25.8.2016 | Svátek má Radim






LITERATURA: Fleming, Ian Fleming

15.4.2008

„Čtenáře je nutno stimulovat všemi prostředky.“ Ian Lancaster Fleming

1.

Jedna z podstatných výhrad vůči agentu 007 týkala se odnepaměti jeho odosobněného vztahu k ženám. Nejen k nim totiž dokázal být až k sadismu bezohledný. Jeho duchovní otec (1908-1964) podle všeho ani ne.

Byl distinguovaným skotským gentlemanem, který se uměl od podobných výtek nonšalantně distancovat: „Milování bez lásky? Vyplývá už z psychologie špióna.“ Jaká je?

„Nemáte iluze, že každý příští okamžik už můžete být odesláni kamsi do Ian Flemingnenávratna.“

Je to tak, ale sám Ian Fleming byl jiný a podle všeho se po letech dočkal i své dávné lásky lady Ann, tedy když se podruhé rozvedla a dorazila za ním až na Jamajku, kde se poté vzali. A co se erotiky týká? Bondovky pokaždé jenom zdrženlivě naznačují.

Ale když přijde čas zabíjet, to se popisem nešetří. I to je britské? Dost možná. A Italové říkávali Jamesi Bondovi s úšklebkem „pan Kiss Kiss Bang Bang“.

A jak mu tou samou dobou říkali my?

2.

Skoro nijak. Byl na indexu a Rudé právo o něm referovalo prostřednictvím Jaroslava Kojzara následovně: „Viděl jsem na obrazovce běhat chlapíka, který bez zábran vraždí!“ Tak aspoň Kojzar brojil dne 11. 12. 1987. A pokračoval: „Proč britsko-američtí producenti natočili, proč svou přítomností na slavnostní premiéře oficiální hosté posvětili tento film v době, kdy se celý svět snaží posunout laťku směrem k mírové hranici? Co je vede k tomuto aktu? Víme to? Ano. I dál existují síly, které chtějí torpédovat nadějnou mezinárodní situaci a všemožnými prostředky se snaží podkopat důvěru mezi státy. Jednou z cest jsou pomluvy, zkreslování našich záměrů, podsouvání jiného obsahu našim návrhům, ekvilibristika s čísly, která mají dokázat naši údajnou vojenskou převahu, vymýšlení špionážních afér s cílem vyprovokovat vzájemnou nedůvěru. I uvedené filmy jsou součástí těchto plánů.“

Hezké, ne? A protože neškodí, myslím, tento způsob vyjadřování občas připomenout, tak přidám ještě i výstraha z časopisu Zápisník 8/1988, který jsem jeden čas musel povinně odbírat a kde psali:

„Jednoho dne byli v USA zatčeni tři mladí muži. Plánovali, že vniknou na palubu jaderné ponorky, zmocní se jaderných hlavic a budou vydírat vládu. Když se do věci vložili agenti FBI, vyšlo najevo, že nápad tří výtečníků není nijak původní. Inspirovali se filmem Špión, který mě miloval!“

No nic, avšak se Ian Fleming kvůli pánům Kojzarům a Zápisníkům v hrobě jen sotva obrátil. Byl ostřílen. V devíti letech mu padl otec, plukovník, a nekrolog do Timesů napsal sám Winston Churchill. Osiřelý syn studoval posléze v Etonu a jeho rekord ve skoku dalekém (1926) tam po léta nepřekonali. Při fotbale mu zato (anebo za to??) přerazili nos.

Už vždycky ho bude mít vyspraven zlatou plotýnkou. I odtud tedy náměty a tituly jako Goldfinger anebo Muž se zlatou zbraní!

Po rázném vyhazovu z vojenské akademie se Fleming stal na matčinu přímluvu dopisovatelem zmíněných už Timesů (1929) a také korespondentem agentury Reuter v Moskvě. Roku 1933 se v Sovětském svazu zúčastnil procesu s šesti britskými inženýry obviněnými ze špionáže a na památku mu zůstalo psaníčko, kterým jeho prosbu o rozhovor odmítá sám Josip Vissarionovič Stalin. Co dál?

Ještě ho vyslali do Šanghaje, ale to už raději začínal prodávat akcie v bance Gull and Co. Potom v bance Rowe a Pittman. Guvernér Anglické banky doporučil poté Fleminga kontraadmirálu Johnu Godfreymu, který byl roku 1939 jmenován ředitelem tajné zpravodajské služby v Admiralitě. Námořní rozvědky. Fleming se stal jeho osobním pobočníkem a z poručíka se vypracoval až na korvetního kapitána a komandéra. Druhou světovou ovšem pohodlně strávil „v kanclu“, kde vyhodnocoval různé návrhy na obranu Ostrovů.

Mnohé byly šílené. Například? Přivlečte z Arktidy ledy. Opevněte je! A ještě šílenější. Něco později využil v bondovkách.

Fleming také přišel do styku s odbory britské špionáže MI 6 a kontrašpionáže MI 5, konkrétně s centrálou vysílající Němcům do týlu parašutisty, a roku 1941 si mohl ve Spojených státech zaujatě projít archiv FBI. Také laboratoře a podzemní střelnice. Sepsal tehdy smlouvu o zřízení zpravodajské kanceláře koordinující spolupráci s Británií a setkal se v Kanadě s milionářem Stephensonem, který organizoval diverzní síť a služebnu nazvanou „M“ schopnou napodobit kterýkoli psací stroj světa až do poslední chyby v úhozu. A její činnost nebyla nijak nicotná. Padělali pasy! Padělali i štábní rozkazy. A Fleming úspěšně prošel výcvikem ve špionážní škole u jezera Ontario. Co tam všechno prováděl?

Zneškodňoval prý plovoucí miny a jiné osobně připevňoval k lodím. Za pohotovosti veškeré policie jednou pronesl bombu až k dispečinku městské elektrárny a kdyby byla pravá, ponořila by Toronto nadlouho do tmy. Naostro se také účastnil krádeže, nafilmování i tajného vrácení japonských diplomatických kódů. To všechno bylo dobrodružné, pro přímý boj se ale nehodil. Nedokázal vystřelit na člověka.

3.

Britskou Admiralitu ovšem Fleming inovoval, když založil takřka soukromou přepadovou armádu Útočná sekce 30. Ta pronikla až do štábu italského námořnictva a vyfoukla odtamtud plán pobřežní obrany Sicílie, zatímco Fleming v poklidu sestavoval seznam dalších míst Evropy, která by „stála za návštěvu“. Co to bylo za body? Třeba odpalovací rampy V1 anebo zkušebna magnetických min v Norsku... Během invaze potom zorganizoval útok na největší radarovou stanici nepřátel a potom i přepadení podzemní pěstírny žampiónů, ve které vznikal prototyp akustického torpéda. Na pláži v Nizozemí pro změnu vytušil i našel základnu jednomístných ponorek. Hessova osobního astrologa učinil svým agentem a tento zrádce vypracoval horoskop, díky kterému prý Rudolf Hess uprchl do Anglie.

Ani to nebylo vše. V předvečer kapitulace Fleming v jistém zámku u Tambachu osobně zachránil před spálením archiv německého námořnictva. A po válce?

Si žil. Až do roku 1959 byl zahraničním manažerem Sunday Times…

Disponoval přepychovou kanceláří na Fleet Street. Měl dům u Buckinghamského paláce. Dále vilu na pláži v Sandwichi. Každý rok dostával dva měsíce volna, které trávil v Karibiku. A přece, a to se mi líbí, zůstal i knihomolem a vášnivým bibliofilem. Pro svého šéfa, vydavatele Timesů lorda Kemsleye, však jenom „přeplaceným, arogantním gentlemanem“.

Kdo ví. Fleming prý od mládí býval více než britsky uzavřený a posléze se z něj patrně vyvinul až nepředstavitelný snob. Kouřil například jenom speciálně vyráběné cigarety Morland Specials se třemi zlatými kroužky, a to údajně až sedmdesát kousků denně. Ani to mu nestačilo, a tak nutil toto kuřivo i Bondovi. A když se prý dal ve své vile Zlaté oko u Jamajky do práce, vypil za den láhev ginu a vyprodukoval dva tisíce slov. Vliv alkoholu ale na jeho textech rozhodně nepoznáte.

4.

Že Fleming stvořil Bonda, to dnes ví každý. Tento špión podle něj byl synem Skota a jisté francouzské Švýcarky. Již v jedenácti osiřel, když jeho rodiče zahynuli nad Chamonix, a pečovala o něj potom hezká a svobodná teta. Jako agent byl později absolutně neúplatný (vzor to našich politiků), nikdy nevyužil falešné jméno (to je poměrně divné) a ani ne převlek. Jezdil původně v autě značky Bentley Continental a kopal okolo sebe obuví s ocelovými špičkami. Pil šampaňské Taitinger a zabíjel osmirannou automatickou berettou. A stal se nejstarším ze tří agentů British Secret Service s povolením zabíjet. Ano, Fleming si ho vysnil, ale velice precizně.

K vysnění došlo už koncem roku 1951 a vzorem byl kapitán Hugh Bull-Dog Drummond z deseti brakových románů (1919-1937) z pera dnes pozapomenutého Hermana Cyrila Sappera McNeilla (1888-1937). Tento spisovatel byl po první světové válce v Británii velmi úspěšným a vytvořil také „svého Moriartyho“. Kdo jím byl? V „pavučině“ a vždy v pozadí ukrývající se arcilotr Peterson. Ano, a to je svým způsobem i pravzor Flemingova Blofelda.

5.

Bonda ale také inspirovali skuteční muži. Především britský špión jugoslávského původu Pavel Dusko a dále Flemingův kolega od námořnictva Patrick Dazel-Job (1913-2003), který údajně „lyžoval i pozadu, řídil miniponorku a zvládal i ty nejriskantnější seskoky“.

A agentovo jméno? Fleming ho prostě ukradl ornitologovi - autoru knihy Ptactvo karibské oblasti. „My name´s Bond. James Bond,“ stalo se posléze až stereotypem.

A číslo 007?

To je složitější. Už Francouz Jean Bruce (1921-1963) se stal tvůrcem agenta Huberta Bonisseura de la Bath známého jako Max, ale také pod šifrou OSS 117, kde OSS je pochopitelně zkratka pro Kancelář strategických služeb, vůbec první špionážní agenturu v USA. Mohlo snad i toto Fleminga jaksi opticky inspirovat?

Snad, ale jako „007“ především pracoval proti Španělsku už dvorní anglický astrolog a alchymista dr. John Dee (1527-1607), špión královny Alžběty.

6.

Tucet lehce ironických románků o Bondovi napsal Fleming „pro zábavu a pro peníze“ během svých dovolených na ostrově Ocarabesa a dva další svazky shrnují devět bondovek povídkových, mezi které náleží i Kvantum útěchy. O použití tohoto titulu pro právě chystaný nový film se vážně uvažuje.

Všechna tato díla vychrlil Ian Fleming během pouhých třinácti let (1953-1966) a nahradil jimi původně slibované „Dějiny špionáže“. Literaturu faktu ale docela nezradil, jak dotvrzuje jeho cestopis Vzrušující města anebo kniha Pašeráci diamantů. Fleming zemřel jen pár týdnů před premiérou slavného filmu Goldfinger, aniž se v podstatě dožil skutečné bondománie umocněné ostatně i jeho smrtí. Nu, nedožil… Ono to není zase tak přesně řečeno, protože už tehdy bylo bondovek na trhu na pětadvacet milionů.

„Sláva je pochodeň,“ napsal ale Fleming. „Držíš-li ji dlouho, spálí.“

A 12. srpna 1964 se v Kentu takto distinguovaně omluvil lékařům: „Promiňte, že ruším uprostřed noci.“ Nato skonal na svůj druhý infarkt a korektury románu Muž se zlatou zbraní (1965) už ani neodevzdal. Bond je v této knize těžce raněn..., ale neumírá!

7.

Fleming možná odešel předčasně. Možná ne. Jeho dílo každopádně zůstává a románem Plukovník Slunce (1968) na ně navázal i jeho dlouholetý kamarád Kingsley Amis (1922-1995). „Co do stylu a struktury obstojí Fleming v každé zkoušce,“ postřehl Amis, ale my nebuďme snobi a napišme pravdu celou. Fleming byl bezpochyby pornografem popisů a ve své vášni pro detaily občas až makabrózní. Je sice možná mistrem barvité faktografie, ale společně a Albertem Moraviou zopakujme, že „z literárního hlediska nemá o bondovkách vůbec smysl hovořit“…

Anebo se Moravia mýlí?

Možná ano.

Rozhodně v okamžiku, kdy předefinujeme literaturu pouze na precizní využití jazyka za účelem silně osvobozujícího zážitku.

Původní verze textu vyšla v západočeském měsíčníku Plž.

*******
Poznámka redakce: Autor bude podepisovat svou knihu Zabiju Putina v Karlových Varech dne 25.4. od 14 hod. u stánku L 401 nakladatelství NAVA na 14. mezinárodním knižním veletrhu a literárním festivalu Svět knihy Praha.
*******



Potřebujete výbavičku pro dítě?
Potřebujete výbavičku pro dítě?

Vyberte si v dětském bazárku eMimino.cz.

Diskuse


Zirje
7:51
17.4.2008

Tisifoné
8:59
15.4.2008

ptakopysk barbar
10:46
15.4.2008

Ivo Fencl
16:05
15.4.2008

Tisifoné
17:16
15.4.2008

Ivo Fencl
20:02
15.4.2008

Tisifoné
21:04
15.4.2008

Ivo Fencl
22:21
15.4.2008

Chris Kelvin
17:53
15.4.2008

J.G. Pašek
18:37
15.4.2008

J.G. Pašek
6:07
15.4.2008

Ivo Fencl
16:06
15.4.2008

J.G. Pašek
17:19
15.4.2008

počet příspěvků: 13, poslední 17.4.2008 07:51









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.