsíc a napsal o tom knihu. Na paměť astronoma Littrowa, který se narodil v Čechách, byl pojmenován kráter na Měsíci, u kterého přistál americký astronaut, jehož dědeček byl Slovák z Vysoké nad Kysucou a babička Češka z Borovan v okrese Písek. Kterážto obec se nachází asi 140 kilometrů od Horšovského Týna.

Když počátkem devadesátých let hledali Slováci název pro soutěž o nejlepší slovenskou vědeckofantastickou povídku, nazvali ji „Cena Gustáva Reussa“. Finálové sborníky této soutěže vycházely pod názvem Krutohlav.

Kruh se uzavřel.