Co se týče proporcí, je náš křesťanský advent podstatně kratší než židovský. Židé čekali na Mesiáše po celá tisíciletí. Nám křesťanům na to každoročně stačí necelý měsíc. Prostě si podle kalendáře odpočítáme čtyři neděle od Štědrého dne a hned víme, kdy máme začít péct cukroví, shánět dárky a gruntovat byt, abychom všechno, co pokládáme za důležité, stihnuli a vánoce byly skutečně "šťastné a veselé".

Toto počínání - jakkoli je v naší sice křesťanské, ale notně zesvětštělé společnosti běžné - se však od toho původního velice liší. Historický advent neprovázela vůně pečícího se cukroví, ani se v něm nesháněly dárky. Jeho součástí bylo pouze gruntování. Nikoli ovšem gruntování bytu, nýbrž gruntování nitra. Co v něm bylo zkažené, zatuchlé a špinavé, muselo pryč. Advent přece graduje k veliké slávě.

Ti, kteří tuto slávu očekávali, se při tom gruntování programaticky měnili. Připadalo jim totiž divné chtít mít účast na něčem ryzím a sami svými projevy ukazovat opačným směrem. Snažili se alespoň trochu podobat tomu, jehož vyhlíželi. V Ježíšově době kvůli tomu někteří z nich vyhledali u Jordánu Jana Křtitele a dali se jím pokřtít. Uvažovali tak, že jako voda v řece smývá špínu, tak voda křtu smývá vinu.

Mít na vánoce napečeno, nakoupeno a uklizeno je dobré. Ale zůstáváme tím poněkud na povrchu. Advent je dobou očekávání příchodu lásky. Té opravdové, trpělivé a zachraňující. Apoštol Pavel o ní říká, že nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Jak jinak čekat na lásku, než s upřímným srdcem a vygruntovaným nitrem. Jen tak dáváme najevo, že naše řeči o ní nejsou pokrytectvím.

Vánoce, k nimž adventem spějeme, nejsou výjimečné pochoutkami, které pro tu příležitost napečeme, ani dárky, které si dáme, a už vůbec ne naleštěnými klikami našich bytů. To všechno děláme i k jiným příležitostem. Vánoce jsou výjimečné tím, že se v nich naplnila odvěká lidská touha a ten, který v sobě obsáhnul nebesa, sestoupil mezi nás. A to nebeské s sebou přinesl na zem. A dává nám to.

Lidé si stýskají, že dnes vánoce nejsou, co bývaly, že jsou komerční a ploché. Je to tím, že jsme od nich odstřihnuli to nebeské. Dokud se nám vánoce opět nestanou jásavou proklamací zachraňující Boží lásky, nic se na tom nezmění. Zvěstování narození Spasitele znamená, že už svůj život nemusíme vidět černě. Kdo tento andělský hlas slyší a přijímá, toho vánoce jsou i dnes "šťastné a veselé".

Autor je evangelický farář