Spisovatel Antal Stašek choval k Marxovu učení velké sympatie, to mu však nebránilo věnovat se též spiritismu. Nebylo divu, když se narodil v Krkonoších, kde se duchařilo skoro v každé chalupě, četnickým ústrkům navzdory. Měl předplacen časopis „Posel záhrobní“ a prakticky obcoval s duchy, kdykoliv do svého rodného kraje z Prahy zavítal.

Za světové války v Krkonoších dlouho nebyl, a když se tam konečně objevil, hned se opatrně vyptával, kde se nějaká seance bude konat. Doslechl se, že v Roprachticích, vypravil se tedy tam. Některé účastníky znal a jako medium účinkoval stařík, který měl podobně bílé vousy jako on. Muž se brzy dostal do transu a začal mluvit rozličnými hlasy, česky i německy. Nálada mezi účastníky seance byla v této době napjatější než jindy, protože se klidně mohlo stát, že se ozve nečekaně někdo z rodiny, kdo padl na frontě v Haliči nebo na italských hranicích. Naštěstí se přihlašovali jen takoví nebožtíci, kteří umřeli doma.

Náhle začal stařec hlasitě oddychovat, jako kdyby utíkal. Pak promluvil silným hlasem:

„Nebyl tady Vrbata? Vypadá to, že ne. Kde furt je, ten kujón? Musí mi dosvědčit, že jsem závodil čestně a žádnou zkratkou jsem si nepomohl. Tak já zase jedu. Skol!“

Pak se ozval místní nebožtík, který zemřel ještě za panování Ferdinanda Dobrotivého. Mluvil velmi rozvláčně, zajímalo ho, jak moc rodí jabloň, kterou on vysadil, času měl habaděj. Náhle mu do řeči někdo skočil:

„Neviděli jste Hanče? No ovšem, zase neviděli. Musí mi vrátit ten kabát, co jsem mu půjčil, měl jsem v něm lístek z loterie. Jestli ho vytrousil, jsem v háji.“

Potom se ozvala mlynářka ze Semil, vyptávala se na vnoučata, ale tu brzo překřičel zase ten udýchaný hlas:

„Tak co, Vrbata se neukázal? Aha, neukázal. To je ale šlamastyka! Zatracenej chlap, kde pořád vězí? Já ho nemůžu najít, když je tady furt taková mlha. No, zkusím to na Mísečkách. Tak skol!“

Starý pán se poté probral, už ho z toho křiku rozbolela hlava. Účastníci byli předčasným ukončením seance roztrpčeni, na mnohé se nedostalo. Staškovi pak vysvětlili, že takhle to teď probíhá pořád, Hanč a Vrbata se stále hledají, nejen v Roprachticích, ale i jinde, po celých Krkonoších od Tanvaldu až ke Sněžce, ale pořád to k ničemu nevede. Stašek pak skutečně oba zmrzlé přátele ještě párkrát uslyšel.

Tento úkaz vymizel až roku 1920, již za republiky. Bludné duše se konečně našly a přestaly to duchařům kazit.