Navzdory kritice odborné veřejnosti neutuchá snaha legislativců udělat náš kontinentální právní systém více anglosaským. Úsilí kopírovat právní normy z jiného právního systému, který se vyznačuje jiným morálním i technickým zázemím, se nám ale nemusí vyplatit. Lámou-li si dnes politici hlavu nad problematikou exekucí, mohou za pár let narazit na násobně větší problém – právní i ekonomické důsledky hromadných žalob.

Ty se totiž mohou projevit nejen v systematickém tlaku vlivných zájmových skupin na úpravu legislativy, např. takový automobilový průmysl to s podporou svých potřeb ve veřejném sektoru vždy uměl, ale může se paradoxně dotknout stovek firem a desetitisíců obyčejných lidí. Třeba poté, co se firma na základě kobercových náletů hromadných žalob odebere se svou výrobou, vývojem, prodejem a všemi těmi pracovními místy z Česka do levnějších a právně stabilnějších zemí. A vyšle tím signál i dalším firmám: „Hint sunt leones!“

Lze jistě připustit, že může existovat právnická osoba, který způsobí velkému množství spotřebitelů škodu, a to zcela totožným způsobem (tj. všichni spotřebitelé budou moci řešit podobný případ), navíc v takové výši, že je taková škoda racionálně žalovatelná. Ale pokud podobná situace nastane dnes, není institut v rámci současné právní úpravy, který by bránil spojení řízení o náhradě škody či jeho iniciaci ze strany více poškozených.

Nicméně přesně v tomto bodě docházíme k problému, který se zákonodárce (resp. ministr spravedlnosti) snaží postihnout a překonat - pravděpodobnost, že se objeví více poškozených s totožným problémem vzniklým totožným jednáním „škůdce“ se škodou dostatečně zásadní, aby byla žalovatelná, je velmi nízká. A pokud taková situace i přesto nastane, troufám si říci, že se téměř všichni poškození shodnou, že se budou soudit – při dnešních koordinačních nákladech, které jsou s odkazem na dostupnost internetu a bezplatné sociální sítě zanedbatelné. Ale shodnou se i následně na tom, že každý, rovným dílem (či v jiném poměru) bude nést osobní zodpovědnost za pokrytí ekonomických nákladů v případě, že to nevyjde? Třeba když se ukáže, že právní zastupování není nejlevnější a i přesto se nepodaří s nárokem uspět a protistrana bude nárokovat navíc své náklady řízení?

To ovšem není jediný problém, který nové paradigma soudních sporů přinese. Ani v případě pravomocného odsouzení korporace jakožto původce škody na základě hromadné žaloby nebude vše růžové. Uvědomme si, že pokud bude korporace odsouzena, tj. „někdo“ vysoudí miliardové odškodné, zastupující advokát v tom okamžiku začíná de facto působit jako správce majetku. Jak a kdy bude náhradu škody jednotlivcům proplácet, podle utrpěné škody nebo více nebo méně? Co se bude dít s penězi, které nebudou vyplaceny v první vlně známým poškozeným? A jak se s nimi naloží, až budou vypořádány všechny nároky? A jak to bude vypadat, když se na navazující vlny přihlášených poškozených nedostane tolik, jako na předchozí vlny, budou kompenzování jinak (budou moci znovu separátně korporaci žalovat)? Budou muset poškození, vypořádáni v předchozích kolech, část kompenzace vracet? Bude systém pružně reagovat na změnu situace v průběhu řízení? Nechci snad ani vědět, komu tohle bude reálně vyhovovat.

V soukromých vztazích jsou vzájemné interakce založeny na vzájemné znalosti identity jednajících stran, a v případě vzniku škody je jednou stranou druhé straně vzniklá újma (ideálně) nahrazena. U hromadné žaloby je informační asymetrie ve všech prvcích zintenzivněna jistou mírou anonymity na straně žalobců, navíc podporovaná starým dobrým problémem černého pasažérství. Žalobci si tak mohou až příliš pozdě uvědomit, že se nelze skrývat do početného stáda a že na konci atraktivního dobrodružství hrozí reálný náklad, který musí někdo zaplatit. A spoléhat se na to, že náklady za naše jednání ponese někdo jiný, sice představuje svět zalitým sluncem, ale ten není úplně reálný. Nicméně, mohou si pravděpodobně oddechnout, jen málokterý z žalovaných, který se svou žalobou uspěje, nakonec bude náklad po drobných žalobcích vymáhat. Nicméně tato skutečnost pravděpodobně umocní marginalizování nákladů na straně žalobců a to pravděpodobně povede (ostatně jak jsme svědky v USA) ke zvýšenému počtu podávaných hromadných žalob. Každý, kdo se snaží produkovat přidanou hodnotu vlastní ekonomickou aktivitou, bude ještě s láskou vzpomínat na dnešní socialismus s tváří tržního hospodářství. Nastává totiž doba novodobého jakobínství.

Autor je předseda správní rady Liberálního institutu a vysokoškolský pedagog