Kosmická loď Orion dvakrát obletěla Zemi a vrátila se na třech padácích na povrch planety. Jako pamětník přímého přenosu prvních kroků Američanů na povrchu Měsíce nemohu skrývat nadšení. Flinta není hozena do žita, cesta pokračuje!

Bylo to mnohokrát opakováno, a přesto je to pravda – právě takové šílené projekty bez vize bezprostředního užitku vedou kupředu a generují jako vedlejší efekt řetězce užitečných inovací, které zlepšují náš život. Veřejnost přestala vnímat kosmický prostor a dění v něm jako něco, o co by se měla zajímat. Velmi bychom se podivili, kdyby nastal nějaký „cvak“, jak o něm píšu ve svém románu Tma, a přestalo fungovat to, co tiše krouží v kosmickém mrazu na oběžných drahách kolem Země.

Orion, který se dostal na oběžnou dráhu, je fakticky Apollo nové generace. Odhlédněme od toho, že ty dvě generace dělí ostudně velká časová prodleva. Podstatné je, že Orion vzlétl a v pořádku se vrátil dolů.

Možná se měl jmenovat Fénix, jako název spálených nadějí a vzkříšených k novému životu.