„Tak co, pane inspektore, je to tam?“

„Je, Hlaváčku,“ řekne v závěru dnes již klasického Smoljakova Rozpuštěného a vypuštěného Jiří Zahajský alias inspektor Trachta.

Marek Brodský alias Hlaváček nato vezme do rukou noviny a nevěřícně kouká na lživý nadpis v novinách: Inspektor Klečka vyřešil případ Bierhanzel, zatímco zklamaný Zahajský rezignovaně odchází pražskou ulicí pryč, bosý.

Tak přesně na tuto scénu jsem si vzpomněl, když jsem koukal na druhý zápas ve skupině B na MS ve fotbalu Nigerie – Řecko. A jak Cimrmanův inspektor Trachta souvisí s fotbalem? Hned vysvětlím.

Za řecký národní fotbalový mančaft hraje nějaký Loukas Vyntra, na první pohled nic zvláštního. Ale on to totiž není žádný Vyntra, ale Čech jako poleno (nebo přinejmenším polo-Čech) a jmenuje se Vydra.

Lukáš Vydra se narodil v roce 1981 v Albrechticích řecké mamince a českému tatínkovi. Tatínek se jmenuje Vydra, a tak se Vydra začal jmenovat i jeho malý syn Lukáš. Z Albrechtic se tato smíšená rodina rozhodla na přelomu 80. a 90. let odstěhovat natrvalo do Řecka.

Malý Lukáš Vydra to nakonec dotáhl až do řecké fotbalové reprezentace. Skutečnost, že na svém dresu nosívá místo jména Vydra jméno Vyntra, vzniklo z velmi prozaického důvodu:

V řečtině se psaná hláska „d“ nevyskytuje, fonetická podoba však ano, píše se ale pomocí dvojhlásky n+t tedy „nt“. Všechna řecké slova, která obsahují naši hlásku "d", se v řečtině píší jako dvojhláska „nt“, čtou se ale normálně tvrdě jako "d" stejně jako u nás.

Není na tom nic divného, dvojhlásek zná řečtina celou řadu. Nejznámější je „oy“, která se čte jako „u“. V latince se tato dvojhláska přepisuje jako ou – to vzniklo díky grafické podobě řeckého malého y s naším u - řecká slůvka přepisována s hláskou "ou" se tak čtou právě jako "u", jak je to patrné např. právě z křestního jména našeho fotbalisty - píše se Loukas, čte se Lukas (to se naši komentátoři už naučili, ale také to trvalo roky).

Z dalších dvojhlásek bych jmenoval jako příklad jedno ze dvou druhů řeckých "e" dvojhlásku „ai“, která se čte se právě jako „e“, nebo třeba tři druhy „i“ – oi, ei a yi. Řečtina má „i“ celkem šest! Kromě již zmíněných dvojhláskových „i“ má ještě tři jednohlásková „i“ – Iota, Ypsilon a Ita známé spíš pod názvem Étha (účinnost). Kromě toho má ještě např. dva druhy „O“ (Omega a Omikron) a spoustu dalších jazykových „špeků", na které si vzpomenu vždy, když zaslechnu zcela vážně míněné poznámky o tom, že čeština je jedním z nejtěžších nebo dokonce nejtěžším jazykem na světě.

Aby nedošlo k omylu, kromě toho, že je čeština mým mateřským jazykem, pokládám ji za nádherný slovanský jazyk, který je velmi bohatý a květnatý s obrovskou zásobou vlastních krásných slov. Osobně mám k češtině jako k jazyku ten nejvřelejší vztah, což se snažím prokazovat např. svými blogy. Ale nejtěžší, nejtěžší na světě, s prominutím opravdu není.

Ale zpět k Vydrovi.

No a tak se Vydra samozřejmě v Řecku musí psát jako Vyntra a tento tvar (s „nt“ namísto „d“ se pak také přepisuje zpět do latinky. Čte se ale vždy s „d“ tedy jako VYDRA, a to i v Řecku.

Díky tomu tak docházelo k paradoxu, že řečtí komentátoři v řecké televizi čtou toto původem typicky české jméno foneticky naprosto správně - vydra, zatímco naši komentátoři je z neznalosti věci četli špatně - vyntra, tedy tak, jak to viděli napsáno např. na dresu nebo v soupisce.

Tento paradoxní stav mně, znalému věci, přišel divný, až trošku uhozený, tak jsem nelenil a ještě během prvního zápasu Řeků na šampionátu (v sobotu 13.7.) jsem napsal do ČT našim komentátorům e-mail. V tom jsem jim podrobně popsal, v čem je problém, a poprosil je, aby to hned v dalším zápase uvedli na pravou míru a při té příležitosti řekli divákům, třeba jako malou perličku, že na MS se mimo jiné prohání také jeden hráč s českou krví, přestože náš tým na MS nepostoupil.

Nutno říci, že pan Robert Záruba, jakožto šéf všech komentátorů, mi slušně poděkoval a slíbil okamžitou nápravu a můj vysvětlující e-mail ještě v pondělí přeposlal všem našim komentátorům, již MS v JAR komentují.

Ve čtvrtek (17.6.) jsem tedy usedl spokojeně k dvoumetrové plazmě a těšil se na zápas Nigérie-Řecko v HD kvalitě. A také jsem se těšil na to, že po hřišti už nebude pobíhat "žádná Vyntra", ale normální "česká Vydra".

„Tak co, řekl to?“ zeptal se mne kolega, který si v průběhu zápasu přisedl ke mně před TV obrazovku.

„Řekl, a dokonce správně - Vydra,“ odvětil jsem.

„Tak proč tedy jsi z toho takový, jak bych to řekl, takový přepadlý?"

„Ále, to snad ani nemá cenu komentovat, dívejme se raději na fotbal.“

A co tedy pan komentátor, Jiří Štěpán, říkal?

Budu jej raději přesně citovat:

„….Vyntra…, Vydra, (komentátor se tu opravil a pokračoval - pozn. aut.) řecký obránce si pomohl faulem, i když řecký Lukas Vydra, to je asi o něm známo, má kořeny v Čechách, v Albrechticích, kde se narodil a do 5 let žil, pak se s rodinou přestěhovali do Řecka. Na dresu má napsáno Vyntra kvůli výslovnosti, se kterou měli Řekové velké problémy, takže jméno doznalo určitých změn, ale určitě v něm jde dešifrovat původní jméno Lukáš Vydra.“

Bác… ! Nevěřil jsem vlastním uším! Tak Řekové měli problémy s výslovnosti, a tak se z Vydry stal Vyntra.

Takže, pane komentátore Štěpáne, dovolte mi malou korekci Vašeho jinak dobrého komentáře. Jestli někdo měl s výslovností jména Vydra problémy, pak jste to byli jen a jen vy v České televizi, kteří jste mu až do mého upozornění říkali tvrdošíjně Vyntra.

Nevadilo mi to, o nic nejde, tak jsem Vás na chybu v klidu upozornil. Místo přiznání chyby a jejího vysvětlení to ale celé obrátíte naruby?! No teda, to jsem věru opravdu nečekal. Jiné slovo než podpásovka mě v té souvislosti nenapadá. Klasik by řekl, že to od Vás bylo velmi nečestné a nesportovní.

Nezlobte se, ale v té souvislosti mě napadá ještě jedna známá "hláška" právě z filmu Rozpuštěný a vypuštěný, který jsem připomenul v úvodu:

„A co boty, nechcete si vzít i moje boty?“

Se souhlasem autora převzato z Fasulis.blog.idnes.cz