29.3.2024 | Svátek má Taťána






LIDÉ: Petr Heteša (* 25. 2. 1959)

23.2.2009 0:05

Petr HetešaTOPlistPětadvacátého února roku devatenáctistého padesátého devátého spatřil v moravském městečku Šternberk světlo světa Petr Heteša. Do poloviny svého života, tedy do pětadvaceti let žil na zámku v Lednici na Moravě, odkud do roku 1978, kdy ukončil studia na gymnáziu, dojížděl do Břeclavi. Po gymnáziu byl přijat na Vysoké učení technické v Brně, kde roku 1983 odpromoval na fakultě architektury. Na škole byl členem nejrůznějších amatérských hudebních skupin (Timur and his Company), psal hudbu i texty a absolvoval několik veřejných vystoupení (ale opravdu jen několik, protože texty měly politizující nádech), na několika výstavách - převážně na studentských kolejích - vystavoval své kresby, grafiku a obrazy, psal povídky a poezii (ne sci-fi), které uveřejňoval ve školním samizdatu, zabýval se také vlastní nakladatelskou činností, avšak bez širšího čtenářského dopadu, spíš jen tak pro sebe. (HH)

Po studiích architektury začal marně shánět práci, aby se nakonec ještě v roce 1983 upíchl v českobudějovickém Druposu, kde vydržel až do roku 1990. V roce 1991 založil vlastní firmu R2 COMP, ve které se věnuje architektonickým projektům a reklamnímu designu. Vraťme se však do Druposu a roku 1984. Tehdy do podniku nastoupil stavební inženýr Karel Veverka jako statik. Začala se nejenom jejich pracovní, ale i spisovatelská spolupráce, ovšem teprve inzerát v Mladém světě, že se v Pardubicích koná Parcon, jehož součástí má být i literární soutěž o nejlepší sci-fi povídku, jim vnukl nápad, proč to nezkusit, ale o tom už Petr Heteša osobně:

Petr Heteša Kočas 87"Takže jsme napsali poměrně ulítlou povídku o dvou počítačích, každý v jedné polovině světa (Východ - Západ), načež se jeden z nich zamiloval do operátorky a spustil třetí světovou. Mělo to děsně protiválečný podtext a byla to hrůza hrůz. Nicméně tenkrát skončila v celkovém pořadí na 13. místě (a na 3. místě v kategorii protiválečných povídek, která fakt existovala!), což byl popud k tomu, abychom to příští rok zkusili opět. Normálně by nás to ani nenapadlo, ale to, že si to vůbec někdo přečetl a ještě navíc i ocenil, to nás položilo. Přečetli jsme si zároveň nejlepší povídky toho roku a jednoduchou analýzou zjistili, oč vlastně v Parconu jde a co se po nás chce. Další rok jsme na poslední chvíli dali dohromady povídku Nečistá hra. Skončila třetí, což bylo pro absolutní amatéry zcela nečekané...
Pro další rok jsme napsali Těšíme se na vás (normálně jsme žádný povídky nepsali, vždycky jsme na poslední chvíli napsali jen tu jednu pro Parcon). Ta se umístila na druhém místě, po kterém jsme věděli, že další rok to zkusíme pravděpodobně naposled a že to musíme vyhrát. Byl to programový útok na první místo, kterému jsme podřídili jak vlastní konstrukci příběhu, tak jeho zpracování. Skončili jsme samozřejmě až třetí, Petr Heteša Leonardo 88což jsme považovali za neúspěch. Ostatní naše povídky, které se v té době vyskytovaly v různých periodikách (v mém případě ABC, Věda a život), ať už byly psány společně či individuálně, byly tedy jakési rozcvičky (nechce se mi říci přímo "odpad") pro Parcon.
Pak přišla revoluce a všichni včetně nás měli úplně jiný starosti. Rozpad podniku, zakládání vlastních firem a podobně. Už jsme neměli čas se sejít, v klidu si sednout, vymyslet fabuli a tu dále rozpracovávat. Těsně před uzávěrkou jsem pak z čistě nostalgických důvodů vyhrabal starou povídku QUAG, která sice postoupila do druhého kola, ale jinak neuspěla. Karel Veverka napsal sám Adapta - a vyhrál. Ale Mloka stejně nezískal, protože přesto, že se jednalo o soutěž o nejlepší povídku, vyhrála tenkrát kategorii novel Vilma Kadlečková a Mloka dostala ona. Bylo to nespravedlivé a typicky parcoňácké, i když už po naší druhé účasti jsme věděli, že Parcon je jiný navenek a jiný uvnitř a že se tam dějí neovlivnitelné věci, nicméně jsme cítili povinnost se ho tenkrát ještě zúčastnit, protože jsme věděli, že je to naposled...
"

Petr Heteša Veverka Těšíme se na vásRekapitulujeme-li si výše uvedené, dostaneme následující: Spolupráce Heteši s Veverkou trvala do roku 1989. Povídka o simulované počítačové hře Nečistá hra skončila na šestém místě (Kočas ´87). Následovala povídka Těšíme se na vás (Leonardo ´88, knižně I. Železný 1991 - sbírka dvou povídek - Těšíme se na vás a Bruster), popisující drsnou počítačovou hru, jejímuž hrdinovi se podaří dostat se ze simulovaného světa do naší reality, která obsadila druhé místo. V rámci CKČ pokračovali ve spolupráci povídkou Sítě, kanály, stoky (Winston ´89), která obsadila třetí místo. Hlavní hrdina tohoto napínavého příběhu je počítačový expert, vysvobozený z vězení pracovníky neznámé organizace. Je odvezen do vysoce komputerizovaného města Monopollis a zatažen do machinací, jejichž účel mu zůstává utajen. S pomocí svých vědomostí krok po kroku odkrývá pravdu a zjišťuje, kdo je opravdovým pánem informačních sítí v Monopollisu.

Petr Heteša Veverka Sítě kanály a stokyRok 1990 se v kategorii román/novela umístili s pracemi Bruster a QUAQ na šestém a sedmém místě. QUAQ pak vyšel ve sborníku Sféra - Kočas 1990 (nově také v antologii Čas psanců, Triton 2008). Odehrává se v uzavřeném světě izolovaného paláce ve Francii, v němž jsou vychovávány děti nenakažené zhoubnou mimozemskou epidemií. Příběh je působivě vyprávěn z pohledu jedenáctiletého chlapce, který zároveň se zjišťováním pravdivých informací o okolním světě prožívá svůj přechod k dospělosti. V té době vyšly Petru Hetešovi časopisecky dvě samostatné povídky Přírodní krásy Tarcusu (Věda a život, 1988, č. 2) a Mončičák a Čičmunda (ABC, 1990, č. 22), odlišující se výrazně od příběhů psaných společně s K. Veverkou. Povídka Gython vyšla v antologii Let na Měsíc pojednaný jako sbírka povídek českých autorů (1993). (In: Adamovič – Slovník české literární fantastiky a science fiction)

Čas psanců Ondřej JirešPodobně jako řada dalších českých sci-fi spisovatelů jeho generace se na několik let literárně odmlčel (devadesátá léta dvacátého století). V současnosti ale opět píše, dokladem čehož jsou jeho publikované romány...

Petr Heteša Mlok 2001Návrat na scénu SF si prodělal v prvním roce 21. století v CKČ se svou krátkou povídkou Ponorka (Mlok 2001), s ní obsadil v roce 2001 čtvrté místo. V kategorii dlouhých povídek získala jeho Jaina první příčku (Mlok 2001). O rok později vyhrála jeho povídka Tunel (Mlok 2002). V tomtéž ročníku se na páté příčce ocitl i román Dvě věže. Roku 2003 obsadila krátká práce Magnet "až" 14. místo. Těsně druhý pak skončil román Larkin Park. V následujícím roce sice nebodoval (dl. povídka Jablečňák se umístila čtrnáctá), ale kromě Jablečňáku soutěžil také s pov. Blízká setkání čtvrtého druhu, kterou vám přineseme na Sardenu. Další léta se CKČ neúčastnil, ale, jak se dozvíte níže, rozhodně nezahálel...

Šest diamantů Šedozelené oči Ley Lynseyové HetešaV rozhovoru na sebe Petr Heteša prozradil svou inklinaci ke klasické science fiction (Asimov, Bradbury, Lem, Strugačtí, Heinlein, ...), zejména té ze 70. a 80. let minulého století, která nebyla zahlcena čaroději a dalšími fantasy postavami. V psaní si prošel "standardním" vývojem. V dětství a dospívání psal básničky, na vysoké povídky, později romány. U svých příběhů se snaží začínat od konce a mít dobře promyšlenou pointu. Ne všechny jeho romány si zatím našly cestu k širšímu počtu čtenářů, neboť si je píše pro radost a vydává v malých nákladech (15 ks) pro své blízké. (např. Nevermore Baltimore 2006, Kosti princezen 2005).

Díky edici Pevnost jsme se mohli dočkat vydání dvousvazkového románu Šest diamantů (původní název Šest pomerančů; vydal Wolf Publishing v roce 2007 jako Šest diamantů 1 - Šedozelené oči... a Šest diamantů 2 - Obrysy a stíny).
Láska až za hrob Petr HetešaZkrachovalý novinář Roger Dalmont kdysi zářil na prvních stránkách prestižních periodik, ale poslední dobou je rád, že dokáže platit veškeré své účty. Jednoho obzláště teplého letního dne ho navštíví okouzlující panička v nesnázích - Ley Lynseyová. Ačkoliv ji zpočátku nevěnuje příliš pozornosti, brzy se až po okraj namočí do největšího dobrodružství svého života, v němž hraje svou úlohu monopolní elektronický leviatan ComSystem. ... Petr Heteša se ukázal jako zručný autor, který rozhodně nenudí, nejsilněji však působí v dialozích postavených na krátkých a úderných větách, valících se do čtenářovi mysli jako lavina nebo - o to příznačněji - s razancí hodnou těžkého kulometu. Vize Hetešova Philadyorku - megapolis vzniklé spojením New Yorku a Philadelphie, jak z názvu patrno - využívá klasických SF představ: okrajové slumy lidí bez budoucnosti jsou prolezlé kriminalitou, stejně jako několika poschoďové podzemní sídla smetánky, byrokracie a pohyblivých chodníků, případně všudypřítomná čočka kamerového oka "velkého bratra"..

Zelené šupiny, střepy a rubíny Petr HetešaMinulý rok se opět díky edici Pevnost (tentokrát ale nakl. Epocha, 2008) mohli dychtiví čtenáři vrhnout na román Láska až za hrob. V okrajových částech města s polorozpadlými domy a polorozpadlými existencemi se odehrává drsná hra na kočku a myš. Tou myší je Cameron, studentka žurnalistiky, zato o kočce není zcela jasné, jestli nemá domov někde úplně jinde než na Zemi. Ať už je to ale kdokoliv, v každém případě má k dispozici satelitní systémy a pušky s optickými zaměřovači, zatímco Cameron jenom pár halucinogenů, podivných přátel a mnohdy nepochopitelnou odvahu. (anotace)

Fanoušci tohoto autora si mohou zkusit objednat jeho nejnovější počin z malonákladového nakladatelství Nova Forma knihu Zelené šupiny, střepy a rubíny. Jedná se o akční sci-fi odehrávající se v obrovském zábavním centru uprostřed Baltimore v páteční veřerní špičce. Původní hra na kočku s myší se najednou mění ve smrtící hru dvou divokých koček.
Policie ve spolupráci s FBI vysílá do centra přes 900 svých dobře vycvičených mužů, ale to ještě netuší, že ta krvavá hra, kterou vůbec nechápou (a možná ani nikdy nepochopí je tak trochu mimo jejich svět. Tak trochu mimozemská. Přežít může jen ten nejsilnější. A hlavně nejchytřejší...
(anotace)

Petr HetešaZ jeho chystaných románů připomeňme Cybrain, který vyjde v rámci edice Pevnost v květnu 2009 a v nakl. Brokilon v dubnu 2009 kniha s názvem Démoni jsou věční (Město Baltimore se tak stává svědkem Lennyho boje o život, doprovázeného mnohdy zmatenou podporou jeho démonických přátel, kteří, jak se brzy ukázalo, nejsou mocní, ale pouze věční. A aby toho nebylo málo, vstupuje do hry ještě ženský element, který pak dokáže rozhodit nejen svět Lennyho, ale i svět démonů. Hlavní hrdina se ocitá ve víru spousty přehmatů, překvapujících zvratů, zákeřných pastí, přestřelek, bláznivých akcí a automobilových honiček. A to vše je směrováno ke strhujícímu a velice explozivnímu závěru...
Autor zůstal věrný akčnímu stylu americké drsné školy, kde jsou břitké dialogy mnohdy překotnější než střelba z automatických zbraní, používaných Lennyho protivníky.
)

Petr Heteša žije se svou manželkou Zuzanou a svými dvěmi dcerami (Lindou a Zuzanou) v Českých Budějovicích, kde provozuje firmu R2 COMP.

Použité zdroje:

 

Jan Pechanec










Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více... 

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...