PhDr. Josef Krám je autorem unikátního průvodce Rychnovem nad Kněžnou. Učil 38 let na zdejších odborných školách a v tomto městě i bydlí. Vystudoval obory český jazyk a literatura, španělština a dosáhl doktorátu filozofie, publikuje v tisku, spolupracuje s rozhlasem a svých jazykových znalostí využívá mj. jako průvodce českých a polských turistů po Česku a Evropě. Má podíl na objasnění závěru života Karla Poláčka a z pověření Poláčkovy dcery a jeho vnuků přebíral v roce 1995 z rukou prezidenta Václava Havla Řád T. G. Masaryka, udělený Karlu Poláčkovi in memoriam. Začátkem roku 2006 pro změnu publikoval neznámé údaje o kořenech Bohumila Hrabala v Rychnově nad Kněžnou.

To je jen zlomek záslužné práce tohoto aktivního člověka. Již mnoho let také zpracovává neznámá fakta ze života Jiřího Šlitra a jeho rodiny. A právě v souvislosti se Šlitrem se na mě písemně obrátil; spíš aby si postěžoval, než aby očekával, že bych mohl pomoci nějakým řešením. Přečetl jsem si ty jeho smutné řádky a napadlo mě jediné – poslat je prostřednictvím Neviditelného psa dál do světa, aby se s jejich obsahem seznámilo co nejvíc čtenářů.

„Vážený pane Ondřeji, je to syrové, smutné, ale pravdivé,“ píše dr. Krám. „Úvodem fakta: Rychnov nad Kněžnou má dvě neumístěné pamětní desky Jiřího Šlitra, který studoval na zdejším gymnáziu 1938 – 1943: jednu, práci pražského akademického sochaře Václava Nováka, nedůstojně obrácenou pod hadrem ke zdi na střelnici, a druhou, dílo akademického sochaře Zdeňka Kolářského, vrácenou do ateliéru jejího tvůrce v Kostelci nad Orlicí.

K desce č. 1:

František Tauchman, starosta Studence, jehož místní částí je Šlitrovo rodiště Zálesní Lhota na Semilsku, mně přeposlal 8. března 2006 tento mail: ‚Vážení, hledáme umístění pro pamětní desku Jiřího Šlitra. Díky grantu, který udělila městská část Praha 2, vznikla pamětní deska, kterou měl příjemce grantu umístit na domě v soukromém vlastnictví na území Prahy 2 v místě, kde Jiří Šlitr bydlel. Mezi příjemcem grantu a vlastníkem domu však nedošlo k dohodě o umístění desky. Deska zatím nemá nápis. O vhodném nápisu bychom jednali dále podle umístění desky. Pamětní desku poskytne příjemce grantu zdarma. Máte-li prosím nějaký námět na umístění desky (nemusí to být rodný dům, může to být například škola, kterou Jiří Šlitr navštěvoval), dejte nám prosím vědět. S pozdravem Martin Bradáček, vedoucí odboru kultury a informací ÚMČ Praha…‘

Je milé, že ausgerechnet na mě se studenecký starosta obrátil. Mail jsem předal rychnovskému starostovi Jiřímu Roklovi, jeho třem náměstkům, vedoucímu odboru kultury a řediteli Gymnázia F. M. Pelcla. A taky Vladimíru Bukovskému, starostovi obce Skuhrov nad Bělou, v níž našli Šlitrovi útočiště po mnichovském diktátu.

Slovo má (…) 16. února 2009 PhDr. Jan Tydlitát z odboru kultury městského úřadu:

‚Deska byla tehdy převezena do Rychnova, přijel i její autor, pražský akademický sochař Václav Novák. S ním jsme řešili, co by se s ní mohlo udělat, protože tato deska – podle jeho vyjádření – nesmí přijít ven a musí být v interiéru. Proto se rozhodlo, že by bylo ideální, kdyby se za účasti místostarosty dr. Richtera umístila nad tělocvičnu rychnovského gymnázia do veřejnosti přístupné a se samostatným vchodem Koncertní síně Jiřího Šlitra.. Na tuto koncertní síň je už projekt architekta Šugla, jenomže dotace – z Unie, nebo z kraje, nevím - je v nedohlednu, tak se koncertní síň dělat nebude. Proto se řešilo, co dál – deska se stala opět kostlivcem, tentokrát v Rychnově. Vymyslelo se místo v prvním podlaží gymnázia, kde už je deska Františka Martina Pelcla, rychnovského rodáka a prvního profesora českého jazyka a literatury na pražské univerzitě. Jenomže tehdy vyvstala otázka, jestli by to bylo šťastné, když v gymnáziu Jiří Šlitr už jednu desku a galerii jeho karikatur profesorského sboru má. Navíc v budově, která slouží studentům a maximálně rodičům, kteří přicházejí na rodičovské sdružení. Není to budova veřejná, kam lidé přicházejí. Znovu se otevřela otázka umístění této desky do interiéru zrekonstruovaného Pelclova divadla, která už kdysi byla ve hře. Dokonce se tam vybralo místo, ale minulý týden došlo k setkání s architektem Pošepným, který dělal rekonstrukci a řešení interiérů tohoto divadla, a ten tuto věc zamítl. Tedy do jeho interiéru tato deska jít nemůže, a tak se stala dalším pokračováním kostlivce ve skříni. Tuto otázku jsme (…) řešili s vedoucím správy majetku města Jaroslavem Tichým znova. Jenže v té době už pražský magistrát, který tuto desku nechal udělat a chce mít u ní tabulku, že byla pořízena z jeho peněz, věděl, že deska bude v interiéru Pelclova divadla a už se našel i termín odhalování 25. dubna v rámci 16. ročníku Šlitrova jara. Ví to Šlitrova dcera Dominika Křesťanová i její matka Bohumíra Peychlová, na odhalení budou, ale teď se to místo odhalení zrušilo. Dnes se to tedy znovu řešilo a znovu padla otázka na gymnázium a že to je tam nešťastné. Teď se konečně našlo místo: V kině (…) je místo, kde se bude moci umístit. Bude nasvícená a je v budově, která slouží veřejnosti a v níž se konají festivaly Šlitrovo jaro, Rychnovská osmička a Filmový smích.‘

K desce č. 2:

V Rychnově nad Kněžnou byla slavnostně osazena na vile nad parkem na rohu ulic Smetanova a 5. května, v níž měli Šlitrovi svůj první rychnovský byt, pamětní deska Jiřímu Šlitrovi. Stalo se tak na jaře 2003 v rámci 10. ročníku festivalu Šlitrovo jaro. (…) V listopadu téhož roku byla deska sejmuta kvůli neutěšené fasádě onoho domu ve spoluvlastnictví několika rodin a převezena do ateliéru jejího tvůrce akademického sochaře Zdeňka Kolářského v Kostelci nad Orlicí. Což se stalo v roce 60. výročí Šlitrovy maturity na rychnovském reálném gymnáziu.

Slovo má opět PhDr. Jan Tydlitát : ‚Vila nad zámeckým parkem na rohu ulice Smetanovy a 5. května, jejímž prvovlastníkem byla rodina JUDr. Zahradníka (…) která usilovala o umístění této desky, má nyní asi pět majitelů, ti se však nemohou dohodnout na opravě fasády. (…) Tvůrce oné dvoudílné desky Zdeněk Kolářský ji má ve svém ateliéru a není mu jedno, že u něj ta deska leží. Tak se hledalo jiné řešení a našlo se. (…) Tato druhá varianta umístění desky na domě, kde bylo v Rychnově třetí bydliště Šlitrových, by byla ideální, jenomže vlastníci tohoto domu se k návrhu vyjádřili tak, že když jim město zaplatí opravu fasády - ta oprava byla jimi vyčíslena na 250 tisíc korun - tak že dají souhlas k umístění desky. Pochopitelně město do toho jít nemůže a nabízelo částečnou opravu místa, kde by deska byla umístěna, a pak by si fasádu mohli majitelé dodělat. Vlastníci se postavili zásadně proti. Deska už ale na to byla připravena, měla předělaný text, který odpovídal tomuto domu, a jinam se dát nemůže. Tak se vymyslela třetí varianta – že by se v parku Legií naproti gymnáziu zřídil nějaký pylon tam, kde je památník obětem válek. Na něj že by se ta deska dala, ale s tím, že by se rozřízla a z rohové desky by se daly dva pásy pod sebe. Jenomže na oné desce je nápis, že zde Jiří Šlitr s rodiči a sestrou pobýval; to by ale znamenalo, že by měli v parku stan nebo byli bezdomovci. Mělo se to řešit šipkou, která by ukazovala k onomu domu. Což je nelogické, byl by to Kocourkov. Tak deska zůstává s otazníkem, co s ní…‘

Tomáš Jelinowicz, vnuk Karla Poláčka, 14. března 2006 na můj původní text reagoval tímto mailem: ‚To bolí, že se nedovedeme postarat o vlastní kulturní dědictví. Na všelijaké megalomanské akce jsou miliardy, ale na tyhle věci není. Vidím to i z hudby, kdy zapomenutí čeští skladatelé jsou známí v cizině a u nás absolutně ignorovaní. U Šlitra mě ten nezájem překvapuje, protože ještě je v živé paměti mnoha lidí. TJ….“

Tady mail dr.Josefa Kráma – který jsem si dovolil krátit – končí. Při jeho čtení se mi vybavilo hned několik jiných neradostných událostí, kterých jsem byl svědkem:

Sotva jsme kdysi odhalili bustu Vlasty Buriana na jeho vyšehradském hrobě, byla ukradena….

Přes padesát let bydlím v Praze na Starém Městě, kde jsem chodíval Pařížskou třídou kolem busty operního pěvce Otakara Mařáka. Zmizela.

Když jsem se dozvěděl, že na Barrandově před léty náhle zmizela busta režiséra Martina Friče, dostal jsem vztek a začal po ní pátrat. Našla se nakonec uskladněná v depozitáři s uraženým kusem podstavce. Peníze na opravu nebyly. A tak se této ostudy ujala Společnost Vlasty Buriana, sehnala sponzory, podstavec bude opraven a Martin Frič se vrátí letos v dubnu zpátky na své místo. Nu - alespoň jeden případ s dobrým koncem! Snad… Ještě není duben…

Texty k fotografiím:
1. Studentík Šlitr ve vlastní karikatuře
2. Pamětní deska od ak.sochaře Václava Nováka
3. Pamětní deska od ak.sochaře Zdeňka Kolářského