Kultovní, už dvakrát zfilmovaná Záhada hlavolamu vyšla knižně prvně právě před sedmdesáti lety a dnes je nejslavnější součástí Foglarových Sebraných spisů, které vycházejí už přesně dvacet roků.

Titulem Tábor ve Sluneční zátoce dosáhly tyto Spisy zatím sedmadvaceti svazků, a tedy právě tolika, kolik let byl Robinson na ostrově. Je to slušný počet, jistě, ale stejně: celá rozsáhlá část tvorby z pera a psacího stroje legendárního guru českých dětí a oddílových vedoucích zůstává i dál zcela MIMO tyhle Spisy nebo dokonce úplně nevydána, i když, pravda, většinou dostupná v Archivu národního písemnictví na Strahově.

Také loňský rok nikdy nekončícího bádání v tomto (a Foglarově) archivu, ale i jinde, shrnula publikace vydaná ovšem mimo zmíněné Spisy a poněkud neinvenčně nazvaná Sborník nezávislých foglarovců / č. 2 – 2010. Jako správný fanatik jsem ji pečlivě prostudoval a ať už jste foglarovec anebo foglarovka, tedy foglarovkyně, vám teď o jejím - magickém - obsahu nejstručněji poreferuji…

To chci, nicméně si jde i krapet postěžovat, protože aspoň já jsem se na počátku namyšleně domníval, že jsem taky jeden nezávislý foglarovec, ale nejsem - a v dotyčném sborníku se místo toho dočítám, že jím jako člen Sdružení přátel Jaroslava Foglara bohužel ani být nemohu, protože my jsme s "nezávislými"… fakticky na válečné stezce.

Všichni? Možná, u příležitosti tohohle článku na Psu však tomahavk briskně zakopu co nejhlouběji.

***

Sborník vydaný Nakladatelstvím Ostrov dala dohromady "redakční rada Kruhu přátel odkazu Jaroslava Foglara" v tomto složení: Jiří "Jura" Stegbauer, Jiří "Pedro" Zachariáš, Jiří Trkovský a Petr Vyleta. Právě a jenom tihle čtyři členové redakčního kruhu taky dovnitř zasvěceně napsali a zvlášť "Jura" se opravdu na stránkách hádá až moc, a to jednal stejně už ve sborníku předchozím (2009).

Naštěstí táhne karavana dál a vlastní obsah publikace je více než poutavý.

Tak např. Petr Vyleta objevil (a přetiskl!) vůbec poslední Fischerovu kresbu Rychlých šípů až z roku 1950(!!!), kdy už byl seriál stopnut a zakázán, a jinak rozhádaný Jura Stegbauer zas na téhož malíře a právníka vzpomíná při příležitosti padesátého výročí jeho nešťastně předčasného úmrtí…

K té smrti, pravda, možná nemuselo dojít. Okolo Silvestra 1959 vezl totiž dvaapadesátiletý Fischer své vlastní kresby z Motola do centra Prahy na motocyklu Jawa v ostrém mrazu a úplně bez pokrývky hlavy, jak bez ní, tak i bez přilby, aby pak lékařům se zřejmě upřímnou přesvědčeností a snad opakovaně tvrdil, že "má neléčitelnou rakovinu".

Snad i proto nerozeznali akutní zánět mozkových blan a první a nejlepší výtvarník nejslavnějšího kresleného seriálu našich dějin skonal 8. ledna 1960, aby jeho redakční kolega Jaroslav Foglar deset let poté zohlednil nebezpečí zánětu mozkových blan i ve známém pokračování Rychlé šípy nosí v zimě čepice (prosinec 1970) nakresleném ovšem už (i když taky dobře) známým banjistou skupiny Greenhorns Marko Čermákem.

***

V letech 1949-1950 nakreslil JUDr. Václav Fischer pro době poplatný časopis Junáci, vpřed! i marnou náhražku Rychlých šípů nazvanou Jiskrovci, a právě jedním zcela stupidním dílem tohoto komunistického "majstrštyku" od anonymního scenáristy (Foglar to snad, proboha, tajně nebyl) se Sborník nezávislých foglarovců uzavírá, ale jak už naznačeno, obsahuje toho naštěstí daleko víc.

Co ještě? Tak třeba "rozhádaný Jura" zjistil i to, že hned tři ze slavných bobříků měli v prvním vydání knihy Hoši od Bobří řeky zcela jiná jména.

A měli! Šlo – na mou duši - o bobříka záchrany (který byl původně bobříkem užitečnosti), o bobříka mlčení, který se předtím jmenoval "sebeovládání" a bobříka osamělosti alias - a původně - trpělivosti.

Jiří Pedro Zachariáš taky bez milosti odstřeluje jak dalšího Foglarova spolupracovníka (a "spolupracovníka") Karla Bureše, jehož paměti nedávno vyšly péčí jeho dcery spíš jako krutý výsměch všem žalářovaným v důsledku činnosti tohoto estébáka, tak i vůbec první vzniklý román o Jaroslavu Foglarovi Jestřábův let od Lubomíra Kubíka.

Podle Pedra je totiž tento román jediným šokujícím zkreslením. Ale taky je to román, že, dodávám.

A co ještě víc?

Vyletův výběr z Foglarovy korespondence s farářem Janem Ostrčilem z Klobouk (1944-1971) je přímo fascinující… a jakbysmet uhrane i ukázka z Foglarovy válečné rozhlasové besídky (jedné z celkových patnácti, které nikdy nebyly vydány) "V čase hákového kříže".

Nu, a kromě toho se zjistilo, že Foglar hbitě napsal i (neuvěřitelných) 93 článků do protektorátního Českého slova (1943-44), a to článků, ke kterým se nikdy později nepřihlásil ani slůvkem a až teprve nedávno byly objeveny dík jeho přepečlivým záznamům o příjmu honorářů.

Tři tyhle protektorátní sloupky Sborník pietně přetiskuje. Ale nelze se nezeptat, jakou asi by měly hodnotu v případě kteréhokoli jiného autora umístěného v pozadí. Minusovou? Nulovou?

Pedro Zachariáš pak připojil i krajně poutavý článek o "druhých Foglarových rodičích" manželech Kalivodových a zmíněný Petr Vyleta ještě zpracoval historii vůbec prvního ježka v kleci vyráběného firmou Moučka. Takže jak že to bylo? Správný foglarovec ví vše a spisovatel sice zinkasoval do roku 1941 peníze za 3 700 ježků(!), pranic ale už nevymámil z konkurenční "ježkofirmy" Veselý v Roudnici nad Labem za dalších 16 456(sic) ježků! Howgh!