29.4.2017 | Svátek má Robert






KUBA: Muž, který uměl vychutnat moc

1.12.2016

25. listopadu 2016 zemřel kubánský vůdce Fidel Castro. Odešla jedna z velkých politických ikon a celebrit XX. století, muž, jehož význam a sláva daleko přesáhly význam jeho rodného ostrova, jemuž téměř 50 let vládnul.

Syn zbohatlého imigranta ze Španělska, majitele plantáží, se jako levicový revolucionář dostal v roce 1959 k moci poté, co se svými partyzány svrhl proamerického diktátora Batistu. Byl mladý, charismatický a ambiciózní, měl masovou podporu lidí a o moc se nechtěl s nikým dělit. Hlavní překážkou byli Američané, zvyklí chovat se ke Kubě jako k zadnímu dvorku, kteří pro ambice Fidelova autoritativního režimu měli malé pochopení.

Tváří v tvář americkému obchodnímu embargu a neúspěšné vojenské invazi organizované USA se Castro neváhal obrátit o podporu ke globálnímu soupeři USA Sovětskému svazu, a to plně a se všemi důsledky. Prohlásil se za komunistu, své hnutí přeměnil na komunistickou stranu, zavedl na Kubě východoevropský totalitní model společnosti a vstoupil do RVHP. V konfrontaci s USA pro udržení své moci neváhal umožnit na kubánském území rozmístění sovětských raket a vyvolat tím globální politickou krizi, kdy svět balancoval na hraně jaderné války.

Nesmírně charismatický a fotogenický muž s darem oslnivého řečníka celý život důsledně hrál roli hemingwayovského macha, miláčka žen, žurnalistů a levicových západních intelektuálů. On a jeho spolubojovník Che Guevara se stali celosvětovým symbolem levicové revolty a jejich příklon k sovětskému komunismu byl největší marketingovou vzpruhou pro totalitní ideologii diskreditovanou odhalením Stalinových zločinů a byzantskými poměry v SSSR. Poznamenali intelektuální atmosféru 60. let na Západě, éru, která dodnes formuje názory a způsob uvažování západních elit.

Ještě větším symbolem se stali pro třetí svět, především Latinskou Ameriku, potýkající se s obrovskou sociální nerovností a problémy závislosti na vyspělém Západu. Zde byl Fidel Castro do svých posledních dnů hrdinou, jemuž byl diktátorský styl vlády a porušování lidských práv velkou částí politiků i veřejnosti velkoryse promíjen. Byl protiamerickým symbolem a to stačilo.

S postupujícími léty a postupným úpadkem „reálného socialismu“ Castrova aura poněkud pohasla. Kubánce sice netrápí sociální rozdíly, ale zato všeobecná chudoba, ekonomická zaostalost a stagnace. Revoluční charisma a apel režimu dávno vyprchaly, drží jej pouze umělá izolace ostrova a tvrdá represe. Vláda oslnivých mladých revolucionářů přešla v gerontokracii. Castro však ukázal svoji výjimečnost i v tom, že svůj režim dokázal udržet i po pádu SSSR a evropského komunismu. Napomohla tomu i jistá tolerance z americké strany, přestože proticastrovští kubánští emigranti v Miami tvoří v USA hlasitou a vlivnou politickou lobby.

A tak zatímco s proamerickými arabskými diktátory nemilosrdně zúčtovalo Západem podporované „Arabské jaro“, castrovský režim na Kubě v poklidu přetrval a dokonce si v posledních letech užívá plody jistého „uvolňování napětí“ s USA a přízně tradičních sympatizantů z Evropské unie. Pro obamovskou levici v USA a osmašedesátnické levičáky u vesla v EU Fidel Castro nikdy nepřestal být obdivovanou celebritou a idolem mládí. Skutečnými protivníky jeho diktatury tak zůstali pouze kubánští disidenti a emigranti, jejichž podpora např. u nás plnila řadu let úlohu na odiv vystavovaného „boje za lidská práva“, vedeného v zájmu mocných spojenců a daleko od nás, tam, kde nehrozí žádná rizika ani potíže.

Smrt Fidela Castra patrně velké změny do vývoje nepřinese. Moc pevně drží již deset let jeho bratr Raul, který začal vztahy s USA opatrně normalizovat. Velmi pravděpodobný je scénář postupné transformace kubánské ekonomiky a společnosti podle západního vzoru, k čemuž se pevná ruka pragmatického režimu může hodit lépe, než hrozba chaosu pod vládou soupeřících disidentských a emigrantských klik. Uvidíme, jak v tomto směru bude postupovat pragmatik Trump.

Fidel Castro jako jeden z mála slavných diktátorů svůj boj vyhrál. Jeho revoluce sice prohrála, protože místo proklamované svobody přinesla útlak, ale on se na výsluní moci, jež mu byla vším, dokázal udržet celý svůj dlouhý život. Ovlivnil svět a Kuba má, přes všechny problémy castrovské éry, po návratu na americkou orbitu, kam geopoliticky patří, dobré šance na novou prosperitu.

Echo24.cz, 28.11.2016

Institut VK



Diskuse


B. Hamal
21:16
1.12.2016

R. Chodovsky
21:35
1.12.2016

J. Jurax
23:53
1.12.2016

F. Matousek
20:17
1.12.2016

P. Kmoníček
16:25
1.12.2016

M. Prokop
16:58
1.12.2016

P. Rudolf
17:29
1.12.2016

K. Janyška
17:52
1.12.2016

J. Václavíková
19:18
1.12.2016

J. Jurax
23:42
1.12.2016

A. Reček
17:33
1.12.2016

J. Venc
11:45
1.12.2016

M. Prokop
11:56
1.12.2016

J. Venc
12:13
1.12.2016

M. Prokop
14:36
1.12.2016

J. Venc
15:46
1.12.2016

M. Prokop
16:03
1.12.2016

J. Venc
18:58
1.12.2016

P. Rudolf
10:06
1.12.2016

V. Kain
11:06
1.12.2016

M. Prokop
11:58
1.12.2016

R. Tesařík
13:53
1.12.2016

M. Prokop
14:37
1.12.2016

J. Jurax
23:51
1.12.2016

J. Venc
11:46
1.12.2016

Š. Hašek
9:20
1.12.2016

J. Kanioková
19:43
1.12.2016

M. Valenta
8:39
1.12.2016

S. Kalužík
12:38
1.12.2016

D. Stirský
8:26
1.12.2016

M. Prokop
8:42
1.12.2016

J. Laták
7:59
1.12.2016

D. Polanský
7:31
1.12.2016

J. Hruška
6:17
1.12.2016

D. Polanský
7:33
1.12.2016

M. Prokop
8:44
1.12.2016

M. Drašner
9:16
1.12.2016

V. Braun
0:43
1.12.2016

M. Prokop
8:46
1.12.2016

S. Kalužík
0:34
1.12.2016

J. Brunner
1:02
1.12.2016

S. Kalužík
2:08
1.12.2016

J. Brunner
3:38
1.12.2016

S. Kalužík
7:53
1.12.2016

F. Navrátil
15:24
1.12.2016

počet příspěvků: 55, poslední 1.12.2016 11:53









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.