Pokaždé, když se potkáme s přáteli, s nimiž jsme se delší dobu neviděli, stočí se nakonec hovor na politiku. Oproti dřívějšku to již nejsou dlouhé debaty, ale většinou pouhé komentáře obsahující několik vět, s nimiž bychom se neuplatnili ve slušné společnosti. I když si myslím, že opravdu slušná společnost by to nejen tolerovala, ale také souhlasně pochopila.

Vždycky tvrdívám, že tento národ není zase tak špatný a unese hodně. Uznejte sami – který národ by vydržel to, že si dvacet let velice slušně platí dvě stovky sem tam se střídajících zákonodárců, kteří nepřetržitě vyrábějí zmetky (zákony). Musí je následně nejen neustále opravovat a novelizovat, ale díky různým přílepkům umožňují neuvěřitelné rozkrádání státního majetku. Který národ by vydržel to, že do řady vysokých státních funkcí jsou po známostech často dosazováni nekvalifikovaní, neschopní, ale také všeho schopní přítelíčkové. Který národ by vydržel to, že ministři volající po úsporách dávají svým sekretářkám půlmilionové odměny a dávají tak příklad ostatním, jak se chovat ke státnímu majetku.

A vidíte, národ Husa, Havlíčka, Palackého a Komenského tohle všechno nese hrdě a statečně. A chtělo by se říci, že tomu všemu navzdory využívá demokracie, svobody a možností vypnout televizi, když se tam náhodou někdo z těch, o nichž byla řeč výše, objeví. A nejen, že to tento národ nese hrdě. On se změnil a k lepšímu.

Nedávno vydal NIPOS (Národní informační a poradenské středisko pro kulturu při ministerstvu kultury) jakousi statistiku kulturních aktivit. A některá čísla jsou velice příjemná. Tak například je v této zemi 156 divadelních scén, které měly v roce 2010 669 premiér. V roce 1980 jsme měli těchto scén pouze 61. Divadla navštívilo za rok 2010 téměř šest milionů lidí. Dalších jedenáct milionů lidí navštívilo v roce 2010 280 památkových objektů a zaplatilo zde vstupné ve výši 780 milionů korun. V témže roce bylo u nás 560 výstav, které navštívilo více než jeden a půl milionu lidí. Muzea v roce 2010 navštívilo téměř osm milionů lidí. Dokonce i hvězdárny evidují přes půl milionu návštěvníků. Veřejné knihovny nakoupily knihy téměř za tři sta milionů korun pro svých jeden a půl milionu registrovaných čtenářů. V roce 2010 bylo u nás vydáno přes sedmnáct tisíc nových knižních titulů. V roce 1980 pouze čtyři tisíce. V roce 1980 u nás vycházelo celkem 759 titulů novin a časopisů. Dnes jich vychází přes pět tisíc. Oproti roku 1980 se například zdvojnásobil počet hradů a památek ze 138 na 280. A navštívilo je také téměř dvojnásobné množství lidí – v roce 2010 přes jedenáct milionů. Rozhlas měl v roce 1980 na kontě přes třicet tisíc vysílacích hodin, v roce 2010 přes osm set tisíc. Televize vysílala v roce 1980 asi šest milionů hodin, v roce 2009 to bylo něco přes bilion hodin.

Stačí?

Pochopitelně, že to jsou ukazatele pouze z jedné sféry života země. Ale ukazuje se, že máme na to, abychom žili kulturně. Že na to máme nejen finančně, ale i duševně. Že se jim nepodařilo zkorumpovat většinu národa. Jsou to dobré výsledky, ale ze všeho by bylo nejhorší, kdyby si je chtěl někdo (nebo nějaká strana dokonce) přivlastnit. To, co ony statistiky vypovídají, se stalo politice tohoto státu navzdory. Teď si představte, jak by se nám muselo žít, kdyby tomu bylo naopak.