A proč taky ne? Neumím si představit, co lidi zajímalo před válkou, servíruje nám chlapík Bigglesů rovnou z mozkovny. Určitě to ale bylo k smrti nudné.

Vám se takové názory líbí? Schvalujete je? Máte zelený mozek? Nu, já vám to neberu, ale…

Veleslavný major Jacob C. Biggleswoth je, jak asi víte, proslavenou figurkou první, nicméně i té druhé světové války. A považte, taky následujících pětadvaceti let míru. Jeho autor, vynikající literát kapitán William Earl Johns (1893-1968), onoho tuhého chlapíka doslova zkonstruoval zčásti podle sebe, zčásti dle dalších pilotů, které v desátých letech poznal, a dokonce i podle pověstného Lawrence z Arábie (1888-1935)! Tak začaly vznikat tzv. bigglesovky a, věřte nevěřte, do češtiny už byly přeloženy všechny. Ano, veškeré původní Johnsovy knihy z let 1932-1970, jejichž počet se výrazně blíží stovce. A kvalita?

Poněkud kolísá. Ony dnes již klasické úvodní povídky nelze naprosto srovnávat s pozdními, úplně podřadnými romány, nicméně chci říct něco důležitějšího. Zlehýnka podřadní vám možná rychle začnou připadat i úhlavní hrdinové ságy. Nebo ne? Ta partička se může začátkem každé z bigglesovek uhryzat nudou a její zájem o ženy taky nepozorujeme. Ne, to druhé už vůbec nevyčítám a nadšení čtenáři asi taky ne, vždyť o to víc se dostane na "masakrální" akce… Boje. Na zabíjení. Čtu:

Kapitán Bigglesworth se nudil. Už po padesáté přistoupil k oknu důstojnické jídelny… Ale vždycky se, chvála nebesům, zjeví úkol jako od Boha, ehm, chci říct od nadřízeného. Přijde, i když, a to je smutná pravda, mírové úkoly už nikdy nebudou to pravé ořechové. Kdepak!

Už se nenadchnu, zívá Biggles. Nikde ohromná děla ani Hunové. Mír pro mne není.

Což se naštěstí seká. A čemu se v mládí vyučíš, co tě odkojí (zde zabíjení kulometem zn. Vickers), ve stáří jako když najdeš a dál a dál toužíš praktikovat. Nebo ne?

Přijde však podnět svrchu i roku 1952, kdy poprvé vyšel Biggles - létající detektiv (česky Riopress 1996)? Uvidíme. Hle: Biggles se houpal na židli s nohama na stole, Ginger se opíral v rohu o zeď a nervózně podupával. Algy seděl obráceně na židli a rukama si podpíral bradu. Z okna se vykláněl lord Bertie a otráveně si prohlížel pustou přistávací plochu. Biggles otevřel pouzdro, vyňal cigaretu a jako pokaždé nevěděl, co dál…

Ani kapitán William Earl Johns ještě očividně nemá páru, co dál sesmolí, ale prvními příběhy stvořil tak silnou osobní značku, že jak jeho jméno, tak to Bigglesovo zůstávají prodejnými i dnes a nové a nové epizody kapitán mechanicky přidával až do smrti. Nechme však hovořit jeho hrdinu:

"Máme to za sebou, kluci, i druhá světová skončila. Vydáme se domů a zapomeneme, co jsme spolu nalítali, i když se mi při té představě otvírá kudla v kapse a připadám si jako budík, kterému se zasekla kolečka a kterému ustřelili ručičky."

Jak tušíme, budík spustí. Mistr pera Johns pokaždé nějaký nový důvod k akci vypotil a... Bez ohledu na vlastní život se Biggles vrhl vpřed a křičel: "Gingere! Gingi! Stůj!"

Ginger poslechl a už jen zíral.

"Pro lásku k Bertiemu, k Algymu a samozřejmě ke mně, se ani nehni!" vydechl Biggles pokyn způsobem, který nesnesl odkladu. "Stojíš na kraji minového pole!"

Je nutno dodat, že explodující mina nakonec nezavrší zeminou život žádného z těch unuděných hochů-zabijáků, nýbrž život padoucha Grindlera? Myslím, že ne: Napolo omámený Biggles vběhl na jeviště dramatu a k nohám se mu snášel cár potrhaného papíru. Automaticky ho sebral. Tučnými a podtrženými písmeny ve třech jazycích se na něm skvěl nevinný nápis: Anglicky, francouzsky a arabsky. Pozor! Nevybuchlé miny v jámách! Seržant Mahmud, Afričtí karabiníci.

"Grindler," řekl vážně Biggles, "zakopl o vykopanou minu. Seržant ty miny zasypal a místo, kde je uložil, označil jasným nápisem, ale Grindler strašně chvátal, aby ti, Gingere, propíchl pneumatiku, a nápis si nepřečetl. Nebo spíš neuměl číst. Spadl do jámy a zblízka se seznámil, co nášlapná nálož dokáže. To, co po něm zbylo, nestojí ani náklady na rakev. Určitě se ale také podílel, když miny pokládali, takže pořád platí, kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Docela hezký příklad spravedlnosti a pro toho lotra rozhodně slzami plýtvat nebudu. Je letoun v pořádku?" Atd. I hezký příklad spravedlnosti, jak řečeno, určitě ale i typický příklad malilinko tupé bigglesoviny v kostce. Protože proč? O mnoho víc než tyto a podobné syžety v pozdních Earlových výzvratcích nehledejte, i když souběžně i uznávám, že na nějakou tu leteckou akci – a hurá, i na stále modernějších strojích - povětšinou taky dojde. Musí dojít. Je to nutné. Čtenář by se jinak asi urazil, ale sotva eroticky vzrušující motory dořvou... Ne, nebylo nic, ale vůbec nic, co by bylo možno udělat. Gramofon hrál tak dlouho, až odmítl pokračovat, karty ležely, kde je nechali důstojníci zabývající se bridžem až do úplného otupení, a jeden, dva mládenci psali dopisy, ale ostatní lelkovali okolo anebo se bezútěšně rozhlíželi oknem na šeré, vodou zaplavené letiště.

Nu, není to hotová "godotovská dumka"? Každý má právo na názor, ale podle mého nemají líčení obdobného nudění se (i kdyby v míru) ani to kouzlo nechtěného a následovně to dopadne pokaždé, když se Johns, tento mistr nečinnosti a banalit, pokusí aspoň o mírně intelektuální rádobyhumor. Cituji:

„Máte moc práce, Bigglesi?“

„Nejsem Cato.“

"Cato? Kdo to má být?“

„Ále, jeden Říman.“

„A co má společného s mou otázkou?“

„Řekl, že nikdy neměl víc práce než ve chvílích, kdy se zdálo, že nedělá vůbec nic.“

(Článek je převzat z literárního časopisu Tvar a upraven)