30.9.2016 | Svátek má Jeroným, Ráchel






KULTURA: Proměny Williama Hogartha

17.12.2014

Jestliže platí, že naše chování a činy jsou určovány přírodou (geny) a výchovou, potom se evoluce druhu Homo sapiens sapiens (člověk moudrý) posunula za několik tisíciletí jen zanedbatelně k naší dokonalosti, a to zejména v oblasti morálky a etiky, promítající se do chování ve společností a v rodině.

Svědectví o pravdivosti těchto slov podávají tři velcí myslitelé: Ibn Chaldún (1394-1406), arabský učenec a veřejný činitel, filosof dějin, sociolog, muslimský teolog, historik a vědecký teoretik, Michel de Montaigne (1533 – 1592), francouzský renesanční myslitel a humanista, a Mahátma Gándhí (1869-1848), indický myslitel, duchovní vůdce, politik a zakladatel indické samostatnosti. Ti všichní bravurně popsali podstatné morální a sociální problémy doby, v níž žili.

Ibn Chaldún ve své knize Čas království a říší. Mukaddima konstatuje, že civilizace mají tendenci hromadit kapitál, touží po přepychu a blahobytu a všechny jejich zisky jdou na jejich výdaje. Lidé se oddávají lhaní, podvádění, lsti, krádeži, křivé přísaze a o těchto neřestech se veřejně hovoří bez jakýchkoli zábran. Lidé tomu nemohou uniknout, neboť jsou ovládaní svými zvyky a jsou jejich otroky – stávají se nuznými a zmocňuje se jich chudoba. Pohnout horami je snazší než ovlivnit duše lidí.

Michel de Montaigne, nejvýznamnější renesanční skeptik, zavedl nový literární žánr – esej, a stejný je i titul jeho nejznámější knihy. Některé úryvky v ní dosvědčují, jak jsme se nezměnili od dob renesance; změna lidského charakteru, nestálost v citovém životě je přirozenou vlastností člověka. Domýšlivost je naší vrozenou a prapůvodní nemocí. Nejbědnější a nejkřehčí ze všech tvorů je člověk, i když je zároveň nejnadutější. Trest se rodí už v samotném páchání hříchu. Vědění nečiní člověka lepším nebo šťastnějším, vždyť díky nevědomosti a jednoduchosti lze dosáhnout pokoje v duši lépe a snadněji než dovozováním příčin. Opilství se příčí spíše vkusu než přesvědčení. Pokládám je sice za neřest zbabělou a pitomou, ale méně zlomyslnou a méně škodlivou, než jsou neřesti ostatní, jež téměř všechny poškozují přímo veřejný prospěch společnosti.

Mahátma Gándhí odsuzuje civilizaci, která odsunuje duchovní svět, a věk civilizace považuje za věk temnoty, věk satana, plný drog a zvěrstev. Sepsal sedm sociálních hříchů: politika bez zásad, blahobyt bez práce, rozkoš bez svědomí, vzdělání bez charakteru, obchod bez mravnosti, věda bez lidskosti a úspěch bez pokory. Společným jmenovatelem názorů všech tří velikánů duchem je, že společenský proces se řídí určitými zákonitostmi, jež nemají tak absolutní platnost jako zákony přírodní, ale jsou přece jen poměrně stálé a působí, že stejné podmínky vyvolávají stejné následky.

William Hogarth - Předvolební obcování

William Hogarth - Předvolební obcování

Co bylo řečeno, to Angličan William Hogarth (1697-1764), otec satirické karikatury a první velký anglický umělec, jemuž se dostalo uznání i za hranicemi Anglie, ve své době zpodobuje jazykem vizuálním. Začal tvořit satirické kresby a rytiny karikující život „lepší společnosti“, svět londýnských divadel a plesů i veřejné dobové skandály. Obrazy, ale zejména rytinami pranýřoval různé zlořády soudobé anglické společnosti, jako je snobismus, korupce, pouliční hluk nebo týrání zvířat. Svými sériemi sarkastických obrazů o životě třeba prostitutky, zhýralce nebo o nešťastném manželství karikuje zejména soudobý Londýn, v Hogarthových dobách jedno z nejvíce pokleslých a nebezpečných měst. Založil tradici britského satirického malířství, jež se stalo předchůdcem karikatury i komiksu.

Témata Hogarthova grafického díla se podobají tématům tří předešlých géniů. Neřesti, úpadek morálky, násilí na lidech a zvířatech, krutost a podvody se táhnou lidskými dějinami bez ohledu na průmyslovou revoluci, jež v Anglii odstartovala již v poslední třetině 18. století. „Vědění nečiní člověka lepším nebo šťastnějším,“ napsal Michel de Montaigne.

William Hogarth - Vzestup zpustlika III

William Hogarth - Vzestup zpustlika III

Svědectví o tvorbě anglického umělce prezentuje výstava Proměny Williama Hogartha, Nezřízenost bídy, kterou připravila Národní galerie v Praze v Konírně paláce Kinských. Anglický umělec je tu představen české veřejnosti poprvé v historii. K výstavě vyšla doprovodná publikace mapující dosah Hogarthova díla nejen v Čechách, kterou připravili kurátorka výstavy Eva Bendová a Ondřej Váša (s anglickým resumé, 203 stran, cena 450 Kč) 



Diskuse


diskuse neobsahuje žádné příspěvky









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.