28.3.2024 | Svátek má Soňa


LESNICTVÍ: Problém je o pár pater výše

11.3.2019

Dílčí změny zákonů ani složení porostů naše lesnictví nespasí

Největší kůrovcová kalamita v novodobých dějinách naší země, o jejíchž důsledcích se v poslední době, také v souvislosti s blížícím se jarem, opět intenzivně diskutuje, může být startovací plochou k zásadním změnám v našem lesnictví. Bude-li k tomu ale dostatek politické vůle, a nejen té.

Vzhledem k tomu, že by se v pojetí lesnictví mělo - obrazně řečeno - změnit téměř všechno, budou důležitou součástí potřebných změn také správné vize a z lesnického pohledu i potřebná osvěta veřejnosti, především pak na základě srozumitelných argumentů. I když se už pár let nějaké ty osvětové akce, především v podání státního podniku Lesy České republiky, konají, jsou obvykle zaměřeny na poměrně úzký okruh zájemců, buď z řad dětí (což je dobře), nebo jen těch, které to zajímá. I proto v myslích lidí léta přetrvával pocit, že v naší zemi se více dřeva těží, než jej v lesích přibývá, ačkoli to nebyla pravda. Kvůli loňským těžbám to už ale (dočasně) pravda je, a výzvou doby je, aby se to kvůli (nejen) kůrovci nestalo pravidlem.

Jinak je ale lesnictví stále velmi uzavřeno do svých vlastních problémů, což se mimo jiné projevuje i návrhy řešení a argumentací, jak a proč by měl stát lesníkům a majitelům lesních porostů pomoci. K tomuto účelu se spojily všechny lesnické organizace, což je pozitivní, a také se zdá, že budou se svými požadavky na zvýšení podpor lesnictví úspěšní. Vize ale chybí. Například základní argument, že lesy zadržují vodu, a jejich existence (lesy zaujímají třetinu plochy naší země) je tak zásadní podmínkou udržení vodní bilance Česka, zdrojů a zásob vody a zachycování dešťových srážek v krajině. To přitom zaznívá jen okrajově, ačkoli zrovna téma sucha a jeho rizik rezonuje v naší politice i v naší veřejnosti velmi mocně a skutečně přímo souvisí se stavem a hlavně budoucím stavem lesních porostů v ČR. V komentářích k tématu lesnictví ovšem spíše rezonují pojmy jako „selhání“, „nečinnost“, „zisk“, „klimatická změna“, tedy pojmy hledající viníky současného stavu v minulosti, místo aby se pozornost soustředila do vizí a strategií pro budoucnost.

Jen velmi „mírným pokrokem v mezích zákona“ je přitom aktuální novela lesního zákona, kterou má v současnosti „na stole“ parlament, naopak o poznání větším pokrokem je pak doporučení Ministerstva zemědělství netěžit suché stromy, které již nepředstavují potravu pro kůrovce, a tedy rezignovat na takové těžby dřeva, které na rozvoj kůrovce nemají vliv. Ve zmiňované novele je mimo jiné zakotven záměr zpřesnit činnost odborných lesních hospodářů, kteří jsou zodpovědní za lesní hospodářské plány, což je chvályhodné za situace, kdy tato činnost nijak specifikována není a kdy lze i v rezervách této činnosti spatřovat kamínek do mozaiky příčin ne zrovna optimálního stavu našich lesů. Jenže další záměr - povinnost vlastníků lesů vést hospodářskou evidenci (když má u nejmenších vlastníků hospodářskou činnost v lese v kompetenci odborný lesní hospodář) je nadbytečnou evidenční, byrokratickou a vlastníky fakticky šikanující povinností, jejímž důsledkem (a možná i záměrem) nepochybně bude, že se malí vlastníci budou zbavovat lesních pozemků.

Důležité je však jedno: Všechny dosavadní a plánované změny zákonů a pravidel, byť mohou k řešení problémů našich lesů a množení kůrovce přispět, lze hodnotit v zásadě jako kosmetické úpravy systému, který je ale nutné změnit jako celek. Například jednotlivá území (takzvané smluvní územní jednotky - SÚJ) spravovaná státem se musí zmenšit, lesní porosty musí mít nejen pestřejší skladbu dřevin, ale také i různá věková a výšková patra (což znamená těžit alespoň na části území probírkovým způsobem), spektrum dřevin se musí rozšířit i o takové druhy, které jsou odolnější vůči probíhajícím změnám počasí (tedy i o druhy nepůvodní), část těžeb v nepřístupných terénech musí místo harvestorů zajistit koně a k přírodě šetrnější techniky, a především se musí na venkov opět navrátit místní malé pily a zpracovatelé dřeva.

To ovšem novely a navrhované změny neřeší, a nevyřeší to ani požadavek Pirátů na „analýzu příčin“ současného stavu. Jednak se na něm podílí celá řada faktorů, v různých lokalitách různým způsobem, takže žádná analýza nemůže příčiny objektivně popsat, jednak neznamená žádná analýza řešení do budoucna, ale maximálně tak schematický popis minulosti. Inflace požadavků na různé analýzy lze tak považovat za alibi neschopnosti navrhovat řešení a naopak vytváření alibi ke kritice „těch před námi“. Bohužel i u Pirátů se tento postup stává základním politickým (a populistickým) přístupem. Stejně tak populistické jsou ale požadavky na plošnou výměnu zbylých smrkových porostů za listnaté dřeviny, přestože i listnáče mají své „kůrovce“ a existence takových porostů samozřejmě není zárukou, že je nikdy nenapadne žádný škůdce. Výkřiky o potřebě změnit způsob zadávání veřejných zakázek podnikem Lesy České republiky sice možná racionální jádro mají, řešit jej ale pouhým odkazem na to, že hlavním kritériem nemá být pouze cena, je velké zjednodušení. V minulosti to ostatně byli sami politici i dnešní kritici situace v lesním hospodářství, kteří považovali vícekriteriální zakázky za „tendry šité na míru“ vyvoleným společnostem. V principu přitom samozřejmě nemá jít o „šití na míru“, ale o posilování vztahu společností pracujících v lesích k místu, kde podnikají, což ovšem nesouvisí s více kritérii, ale právě se zmenšením SÚJ, obnovou místních pil a vytvářením vyšší přidané hodnoty k dřevní surovině na území ČR.

A také s vodními zdroji, a tedy například s potřebou urychleně zalesnit po kůrovcových těžbách vytvořené holiny. Nu ano, nejsou sazenice. Jenže recept navrhovaný politiky, totiž prodloužit povinnost opětovného zalesnění z dosavadních dvou na pět let je rozhodnutí, které bude mít v řadě lokalit na vodní bilanci negativní vliv. Možná by tak bylo lepší nakoupit sazenice v zahraničí, ale to by přišli tuzemští producenti sazenic o byznys a také by to nebyly „ty pravé sazenice“…

O lesnictví by se dalo psát hodně dlouho, i proto, že se až na souboje firem o státní zakázky v minulosti o tomto odvětví prakticky dlouhodobě nic jiného nepsalo. Jasné je ale jedno - lesnictví v ČR se musí, a nejen kvůli kůrovci, zásadně změnit. Řešení ale zatím nikdo nenabízí, neboť to, co se za řešení vydává, skutečným řešením není. A mimochodem - zdaleka to není jen o lesnících - ti v rámci zákonů a nastavených pravidel často dělají, co mohou. Problém je totiž o pár pater výše.

Převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem autora.

Autor je agrární analytik