31.8.2016 | Svátek má Pavlína






KULTURA: Život v Číně komiksem

25.4.2014

Kdyby v Česku vznikl komiks o stejné době, jako je Život v Číně, tedy zhruba o padesátých letech 20. století, vstřebal by ho český čtenář bez problému, i když v té době nežil. Dokážeme si totiž představit, proč se lidi u nás chovají a jednají tak, jak se chovají. Jejich motivace budou podobné těm našim, jejich rozhodnutí v podobných situacích také. Jenže Čína je jiná. Číňané jsou jiní.

O temnějších stránkách nedávné čínské minulosti jsme se ve školách moc neučili. V době končící éry východního bloku byla Čína v nemilosti komunistického vedení, a tak pro nás její dějiny končily někde po druhé světové válce. Nyní není Čína sice v nemilosti, ale její dějiny jsou zase nezajímavé a většinou odbyté poukazem na nesmyslné Maovy kroky.

Autobiografický komiks Život v Číně ukazuje právě toto období. Jeho autor, Li Kchun-wu, je jedním z mála čínských výhradně komiksových tvůrců. Za třicet let vydal v Číně desítky komiksových děl, zpočátku propagandistického charakteru, později se věnoval i kulturním menšinám. Život v Číně vytvořil spolu s Phillipem Ôtié, francouzským komiksovým scénáristou, který žije v Číně. Díky tomuto spojení východního a západního přístupu vzniklo velmi zajímavé dílo.

První díl komiksu, nazvaného "Za časů otcových", začíná krátkou expozicí z roku 1950, ve které se potkává pětadvacetiletý soudruh Li a sedmnáctiletá soudružka Siao Tchao, vypravěčovi rodiče. Vyprávění pokračuje v roce 1955, kdy se vypravěč narodil. První srážka s čínskou realitou přichází vzápětí, kdy hrdinův otec, funkcionář komunistické strany, čte v novinách, že nějaké šestiměsíční děvče z vedlejší čtvrti dokáže prokazatelně říct: "Ať předseda Mao žije deset tisíc let." Jestli to dokáže ona, musí to náš malý Li zvládnout taky!

Vzpomínky na autorovo dětství nejsou vůbec řetězem klukovských rošťáren na pozadí dějinných zvratů. Malý Li je do politiky zatažen od samého začátku, i když ji nechápe, jen adekvátně svému věku glosuje. A tak s ním zažíváme období Velkého skoku, neskutečného období, kdy Mao Ce-tung rozdělil obyvatelstvo do komun a nařídil dohnat svět ve výrobě oceli. Výsledky byly děsivé: hladomor, rozvrat hospodářství, zničení kulturních hodnot i rodinných vazeb. Jedním dechem čteme fascinující vyprávění, ve kterém se mísí beznaděj a hlad spolu s jásavým blbstvím, kdy čínští rolníci, kteří nevědí, co je to satelit, ale slyšeli, že je to velký úspěch sovětských komunistů, slibují, že "u nich v obci budou mít taky satelit, a tím trojnásobně překročí plán sklizně". Nepřekročí.

Děj kvapí dál jako vody řeky Jang C’Tiang a jednu podivuhodnou událost střídá ještě podivnější. Jestli se u nás chodil zasazovat úder válečným štváčům tím, že se sbírala mandelinka bramborová, v Číně "utleskávali" ptáky. Jestli jsme my na základní škole dělali soutěže ve sběru druhotných surovin, v Číně děti sbíraly krysí ocásky. Vypravěč, v téhle části knihy školák, to popisuje s naprostou samozřejmostí, která částečně reflektuje šílenou dobu, a částečně vychází právě z kulturních rozdílů mezi Orientem a Okcidentem.

O několik let později je Velký skok zapomenut (a tak je tomu v Číně dodneška), a jen co se země trochu vzpamatovala, následovala Kulturní revoluce, která si svou nesmyslností s Velkým skokem moc nezadala.

Mezitím vypravěč prožívá veškeré zákruty čínské komunistické politiky, která je podobná tomu, co známe i od nás: boj s revizionisty, rudé brigády, oslavování hrdinů práce, zatracení zrádců, co ještě včera byli hrdiny, zbožštění kormidelníka Maa a jeho Rudé knížky, tedy sebraných citátů… Děj je místy až absurdní. Když školní děti šikanují obchodníky a řemeslníky a mýtí pozůstatky feudalismu, člověk jen kroutí hlavou. Ale o malou chvíli později dokonce svrhávají svoje učitele, ustrašené a slabé, a vyhlašují revoluční vládu ve školách. V tu chvíli se čtenáři vybavuje Goldingův Pán much a jeho dětskovláda, jen s tím rozdílem, že nejde o román, ale o realitu.

A stejně jako v jiných socialistických zemích, i v Číně končí nejtužší období smrtí Velkého Vůdce. Mao Ce-tungovou smrtí bohužel končí i první díl Života v Číně. Píšu bohužel, protože Za časů otcových je velmi uhrančivý komiks, který přečtete jedním dechem za odpoledne a na konci si řeknete: "A jak to bylo dál?" Vyprávění dokáže čtenáře vtáhnout nejen syrovostí děje, umocněnou vědomím toho, že nejde o fikci, ale o reálné dějiny reálné země, ale i expresivitou výtvarného projevu, který je sice navenek formálně podobný západnímu komiksu, ale kresba prozrazuje čínské kořeny, zejména zaujetím pro detail.

V Číně jsem byl a Rudou knížku mi na náměstí Nebeského klidu nabízeli ošuntělí staříci, kteří z ní na požádání citovali a s očima planoucíma křičeli: "Mao je veliký." Za rohem byl kadeřnický salon, v němž si mladí Číňané nechávali na hlavách modelovat kreace, které si nijak nezadaly s extravagancemi ze stránek módních časopisů. Čína je opravdu země velkých kontrastů s bohatou a rozporuplnou historií. Přesto se v ní o té nedávné minulosti moc nehovoří. Sami Číňané, s nimiž jsem mluvil, váhavě zmiňovali škody, napáchané v období kulturní revoluce. Velký skok ale byl tabu.

Proto jsem po komiksu Život v Číně bez váhání sáhnul, a nelituji toho! Pokud hledáte trošku náročnější komiks bez akčních hrdinů, mohu jen doporučit. Myslím, že zkoušku z dějepisu se znalostmi z tohoto komiksu nesložíte, ale minimálně ve vás vzbudí zvědavost a ponoříte se do historické literatury, která je možná přesnější, ucelenější, ale není tak působivá, jako příběh malého Li.

Komiksová trilogie Život v Číně, první díl: Za časů otcových, vydal Albatros

(Psáno pro Komiks.cz, kde recenze vyšla 11.4.)

Převzato z webu Misantropův zápisník se svolením autora



Diskuse


S. Rehulka
5:01
25.4.2014

počet příspěvků: 1, poslední 25.4.2014 05:01









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.