19.3.2024 | Svátek má Josef


KULTURA: Čekání na nemnohé

17.7.2019

Léto je doba přívětivá, kdy se našinec nemusí obalovat několika vrstvami oděvu, aby si neuhnal nastuzení či jinou nemilou nádchu.

Ovšem čeho je moc, toho je příliš a pokud je léto jako to loňské a v mnohém i jako to letošní, kdy třicet stupňů ve stínu není žádná míra, člověk by nejraději odhodil jakýkoli oděv...

Helmut Newton

Aktuálně se k tomuto tématu postavilo Museum Kampa, které nám s počátkem léta přineslo výstavu fotografických aktů „Helmut Newton in Dialogue“, kde jsou akty H. Newtona vystaveny v kontextu fotek jeho předchůdců a současníků. Z těch českých tu můžeme vidět F. Drtikola, T. Stana nebo G. Fárovou.

Výstavu jsem navštívil za dusného a horkého letního dne, kdy chládek ve výstavní síni potěšil tělo a vystavené fotografie ducha.

Až potud tedy nic převratného, o čem by se měl jeden rozepisovat, snad kromě pochvaly pořadateli.

Vedro a dusno ovšem vede myšlenky různými cestičkami - intuitivně možná spíše ke vzpomínkám na chladnější období. I vybavil se mi začátek listopadu 2015, kdy v knihovně Akademie věd začala (a hned také skončila) výstava fotografických aktů „Women: Scenes in the library“.

Tedy nahoty bylo na těch obrázcích v knihovně akademie pomálu (listopad je přeci jen chladný měsíc) a i to málo bylo lehce skryto měkkou kresbou historické techniky fotografie na plechové desce. Tu použil Karel Richtr, aby vytvořil obrazy na míru a speciálně pro tuto akci. Tedy obrazy, které by svým retro stylem a specifičností už nepoužívané techniky ladily s prostředím budovy z konce 19. století a tak trochu i s institucí akademie jako takové.

Když srovnáme Richtrovy fotky s těmi Newtonovými, je to jiný svět.

Newton zobrazuje nahé ženské tělo s kontrastem a jasnou kresbou, kterou bychom očekávali spíše u katalogu strojírenského zboží (konec konců některé jeho fotky byly v prostředí strojírenské dílny nafoceny). S téměř brutální otevřeností se hlásí ke svým obsesím - až po inspiraci legendárním sadomasochistickým románem Pauline Réageové „Příběh O“.

I téměř křehký výraz Richtrova retro stylu ale stačil na to, aby se ozvali nemnozí - tehdy Genderová expertní komora a Kongres žen. Do té doby jsem o nich neslyšel a naivně jsem si tenkrát myslel, že už nikdy neuslyším. Tedy, o těchhle jsem už opravdu neslyšel, ale...

Ale přišli a přicházejí jiní - můžeme jim říkat třeba nemnozí, neb mnozí mají zcela jiné starosti a selský rozum v hlavě, zatímco nemnozí mají jen svou jednu „pravou víru“ a talent hlasitě křičet.

Nicméně nemnozí se ozvali, označili výstavu za sexistickou a pak už má ta historka smutný konec - vedení akademie výstavu po čtyřech dnech konání ukončilo.

Pokud by to někoho překvapilo, je třeba si vzpomenout, kdo byl v té době předsedou akademie věd. O tři roky později dotyčný kandidoval na prezidenta. Tahle historka ale (na rozdíl od té o výstavě) měla dobrý konec – nezvolili ho.

Asi už víte, kam mířím. Ano, překvapuje mne, že téměř nenahota v knihovně akademie vedla k hlasitému běsnění nemnohých, kterého se vedení akademie zaleklo tak, že učinilo sebekritiku a pokání... A pak je tu ještě něco začínajícího na po...

A teď tu máme Helmuta Newtona, s nahotou jasnou, explicitní ba občas až obscénní a... A nic.

Že by nakonec nevadila ta nahota, ale ten retro styl? No, spíš ne.

V červnu 2017 vrcholila jiná bouře ve sklenici vody, když si jiné gender a feministické bojůvky zvolily za cíl reklamní kampaň pivovaru Bernard.

Bernard tehdy použil motiv pin-up girls – tedy opět historizující styl - na kterém ale nemnohým vadilo:

„krátké šaty, výrazné líčení, výrazy ve tváři žen apod., zobrazení žen bez souvislosti s nabízeným produktem (ženy v těchto reklamách pivo nepijí, ale jsou použity pouze k jeho „zkrášlení“).

Tahle historka má taky dobrý konec. Stanislav Bernard velmi jasně (a obdivuhodně slušně) sdělil, co si celém tom kraválu myslí. Jak se dalo čekat, kravál o něco zesílil, což byl při stejném počtu vyluzovatelů počin téměř obdivuhodný.

Bernard následně reklamní kampaň doplnil o další plakáty ve stejném stylu, na kterých mají dívky jeho hlavu. Mnozí se nemnohým zlomyslně smáli, zatím co nemnozí málem pukli - a pak nastal klid.

Má to i pointu - když se někdo nenechá uřvat nemnohými, nakonec se ukáže, že nemnozí nikoho moc neberou, zatímco Bernarda si velmi mnozí váží, protože umí vařit dobré pivo.

Ovšem je ten Newton provokující... hodně provokující. Tak čekám, jestli léto přeci jen nepřinese nějakou tu další historku.

Autoři výstavy se v popisu výstavy sichrují textem „... vyobrazoval modelky jako silné, aktivní a sebevědomé ženy v moderní civilizaci, a to nejen v prostředí elegantního světa, ale i v místech plných podivného napětí či přímo nebezpečných“. Ovšem kde se skrývá ta „silná, aktivní a sebevědomá žena“ ve fotce modelky na psím vodítku (inspirace Příběhem O), toť otázka.

To vodítko by možná na historku bylo a šturm nemnohých na ikonu moderní fotografie by určitě byl ozdobou okurkové sezony.

Nakonec historka ale asi nebude. On se přeci jen žádný snob nechce vyčlenit z davu uctívačů nějaké zavedené a obecně přijímané značky (a tou Newton nesporně a zaslouženě je), byť by byla v rozporu s některým myšlenkovým schématem, který nemnozí považují za shůry seslaný. On Newton v rozporu sice je, ale nemnozí asi nakonec raději zavřou oči.

Prostě v téhle komunitě i přes „slovo Boží“ vlak jede, například když se neví, jak vykličkovat z vlastní nedůslednosti a rozporů typu „bojujeme za rovnost žen a právo muslimů na kulturní identitu, včetně práva bít své ženy“.

Připomíná mi to V. I. Lenina, když v knize „Renegát Kautský a proletářská revoluce“ říká, že kompromis je nepřípustný, ale někdy je nutný - mezi řádky se pak dá vyčíst, že o tom, jak to kdy bude, rozhodne Vladimír Iljič.

A kdy by tahle historka měla dobrý konec? No, kdyby se nemnozí místo bolševických manýrů naučili třeba vařit pivo.