Neviditelný pes

LITERATURA: Zapomenutý Karel Ptáčník

12.7.2019

Ten, kdo v Česku maturoval v roce 1970, si možná na ten okamžik vzpomene, protože to tehdy do škol přišlo „shora“. Náš profesor vyučující český jazyk a literaturu vstoupil do třídy a aniž by cokoli řekl, popsal tabuli jmény spisovatelů. Pak se tento milovník francouzské poezie, často nám v originále citující sáhodlouhé básně „prokletých básníků“, otočil a řekl, že si nepřeje, aby v našich seznamech přečtené literatury bylo jméno napsané na tabuli. Takový kotrmelec je silným, nezapomenutelným zážitkem. Když si na pana profesora vzpomenu, spojím si jej s jeho hrdinně procítěnými přednesy básní a pak s těmi zakázanými autory, mezi nimiž byl také Karel Ptáčník.

Karel Ptáčník

Někdy kolem roku 1983 jsem vyřizoval jistou záležitost na tehdejším národním výboru v Bruntále. Nikdy předtím jsem tam nebyl. A ejhle – v budově byla cedule, že zde v poválečných letech pracoval spisovatel Karel Ptáčník. Jeho nejznámější román Ročník jedenadvacet, vydaný v roce 1954, kdy Ptáčník ještě v Bruntále na národním výboru úřadoval, byl opět vydán v roce 1978. A pak ještě v roce 1987 vyšlo jedenácté vydání tohoto románu, kterým Ptáčník vstoupil do literárního světa. O osudech českých chlapců poslaných na nucené práce do nacistického Německa, kde prožívají zhroucení „Tisícileté říše“, není v české literatuře nic ani vzdáleně srovnatelného. Takové dílo zřejmě nešlo úplně potlačit. Spisovatel, který byl v období nástupu normalizace umlčen, jeho knihy nevycházely a nesměl být ani zmiňován, pak brzy publikoval i nové romány. Od roku 1972 do roku 1984 pracoval v České státní pojišťovně a své zkušenosti zaměstnance pojišťovny zúročil v románě Dům uprostřed města, který vyšel v roce 1984. Pak vyšly jeho další knihy, z nichž poslední vzpomínková Život, spisovatelé a já vyšla v roce 1993. Jsou ovšem Ptáčníkovy knihy, které dosud vydány nebyly.

Bruntál, dnešní nám. Míru, dříve Masarykovo
Bruntál, Masarykovo n., 1937

Bruntál, náměstí Míru, dříve Masarykovo

Po životě, jaký prožil, měl Karel Ptáčník jistě na co vzpomínat. Narodil se na jižní Moravě v Břeclavi v roce 1921. Po maturitě na gymnáziu v Hodoníně nemohl dále studovat z důvodu zavření českých vysokých škol v době německé okupace. Již tehdy psal básně a už nikdy se nedovíme, jak by se jeho život ubíral ve svobodné zemi. Absolvoval jednoroční kurs obchodní akademie a od října 1942 do května 1945 byl na nucených pracích v Německu. Totálním nasazením – nucenou prací obyvatel okupovaných zemí - řešilo Německo nedostatek pracovních sil. Mladý Karel Ptáčník si to zřejmě „užil“, protože nuceně pracoval v Porúří (Essen), Saarbrückenu a na jiných místech, které byly cílem bombardování. Přišel do Německa vítězícího, v době vrcholu jeho válečných triumfů a pak viděl jeho strašlivý pád.

Po návratu domů se Karel Ptáčník dlouho léčil. Od května 1946 do dubna 1956 pracoval v různých funkcích na národním výboru v Bruntále, kde se ke konci svého působení stal vedoucím úřadu a tajemníkem. V roce 1956 se stěhuje do Prahy. Do roku 1959 je redaktorem literárního měsíčníku Květen. Pak vychází Ptáčníkova trilogie. Město na hranici (1958) a Noc odchází ráno (1963) popisují pohraničí v době odsunu německého obyvatelstva a příchodu nových obyvatel. Román Šestapadesátý (1967) líčí poměry končícího stalinismu a dobu maďarských událostí roku 1956. První část trilogie vyvolala v Bruntále velké pozdvižení. Podle žijícího pamětníka se cítili dotčeni ti, kteří se v knize poznali, a také ti, kteří se tam nenašli. Autor byl v Praze vystaven tvrdé kritice. Vůdčím ideologům se nelíbilo, jak autor poměry v pohraničí syrově vylíčil, bez všech příkras a hlavně bez zapálení pro nový režim a vedoucí úlohu komunistické strany. Ptáčník byl nucen román upravit pro druhé vydání v roce 1963. Od roku 1959 do roku 1970 Ptáčník působil ve Svazu československých spisovatelů. Pak byl bez zaměstnání do roku 1972, kdy se stal – jak již řečeno – pracovníkem České státní pojišťovny. Zemřel v Praze 1. května 2002.

Bruntál, býv. národní výbor na nám. Míru

V červenci roku 2019 jsem byl v Bruntále a šel se podívat na někdejší Ptáčníkovo bruntálské působiště. V budově bývalého národního výboru na bruntálském náměstí dnes sídlí městská policie. Pracovník mající službu na vstupu ochotně o Ptáčníkovi pohovořil. Znal i francouzského spisovatele českého původu Milana Kunderu a jeho úzký osobní vztah k Bruntálu. Víc o tom zde uvádět nebudu, ale mám to z více než tří nezávislých zdrojů. Milan Kundera se svou ženou Bruntál inkognito několikrát navštívil. Také Karel Ptáčník se do Bruntálu vracel. Podle pamětníka se zde i v noci procházel ve slunečních brýlích a s nikým se nedával do řeči. O pamětní desce, která zmiňovala působení Karla Ptáčníka v budově, však dnes v Bruntále nikdo neví. Vypadá to skoro jako ta kauza s nenalezeným Peroutkovým článkem, který byl „vlevo dole“. Našel jsem ale ještě jednoho svědka, podle kterého tam ta tabule skutečně byla. Vypadá to tak, že tam někdo tabuli o Ptáčníkovi dal a pak byla brzy odstraněna. Nebýt této tabule na národním výboru v Bruntále, o tamním působení Karla Ptáčníka bych nic nevěděl. Dnes ale o ní sotva kdo zjistí něco bližšího. Pamětní tabule se u nás na domy dávají a sundávají a kolemjdoucí se většinou o ně nestarají.

Jedna pamětní tabule zmizela, zato jsou zde všude kolem jiné. Například tabule s nápisem, že 15. listopadu 1778 v tomto domě pobýval český král a císař Svaté říše římské Josef II. při inspekci vojsk v průběhu války o dědictví bavorské, za účasti zbrojmistra a velícího generála na Moravě Ellrichshausena a 23. října 1880 si tento dům prohlédl český král a císař rakousko-uherské monarchie František Josef II. při návštěvě Slezska. Nikde nic o čtrnáctiletém působení spisovatele Karla Ptáčníka, ale i mnohem významnější události, než je návštěva císaře pána, jsou opomenuty. Kupříkladu to, co se zde na bruntálském náměstí událo 7. října 1938.

Bruntál, kostel Nanebevzetí P. Marie, tabule o vysídlení Němců

Krátce po Mnichovu a odstoupení českého pohraničí Německu sem přijel Adolf Hitler. 7. října 1938 ho vítali v sousedním Krnově tak, že jedna z hozených kytic Vůdce lehce zranila v obličeji. Následovalo upozornění, aby vítající upustili od házení květin. V krnovském muzeu mají stále plnicí pero, kterým se Hitler podepsal do pamětní knihy. Návštěvě v Bruntále předcházela letecká přehlídka Luftwaffe řízená velitelem německého letectva Hermannem Göringem. Tehdejší místní německý tisk to slovy jednoho letce Luftwaffe, který v Bruntále přistál, líčil s fanatickým nadšením: Chvílemi oddíly velkých ptáků zakrývaly sluneční světlo. Ženy padaly na kolena, zvedaly ruce k nebi a plakaly radostí, protože jejich modlitby byly vyslyšeny. Kolona aut klouzala podél čekajících soukmenovců. Jedna z žen poznala Hermanna Göringa, který jí s úsměvem děkoval. Jeho jméno bylo zkráceno na Hermann, a skandováno „Náš Hermann“. Následně se ozvalo zvolání: „Vůdce přichází!“, které se změnilo následně v orkán. Když Hitler procházel náměstí, hřmělo mohutné volání „Siegheil“ a další volání zbožně znělo „Wir danken unserem Führer“. Návštěvu Adolfa Hitlera v Bruntále zachycuje rovněž dobový film s názvem Nástup fašismu na Bruntálsku, který – jak příznačné - natočil Němec jménem Czech.

Bruntál, vitrína s knihami K. Ptáčníka v budově MÚ

Bruntál je městem s přetrženou kontinuitou dějin. Jedni nekriticky obdivují každého císaře pána nebo rakouského generála, který zde přespal, a nostalgicky vzhlížejí k zašlé slávě někdejší monarchie. Jiní litují toho, co po válce postihlo německé obyvatelstvo. Pokud se někde objeví nějaký článek o dřívější historii města, je to většinou takové legrační povídání o různých německých spolcích, které zde působily. Například o stolní společnosti Čmeláci (die Hummel) v Bruntále. Co všechno ti veselí braši dělali, jak a v kterých hostincích se bavili, jaké odznaky měli atd. Ještě za války byl tento spolek, který vznikl v roce 1900, činný. Četl jsem jeho stanovy, Čech ani Žid se členy této podle mého názoru ryze pivní společnosti stát nemohli. Nicméně v publikacích se pozornost takovým okrajovým věcem věnuje náramná. Mne by spíš zajímalo, jak to vypadalo na bruntálském gestapu, jak podporovali bruntálští obyvatelé válečné úsilí nebo jak v průběhu let 1938 – 1945 psaly místní noviny o válce. O tom se ale z dnešních historických bádání moc nedovíme. Máme ale poválečné svědectví Karla Ptáčníka v jeho románě Město na hranici.

Bruntál, hroby sester Německého řádu

Bruntál, hroby velmistrů Německého řádu

Ostatně ani Karel Ptáčník není hoden být podle některých dnešních bohemistů zařazen do české literatury. V práci jednoho docenta české literatury, který dokonce vyrůstal v Bruntále, pojednávající o spisovatelích inspirovaných Jesenickem (36 stran) je uveden každý, kdo se v Jeseníkách či na Bruntálsku jen mihnul, zvlášť pokud jde o literáta německého, je vylíčeno detailně vše, včetně služby ve Wehrmachtu, poválečném odsunutí do Německa a tamní literární aktivitě, avšak o Karlu Ptáčníkovi ani slovo. Nedovedu si to ničím vysvětlit. Člověku se nechce věřit, že by to mohla být servilita, snaha za každou cenu neupozornit na jinak významného spisovatele, který se někomu „nehodí do krámu“. Události vedoucí k mnichovské tragédii roku 1938, hrůzy války vyvolané Německem a jeho barbarské řádění se mají zastřít historiemi veselých pivních spolků? Vše ale nelze takto jednoduše „házet do jednoho pytle“. Ať se píše o historii to či ono, lidé nezapomínají. Jak jsem při nedávné návštěvě Bruntálu zjistil, ve staré budově městského úřadu jsou ve vitríně vystaveny Ptáčníkovy knihy spolu s textem o jeho životní dráze včetně působení v Bruntále. Je to zásluha Klubu za starý Bruntál. Město má sice přerušenou kontinuitu osídlení, ale poválečná situace je zde dobře známá. Vše je zde příliš blízko sebe. Na starém hřbitově jsou hroby velmistrů Německého řádu, udržovaný hrob německého starosty Olbricha, ale také více než 800 hrobů sovětských vojáků padlých při osvobození Bruntálu 7. května 1945. Lidé zde ještě nezapomněli, od nich se dá často o historii zjistit víc než z mnohých historických studií.

Bruntál, hroby vojáků Rudé armády

Foto: autor

Pozn.: Fotografie Karla Ptáčníka byla pořízena na výstavě jeho publikací na Městském úřadě v Bruntále, odkud pochází také předválečná fotografie bruntálského náměstí.



zpět na článek