Edgar Poe ještě jednou

Motto:

Kdyby každý, kdo za nápad vděčí Poeovi, věnoval desetinu honoráře na pomník, už by měl Cheopsovu pyramidu.

Sir Arthur Conan Doyle

1.

Často se ptám sám sebe, "co to měl Poe za problém". Byla to řada různých problémů, jistě, ale lidskou tendencí už je hledat jednoduché odpovědi. Asi je to chyba.

Alkoholismus, řekne teď někdo. Ale to právě nechci. Alkoholismus plným právem považuji za problém pouze zástupný.

Byl však Poe, dejme tomu, latentní pedofil? Ne. Anebo by to věru byla jen ubohá spekulace.

Nebyl však tajný homosexuál - anebo bisexuál? Ale proč by měl být? Ano, jistěže i pro to vykutáme důkazy, když se budete hodně horečně snažit, vždyť u Verna (který Poea celý život velice obdivoval) už se to skoro podařilo a u Kiplinga se to nedávno podařilo úplně a v případě Haška tomu do značné míry věřím i já, zatímco Poe...

Tak dejme tomu si vezměte hroznou smrt Pymova přítele Augusta během známého románu o plavbě k jižnímu pólu. K té smrti dochází poměrně překvapivě a Pymovým soudruhem se od té chvíle stává (do té chvíle odpudivý) námořník Dirk Peters. Jak to – a proč vlastně?

Sám si myslím, že chtěl Poe čtenáře prostě víc a víc drtit, tak najednou nechal i umřít nejlepšího přítele, asi jako později v Havranovi nejkrásnější milou. Jistě, snad. Ale někdo by totéž jistě mohl interpretovat i jako "zbavení se objektu zakázané touhy"... Nechme však nablblých her!

2.

Ale stejně... A jaké jsou vlastně ještě úchylky? Nekrofilie?

Anebo... Netrpěl ještě nějakou z těch dalších? A co když byl třeba autista?

Jednou mě napadlo porovnat Poea s Karlem Krylem, který určitými projevy autismu nesporně disponoval, a zeptat se, co mají tihle dva citliví (až přecitlivělí) chlapci menší postavy společného? A co? Mimo jiné lze bezesporu OBA nazývat geniálními veršotepci. Ano, spíš TEPALI, než aby byli žhoucími živly...!

3.

Anebo se Poea týkal "jen" tzv. Aspergerův syndrom, který je momentálně tak v módě – a přisuzován kdekomu? Kdož ví. Ale to, že tenkrát ještě nebyla každá úchylka či rovnou choroba rovnou zvána "po našem", ještě samozřejmě naprosto neznamená, že by neexistovala. Existovaly a naopak, nepodchyceny mohly třeba o to víc "řádit" a jak říkám, kdo ví.

Anebo měl Edgar Poe nějaké sexuální problémy?

Vezměme si třeba k ruce jen Záhadu Marie Rogetové. Nesvědčí tu snad závěrečné řešení mimo jiné o tom, jak si autor (až zoufale!) nechce připouštět existenci chtíče? A zde chtíče přímo za zločinem? Mýlím se? Je Poeův přístup k podobným otázkám prostě jen omezen a dán onou dobou a americky puritánským prostředím? A nemá s Poem a jeho povahou jinak vůbec nic do činění? Kdo ví!

Bude to ještě v něčem jiném?

Netrpěl třeba EAP až notorickou touhou říkat lidem (už po chvíli) pravdu do očí, a to i nadřízeným? Kdo ví!

Vcelku však asi, řeknu vám, stačí nakonec sečíst pod sebe veškeré rány, které mu život uštědřoval již od mládí a po raném čase spíše "bavlnného" dětství, které ho na ty zlé časy nijak a naprosto nepřipravily, a rozhodně si nemyslím, že by tragédie Poeova života třeba plynula v první řadě z toho, jak zůstal nedovzdělán, i když to někteří znalci také rádi zdůrazňují (onu nedovzdělanost). Ne, tomu nikdy neuvěřím, i když... Pravdou je nepochybně i to, že Poe v mnoha směrech zůstal až do smrti na úrovni osmnáctiletého a tedy poněkud blouznivého (jenže jindy i korigujícího se) jinocha!

4.

Či tkvěla tragédie ještě v něčem jiném?

Víme, že svět lidi tak často hodnotí jen podle povrchů... Byl třeba pouze "vizuálně netypický"? Ano, existuje pár fotografií, ale... Co když se Poe zkrátka mnoha lidem protivil či přímo hnusil, i když to přímo a hned nepřiznávali? Co když byl protivný obzvlášť mužům?

I to je možné, ne? XY (teď si nevybavuji kdo, ale dá se to dohledat) prokazatelně napsal po setkání s Poem cosi ve smyslu: "Je to tvář člověka, kterého je nebezpečné milovat."

A Poeovo přátelství s dalšími gentlemany?

Nepřežilo v některých případech (a po dopisování) první osobní setkání.

Dosti však škopků špíny a závěrem nadhodím už jen ty poslední dvě možnosti (a pobavte se):.

1. Socialistova možnost: Poe byl úplně normální, ale chudý. A to je celé. Nastupující americký kapitalismus si to pak věru za rámeček nedá.
2. Možnost totálního pesimisty: Poe trpěl všemi zmíněnými úchylkami a neduhy najednou. Anebo, abychom zase nepřeháněli, skoro všemi. I takový člověk se přece podle zákona pravděpodobnosti musí občas narodit, ne?

5.

To jsme si zažertovali, že? Když není člověk vázán přísným slibem literárního badatele a historika, může si to výjimečně i dovolit. Měl by - a snad mi bude odpuštěno, protože Někdo nahoře přece snad ví, jak mám svého Poea rád. Ale nejen svého. I Pechancova, i Vašeho (uprášeného omylem v knihovně), i toho nás všech.

A teď už se vraťme k úvodní citaci.

Skvělý muž a duchovní otec Sherlocka Holmese SIR DOYLE má bezpochyby pravdu... a taky on sám byl "velký vypůjčovatel". A také on sám, jak velice dobře víme, Poea vykrádal, čehož je Sherlock Holmes, tahle asi vůbec nejslavnější figura literární historie, tím nejlepším dokladem (a není snad?)

Podobně si ostatně vypůjčoval Poeovu atmosféru, jeho náměty i Jules Verne, už výše zmíněný (všimněme si hlavně začátku Osmi set mil po Amazonce, většiny Cesty do středu země a samozřejmě i Ledové sfingy), a zrovna tak i bezpočet dalších "hyen", včetně našeho filozofa Ladislava Klímy, jehož povídka Sta a sta žen je ozvukem Poeových próz Medailón a Zrádné srdce, a Gustava Meyrinka, jehož Muž v láhvi je zas ozvukem Skokana.

Inu, Doylem zmíněná Chufevova pyramida by bezpochyby navršena byla, PRANIC to ale přesto nezmění i na té skutečnosti, že už sám Poe byl zdatný a rafinovaný vykradač a nikoli snad hrobek, ale starších spisovatelů Ernstem Theodorem Amadeem Hoffmannem počínaje, i když se ohradil, že "jeho hrůza není z Německa, ale z duše".

Ale protože řadu podivuhodných a často nečekaných inspiračních zdrojů už jsem zmínil ve svých starších článcích Edgar Allan Poea a dutá Země a Ona, Poe a já, připomenu teď už jenom jeden jediný pramen... Četli jste někdy Defoeův román Dobrodružný život kapitána Singletona? Ano? A máte ho teď po ruce? Nalistujte tedy, pěkně prosím, stranu 127 brožovaného vydání (Práce, Praha 1968), kde se píše o plavbě z polárních oblastí a objevech tam, a zvláště pak stránku 133, odkud vám sám přečtu krátkou ukázku (překlad a úprava pan Tomáš Korbař):

Rozeběhli jsme se tam a našli druhý vchod do jeskyně, explozí tak zničený, že vyhozená a zpět napadaná hlína úplně skryla jeho původní tvar. A uvnitř jeskyně jsme našli, co zbylo z domorodců, kteří nám připravili tolik potíží. Leželi tam bez rukou, bez nohou, bez hlavy. Někteří byli napůl zasypání hlínou. Při tomto hrůzném pohledu jsme plně uvěřili, že nikdo z domorodců, kteří se skrývali v jeskyních, tentokrát neunikl, pokud ho ovšem tlak vzduchu náhodou nevymrštil otvorem ven...

Tak, a teď tuto atmosféru i reálie porovnejme s obdobnou pasáží nacházející se směrem ke konci Příběhů Arthura Gordona Pyma z Nantucketu. Líčení se navíc podobá i stylově...!

6.

Jistě, hnidy. "Dobrá – a dejme tomu," říkáte. "Záleží však na tom?"

Uznávám, že ne. Nezáleží na tom, když Edgar Allan Poe (a skutečně!, skutečně!!!) tolik, ach tolik opravdu vynašel. A připomeňme teď jenom detektivní žánr.

Vlastně tady přišel na všechno.

Na vše, co se od těch jeho šťastných chvil, kdy ho cosi líbalo, detektivní žánr už napořád omílá – a v miliónech knih. Ne snad?

• Vynalezl výstřednost pátrače.
• Nedovtipného "Watsona" (u kterého sice ještě nemá jméno, ale který už nám také vypráví).
• Ještě nedovtipnější představitele zákona.
• Princip nejméně podezřelého (v doslova archetypální povídce Vrah jsi ty!, v jejíž televizní verzi roku 1971 tak zazářili Michal Dočolomanský a "podlý" Jožo Króner)
• Princip "pod svícnem je tma" (Ukradený dopis)
• Vraždu v uzamčené místnosti.
• A taky ovšem Sherlockem Holmesem tak milovanou poučku, že pokud vyloučíme všechno nemožné, musí být řešením a pravda jediné zbývající, i kdyby to bylo sebenepravděpodobnější.

A z těchto známých důvodů, jak už postřehl i jeden kritik, "nebyly jako umělecké dílo ani Guttenbergova Bible a ani Vraždy v ulici Morgue nikdy překonány!"

7.

A nyní už mi dovolte tuto tirádu skončit slovy samotného velikána:

A good glass in the bishop's hostel in the devil's seat forty-one degrees and thirteen minutes northeast and by north main branch seventh limb east side shoot from the left eye of the death's-head a bee line from the tree through the shot fifty feet out.

Což paní doktorka Marie Brožová přeložila roku 1927 takto (proč zapomněla na tu lebku, netuším):

Dobré sklo v biskupském hotelu v ďáblově sedle čtyřicet jeden stupeň a třináct minut severovýchodně hlavní větev, sedmá větev východní strana vystřel z levého oka v rovné čáře od stromu střelou padesát stop.

... zatímco (už také bohužel zesnulý) herec a překladatel Josef Schwarz-Červinka se s tím popasoval následovně:

Dobré sklo v biskupově dvoře v čertově sedle jedenačtyřicet stupňů a třináct minut severovýchodně a severně hlavní větev sedmá odnož východně výstřel z levého oka umrlčí hlavy přímo od stromu skrz trefu padesát stop ven.