John Gray je profesorem moderního evropského myšlení na London School of Economics. Týdeník New Statesman, kam psal mimo jiné i studie, sebrané do knihy Kacířství, jej nazval velmi přesně „filosofem pesimismu“. Průvodní text k jeho předchozí knize Slamění psi píše, že Grayova kniha „neposkytuje žádné pozitivní alternativy, nesporně však je pobídkou k zamyšlení nad mechanicky přejímanými stereotypy, kterými tradice zahlcuje naši kulturu a vzdělanost.“ Filosof Gray nechápe dějiny jen jako záznam lidských činů, ale jako deskripci obecně a na lidské vůli nezávisle probíhajících procesů, které lidské činění deformuje a znehodnocuje. Zatímco v knize Slamění psi se zabývá nesnadným soužitím člověka a Země z obecných, filosofických pohledů a dochází k závěru, že – jednoduše řečeno – Země by byla oázou harmonie a přirozenosti, nebýt člověka, v knize Kacířství je konkrétnější: Prochází moderními dějinami postupných snah lidstva o sebezničení, ať už v souvislostech globální vesnice, kde se střetají zájmy ekologické a ekonomické, tak v konkrétní kritice soudobé geopolitiky světových mocností, například Ruska, Číny či Spojených států. Zastaví se samozřejmě i u pojmu médiokracie, jímž označujeme vytváření virtuální reality z mediálních představ, které mají snahu a často i sílu potlačit realitu skutečnou nebo vytvořit realitu novou.

Gray je v knize Kacířství většinou nečekaně vážný, jen tu a tam probleskne sarkastický, jedovatý bonmot, který obvykle jeho psaní dobře charakterizuje. Třeba tento: "Politika je dnes pouhou pobočkou zábavního průmyslu.”

Grayova kniha Kacířství nese podtitul Eseje proti pokroku a jiným iluzím. Tento podtitul velmi dobře vystihuje smysl, cíl a způsob Grayova myšlení a psaní. Ve svých esejích se občas velice bojovně vyrovnává s iluzí moderní doby, že věda, technologie a další atributy, které zahrnujeme obecně pod pojem pokrok jsou s to vést lidstvo nějakým pozitivním směrem, tedy jinam, než do záhuby.

Jeho ústřední tezí, kolem níž se točí celá kniha, je tvrzení, že iluze pokroku je pouhým náboženstvím, mýtem, vírou, která nemá racionální podloží, zato ve svých důsledcích může být stejně nebezpečná jako jiné fanaticky prosazované věrouky lidské historie. Víra v pomyslný pokrok ztělesňovaný vědou jako projevem nadřazeného lidského mozku a jeho výjimečných schopností, je podle Graye přítomna v rozmanitých myšlenkových systémech, a to jak v marxismus, tak v ortodoxním uplatňování filosofie liberálního trhu, laissez-faire. V obou případech jde podle Graye o arogantní vnucování vlastních receptů na pokrok přirozeným zákonitostem světa a země. Jakkoli jsou konkrétní politické podoby různé, princip je podobný, píše Gray.

Gray nevěří v pokrok daný technologickým rozvojem, protože dobře vidí, že sebevětší dynamika vědy a techniky není nikdy bezprostředně následována plošnou a celosvětově srovnatelnou dynamikou sociální. Gray nic takového ani nepovažuje za možné.

Jedním z fatálních problému země je přelidnění. To je věta, která zaznívá z úst filosofů po celý moderní věk. Jedni na fakt přelidnění reagovali eugenickými teoriemi, druzí třeba malthusiánskou vírou v regulativní účinek válek. Toto téma je také stěžejní pro eseje Johna Graye. Gray dochází nutně k závěru, že přelidnění ani jiné katastrofální globální hrozby nelze vyřešit inženýrsky, rozhodnutím elit, kulminací technologického pokroku. Logickým důsledkem populační exploze spolu s postupnou likvidací neobnovitelných zdrojů surovin jsou opět války. Ty současné mají náboženskou motivaci z jedné strany, ekonomickou ze strany druhé.

A mluvíme-li o populační otázce, je třeba hned druhou větou mluvit o otázce přistěhovalectví. A to je také jedním ze zdrojů v posledních letech opět celosvětově rostoucí vlny rasismu, nacionalismu, jemuž se nepřesně, ale tradičně říká pravicový extrémismus. Vývoj a současnost krajní pravice je také jedním ze stěžejních témat uvažování Johna Graye. Jak je možné, že se krajní pravice dostává tak masově ke slovu a k vlivu? A proč se to děje zejména v takzvané staré Evropě? Proč tímto jevem nejsou ve větší míře zasaženy Spojené státy? John Gray nabízí některé z možných odpovědí nejen na tyto otázky. Především svou knihou Kacířství zneklidňuje a provokuje k dalším a ještě hlubším otázkám. A ty mají smysl i tehdy, a možná právě a zejména tehdy, když s Johnem Grayem v jeho názorech nesouhlasíte. Znát je však je třeba.

(Psáno pro Česká média)