Začalo to celkem nevinně, tak jak velké průsery začínají. Jednalo se o přehradě v údolí jedné malé říčky v Čechách a ochránci přírody měli námitky proti navrhované lokalitě. Říkali, že v místech budoucího přehradního jezera žije jakýsi vzácný druh brouků. Jednání nespělo ke konci, blížila se noc a všechny zúčastněné strany už byly znervózněné únavou, předseda Stálé mezivládní komise zmeškal premiéru muzikálu, a jestli se to takhle povleče dál, nestihne ani slavnostní raut. A tu vystoupil hlavní projektant Gabriel s návrhem, že na území budoucího vzdutí pošlou vyškolené amatérské entomology, ti broučky sesbírají do krabic a odnesou o pár kilometrů dál po vodě. Tam ať si broučkové vegetují, bude jim tam podle pana projektanta líp, protože tam je teplejc, jak mu prý potvrdil jeden mikroklimatolog.

„Aby se během akce broučkové neudusili, musíme zadat výzkum a vývoj transportních boxů strukturalizovaných k entomologické revitalizaci,“ vysvětlil všem pan inženýr Gabriel a dal kolovat model, krabici od bot, do které vypíchal dírky.

Předseda Stálé mezivládní komise byl z návrhu nadšený, ještě by mohl stihnout aspoň ten raut. Ten je vlastně důležitější než celý muzikál, pomyslel si pan předseda. Dal honem o návrhu hlasovat, zástupci betonářských, elektrikářských, ocelářských, strojírenských a dalších zainteresovaných společností byli pro, a tak účastníci jednání přehlasovali menšinové ochránce přírody. Předseda kvapem odjel a pověřil řízením tiskové konference svou mluvčí Bohunku, která se potom vracela domů jako poslední. Hodina jejího návratu se stala hodinou přelomovou.

„Tak broučky budou přenášet. A co pamprdlíky a všelijaký brabčáčkové, ty byste nemohli taky přenášet?“ zeptal se Bohunčin manžel ironicky v noci. Ten den ho všechno štvalo, jeho továrna na drátěná pletiva se řítila do bankrotu. A teď mu Bohunka zaníceně vypráví o transportu nějakých škvorů nebo střevlíků.

„Mohli by přenášet i ptáky, kdyby to schválila komise.“

„Taky v krabici od bot?“

„Ta krabice sloužila jen pro názornost.“

„V čem byste je tedy přenášeli?“

„Musíme někde sehnat k tomu účelu přenosky. Bude na to výzkumnej grant.“

„Přenosky? Jaký?“

„Vím já? Z nějakýho dírkovanýho plechu.“

„Nebylo by lepčí drátěný pletivo?“ zbystří náhle Bohunčin manžel.

„Zařiď to, Bohunko, ať se to rozšíří i na ty pamprdlíky, brabčáčky, veverky a nevím jakou další havěť. Ať máme co prodávat.“

„Jak, prodávat?“

„Mohli bysme na trh dodávat klece z drátěnýho pletiva, malý voka, pidivoka, velký voka, obří voka...“ Bohunčin manžel obživl, jeho továrna na drátěná pletiva zmírala na oubytě a teď se objevila šance.

„Jak to mám zařídit?“ optala se Bohunka. Místo odpovědi ji její manžel poplácal po zadku a Bohunce došlo, že to bude muset zařizovat podobně, jako když továrnu kupovali. Zařizovala to tenkrát po řadu nocí s původním majitelem tak šikovně, že továrna byla nakonec za babku.

S předsedou Stálé mezivládní komise to nebylo tak namáhavé, jako kdysi s majitelem továrny. Po první noci byla pauza skoro měsíční a pak na utvrzení dohody přišla ještě jedna noc. Další noci nenásledovaly, protože se Bohunka obávala, že by tu sexuální námahu nemusel předseda komise nakonec přežít. „My ho přeci potřebujem živýho,“ říkala Bohunka, když se jejímu manželovi zdálo, že by předsedovi mohlo dojít, že za tak fantastický kšeft nedostal dostatečnou odměnu.

Na výzkum vývoje klecí shrábla Bohunka s manželem první milióny. Polovina padla na provozní výdaje, takže normalizační a typizační komise pochopily všechny výhody cílově zaměřeného výzkumu a klece schválily. A pak se další penízky už jen sypaly.

Klece se vyráběly a prodávaly, a na počest ideového otce se nazývaly Gabrielky. Nastala zlatá doba přetváření přírody k obrazu lidstva. Stavělo se, budovalo a zamořovalo ostošest, protože podniky postupovaly podle principů Stálé meziministerské komise. Její instrukce nařizovaly podnikům, aby dělaly maximum pro to, aby žádný živočišný ani rostlinný druh již nikdy kvůli lidským zásahům nevyhynul. Měl být jenom přestěhovaný, a když potom na novém místě vychcípal, nebyla to už záležitost Stálé meziministerské komise. Tady nastupovala Regionální záchovná komise a její místní subkomise s Protokolárním týmem. Ten vše zapsal, rozdělil odměny a tím splnil zadaný úkol. Protože jsme zachraňovali životní prostředí novým způsobem, bylo zbytečné mít nadále ministerstvo pro tento typ ochrany. Dokonce vznikla jedna dizertace s názvem „Nulování antropických negativních faktorů“. Čechy se staly civilizačním pupkem světa a jezdili se k nám učit ze všech koutů planety, jak jsme si šikovně poradili.

Za čas se metoda rozšířila po celé zeměkouli, Globální Gabrielky GG se vyráběly všude, od Aljašky až po Kapské Město. Než se vykácely deštné pralesy, odchytávali speciálně školení ornitologové kolibříky, papoušky a jiné opeřence a v klecích je převáželi do Evropy, kde mezitím místní ptáci vychcípali. Aby nově převezené ptáky nepožírali predátoři jako kočky a domácky chované šelmičky, rozvěsili jsme klece s tropickými ptáky po stromech, čím větší boháč, tím víc klecí na jeho pozemku.

GG továrny zpočátku vyráběly ve třech směnách, ale časem musely omezovat provoz, až nakonec pouze jedna zkrácená směna denně vyráběla pletiva a klecí až až. Většina výroby šla do skladu. Už nebylo co převážet. Většina živočichů totiž vychcípala v klecích GG. V tom kritickém čase dostala Bohunka nápad. Již povýšila, stala se mluvčí Zvláštní komise pro ukončení ekologických škod, SCEDA, při OSN.

„Zachráníme všechno živý na zemi,“ řekla jednou při návratu do letního sídla svému manželovi.

„Jak?“

„No zadrátujem celou zem, teda moře, abysme chránili všechno živý na zemi, teda hlavně lidi, jako jsme na začátku chránili jen ty kolibříky, papoušky a další drobnou havěť,“ odpověděla Bohunka.

„To chceš říct, že moře není zem?“

„Copak můžem zadrátovat suchou zem? Kudy chodíme?“

„A moře můžem?“

„Musíme, jestli se maj kšefty hýbat. Vynecháme jen pláže, abysme se měli kde koupat,“ rozhodla Bohunka.

Už měla praxi v přesvědčování i těch nejvyšších činitelů, generální sekretář byl stařičký a unavený, a tak stačila jedna přesvědčovací hodinka na sofa v oddychovém salónku, a příští usnesení z Valného shromáždění bylo jednoznačné. Továrny GG měly zase co vyrábět a pohled na naši planetu se měl hodně změnit. A tu vstoupil do hry prezident AZ. Ale o tom až jindy.

Naučení:

I malinkatý blbý nápad v penízky proměněný nakonec narůstá v celoplanetární průser.

Ilustrace U.G. Sato