Je to zdánlivá prkotina, ale jde o život. Rozbíhá se debata, zdali mají chodci nosit na obleku reflexní prvky, jakmile se setmí. Veškerá racionalita podporuje reflexní proužky. Můj tatínek vždy vzpomínal na záblesk přezky na chodcově aktovce, který ho přiměl k vybočení, jinak kdo ví, jak by to dopadlo.

Proto je víc než dobře, je to skvělé, že se dětem vkládají reflexní prvky na školní aktovky, do bot a na bundičky. To jsou ale děti. Dospělí nedbají. Znám to z praxe, bydlím na vesnici a v noci se vracívám domů velmi pomalu. Neosvětlených chodců potkám pokaždé tucet.

Čímž se dotýkáme zásadní otázky, zda se má stát plést nebo se nemá stát plést do sebezáchovných reakcí obyvatelstva. Této debatě se blíží starší spor o to, zda mají mít cyklisté přilby nebo ne. Taky mluvím z vlastní zkušenosti. Často venčím psy na kole, doprovázím je po pěšinách ve zvolském lese. Kdybych šikmo najel na mokrou větev, stačilo by málo a bylo po mně. Beru si přilbu, ale ne vždycky. Po silnici v noci nechodím, nemám k tomu důvod. Natahoval bych si na sebe reflexní proužek?

V tom je ta zásadní otázka, do jaké míry nese odpovědnost za sebezničení jedinec a do jaké míry stát. Poslanci opět sabotují zákon o kouření v restauracích. Zdánlivě jde o totéž, rozdíl je v tom, že jízdou v lese bez přilby obtěžuji sebe rizikem smrti, kdežto kuřák zatahuje do své hlouposti nevinné okolí.

Jak z toho?

Spíš bych byl ve věci reflexních prvků pro osvětu, pro přesvědčování. Ale i s tím je potíž. Jakmile někdo natočí varovný pidifilm, hned ho zakážou kvůli drastičnosti.

Vymyslí někdo, jak znázornit, že pádem na strom bez přilby vám pukne lebka a že vás náklaďák rozjede na kaši, když potmě půjdete po krajnici v černém kabátu a černé čepici?