Zrovna jako mistr detektivů Nick Carter se vrátil do knihkupectví v podobě tlusté a vázané brakoknihy i český jeho bratříček Léon Clifton. V CZ Books, kteří mi za tento článek pranic neplatí, vyšlo dvanáct Cliftonových případů, ilustrovaných ale nově Aloisem Křesalou (nar. 1959). Nejde zdaleka o první resuscitaci.

Taky Nick byl resuscitován vícekrát a Léon ještě vícekrát. Prvním pokusem byl třetí svazek tzv. knižnice HIT nakladatelství Novinář s titulem Léon Clifton se vrací (1969), což je soubor 36 povídek Ivana M. Jedličky (nar. 1931) uvedený cliftonkou (v původní sérii dvanáctou) Tygří jed.

Z téhož roku pochází i publikace Tři detektivové a Buffalo Bill (1969), kde se za touž obálkou sešli se známým a reálným bijcem bizonů Billem ještě i Nick Carter, Tom Shark a Léon Clifton, ten v Hotelu "U dvanácti mrtvých", jehož další vydání najdete taky ve čtvrtém čísle obnoveného Rodokapsu (23. 11. 1990).

Co dvacetileté mezidobí?

Nepřerušené ticho. S jednou výjimkou ke konci. Je jí Korejčíkova adaptace cliftonky Chicago v nebezpečí, kterou snadno odhalíte ve sborníku povídek Sherlockové Holmesové (Československý spisovatel 1988) ilustrovaném Jindřichem Kovaříkem.

Jen rok nato došlo, jak si vzpomínám, k sametovému převratu a v červnu 1991 založila jistá agentura ITA (Intertramp agentura) i novou, samostatnou edici CLIFTON. Zdálo se to novou nadějí české literatury, ale zkolabovali brzy a vydali vlastně jen Oběti jezera Michigan (původně sv. 11) a Zlatou cihlu. Oba luzné sešity s půvabnou původní obálkou (jeden modrý a druhý béžový) přechovávám pod polštářem, ale neprodávaly se dost dobře, takže následovala pauza a teprve v listopadu 1992 převzalo edici v nezměněné úpravě nakladatelství DUNA a vydalo... už jen oranžový Poslední případ. Sešity byly nově ilustrovány, ani s tou grafickou pomocí ale comeback nevyšel a po pouhých dvou sešitech odemřela beze stenu i konkurenční řada Hanáckého nakladatelství, soukromé firmy A-MOR ve Vyškově, která už roku 1991 "čerpala z osobního archívu Václava Gottwalda", jak aspoň uvádí tiráž, a zhošťovala se cliftonek rovnou po dvou.

V prvním sešitku lze číst úplně úvodní příběh dávné série Vražda ve vagonu č. 17 a přilepen je i Záhadný revolver. Druhý sešit zahrnul Černou rotu (původně sv. 4) a Tajemný dům (původně sv. 3). To je vše, nicméně v květnu 1992 přišlo se svou troškou do mlýna díky Jaromíru Hořci i nakl. Magnet - a vydalo s ilustracemi Jindřicha Bartoše knihu Léon Clifton a Tom Shark s podtitulem Podle Zápisků slavného detektiva Léona Cliftona a Zápisků dra Pitta Stronga o senzačních dobrodružstvích Toma Sharka vypráví Oldřich Železný.

Léon Clifton a jeho doba je zastoupen příběhy Skleněná maska (původně sv. 30) a Písmo umírajícího (43) a tento můj výčet pokusů, podotýkám, zahrnuje pouze knižní a většinou ne časopisecké reedice, jaké se dopustilo kupř. ï sedmé číslo skvělého Frýbortova (1946-2007) časopisu Knokaut už v roce 1990 příběhem Hrozná pomsta anebo kterou přinesl druhý sešit obnoveného Rodokapsu, když vyrukoval 1. srpna téhož roku s reedicí Osudného proužku papíru (původně sv. 14). Ale časopisy a rodokapsy opravdu nechme stranou a...

Třetího pokusu restartovat řadu jako sešity se roku 2007 dopustilo zmíněné už nakladatelství CZ Books, ale vyšlo zřejmě jen jediné číslo "jedna" se dvěma Křesalou ilustrovanými cliftonkami Osudný dar a Černá rota a - zase – ticho a reedice se jenom stěží dočká i literárně na výši a únosná knížka Bedřicha Beneše-BuchlovanaNejposlednější dobrodružství Leona Cliftona (Josef Hladký, Praha 1925), ze které nyní i zacituji:

Zabořen do hlubokého křesla u psacího stolu seděl sám ve své pracovně slavný americký detektiv Clifton. Svraštělé jeho čelo svědčilo o neobyčejném napětí ducha. Ticho pracovny přerušilo jen občasné jadrné zaklení a šustot papíru prudce a zlostně přemítaného (sic). Jistě, že to bylo něco krajně napínavého, co dovedlo přivésti z míry muže tak ovládajícího svého ducha i v případech nejvíce vzrušujících, čímž byl přece Clifton světoznámý. Ovšem, zde byl docela sám a ve své pracovně, takže si mohl docela klidně po libosti ulevit i od plic. Sáhl si na čelo a vyskočil, volaje: "To už přec jen přestává všecko!"

*

Tak tedy začíná antikvárně ceněná kniha, jejíž výtisk mi nedávno věnoval básník Josef Hrubý a kterou plní kresby významného výtvarníka Jana Konůpka (1883-1950). Vzešla z pera slováckého učitele (mj. v Buchlovicích), knihovníka a literárního všeumělce Bedřicha Beneše (1885-1953), který byl poněkud iritován tehdejší přemírou cliftonek na trhu českém i moravském a v téhle perzifláži a parodii Léonka předvedl jako muže učteného až k smrtinad nespočetnými svazečky vlastních příhod. A muže tím i rozhořčeného:

"Oh, kdybych ho už jen měl, toho ničemu, který vymýšlí takové očividné pitomosti a se spojuje s mým poctivým jménem!"

A kdo že byl oním ničemou v reálu?

Nu, jen další učitel: A. B. Šťastný (1866-1922), který sice, pravda, některé z cliftonek i podepsal, ale nikoli vlastním jménem, nýbrž jako Dick Clarkson. Většina pak anonymně.

Právě vypravěč mnohých těch případů Dick Clarkson ale bývá v příbězích za Watsona a série byla důsledně prezentována jako překlady z angličtiny. Tajemství hřbitova, Zavraždil mrtvolu, Jedem a dýkou, Již máme vraha, Tajemný hlas v telefonu, Strašná noc dušičková, Krčma nad propastí, Palác pod zemí, Únos policejního ředitele, Drama ve vzducholodi, Travič svých žen, Krvavý křest o půlnoci, Hodinu v oprátce, Deset let přikován, tak zněly tituly, o nichž už chystá samostatnou publikaci i historik Pavel Janáček. Počkejme na ni, tady ale rovnou zapolemizuji s názorem, že jde v případě Cliftona o regulérní detektivky. Stěží. Sotva.

V Obětech jezera Michigan (dejme tomu) Clifton prostě rok(!) po vraždě namátkou zašťourá holí v listí v parku - a má šifrovaný důkaz. Je to normální? Není. Ale což. Takový už "holt" je svět pátrače, kterého prý našli jako tříletého v prériích Nebrasky.

Nikoli, neplakal. Pilně rozhrabával mraveniště, obyvateli kteréžto stavbičky se živil jako pecičkami. Nu, pravý opak to malého českého Míly ze známé a Vlastou Burianem nenapodobitelně namluvené povídky Haškovy, povídky Cliftonem bez debaty přímo inspirované... A co víc? A dál?

U mraveniště se Léona ujali dobří lidé, asi jako později i Supermana, ale foukl jim v sedmi letech - a zůstal v prachu. Nešel kopat tuřín, nicméně se po sedmi letech stal kovbojem, cestoval s drobným zbožím a byl taky chvíli kuchtíkem parníku a číšníkem Pacific-expresu, kde už v šestnácti letech vyřešil Vraždu ve vagónu č. 17. Pozůstalí vyplatili Léonovi rovných sto tisíc dolarů, ale podobně jako skutečný autor detektivek Gaston Leroux jmění prohýřil a za chvíli musel už zase honit texaské zloděje koní.

Kdo ví, co ještě kutil, ale zbohatl až kutáním ledku a ve spárech spekulantů s báňskými akciemi o vše opět přišel, jak detailně informuje každý ze sešitů.

Aby odkryl zločiny, přestrojil se za havíře, vstoupil do tajného spolku Irů a stěží unikl ortelu smrti. Na základě získaných důkazů vyhrál spor, doly za babku koupil a zvelebil, stal se boháčem a detektivní umění počal provozovat jako sport. Clifton nestojí v ničích službách, dočítáme se, ale policie velkých měst se k němu obrací ve spletitých případech. Jeho obratnost, duchapřítomnost a vynalézavost je nevyčerpatelná. Dovede se přestrojit lépe než herec, že ani vlastní choť ho nepozná, a v kruzích zločinců je všeobecně znám pod lichotivým jménem THE GRANT CARLIN neboli VELKÝ KARLÍČEK.

*

Pravda o autorovi cliftonek se provalila čtyři roky po Šťastného smrti - v důsledku vdovina zájmu o autorská práva, jestli ale napsal cliftonky všechny, nezdá se jisté. Vladimír Neff ovšem, pravda, asi mystifikoval, když synovi svého času tvrdil, že roku 1922 také jednu spíchl, anžto detailně jím vylíčený děj neodpovídá ničemu v edici, jak zjistil doktor Janáček.

Že se Cliftonem inspirovali přemnozí, ale zůstává jisté. I V+W uvedli v Osvobozeném divadle hru Gorila ex machina čili Leon Clifton čili Tajemství Cliftonova kladíva (1928) a zavzpomínali tak fakticky na dětství. Jen mezi roky 1906-11 vyšlo, pokud vím, 228 kliftonek, ale na svazku Satanova skála čtu dokonce číslo 269, takže... Nevím... a dál jsem nebádal, ale přičtěme i objemné příšernosti typu Zápas milionů alias Dobrodružná cesta Leona Cliftona kolem světa a pokračování Tajemství ostrova (jen to má pět set stran!) a dodejme, že Clifton navíc vystupuje ještě i v odštěpené sadě sešitů Z pamětí anglické detektivky Ady Paulsonovy. A dost.

A vraťme se raději k Bedřichu Buchlovanovi. Z velkovýrobny cliftonek si totiž uměl unikátně vystřelit a rovněž on sám provedl odhalení, a to naprosto unikátní. "Vzpomínejte trochu, měl jste kdy otce a matku?" je totiž Léon Clifton dotázán... a mlčí.

"Neměl. A myslíte, že žijete? Nikoli, pouze já způsobuji, že jste!"

Tak je řečeno a... A KDO tedy byl autorem cliftonek podle pana Beneše-Buchlovana? Kdo...?

Kdybych vám to pověděl, věděli byste právě tolik jako já.

Druhá část článku převzata z časopisu Tvar, kde se dočtete víc.