Kreml vyzval západní státy ke spolupráci v boji proti Islámskému státu. Nalezení společné hrozby by mohlo být nadějí k obnovení důvěry a snad i opravdu spolupráce, ovšem i sám začátek je v nedohlednu.

Putin ústy svého mluvčího Peskova hned připomněl rozdílný pohled na krizi v Sýrii. Ruský vládce měl na celý problém od samého začátku pragmatický pohled a dával jasně najevo, že podpoří diktátora, který udrží v zemi pořádek, než aby podporoval směsici vzájemně nesvářených militantů schopných měnit aliance ze dne na den podle okamžité potřeby. Pragmatický pohled chyběl Západu v Iráku a posléze v Lybii, v obou případech s fatálními důsledky.

Západ své stanovisko nezmění ze dne na den a Putin to dobře ví, takže jeho výzva má smysl spíše rétorický a propagandistický. Nicméně má i efekt praktický. Lidskoprávní agenda je na Západě v těžké krizi. Uprchlická krize ukazuje, že západní země nejsou schopné dostát svým vlastním závazkům, ke kterým se v poklidných dobách uvázaly v domnění, že napříště půjde vždy o individuální akty ušlechtilosti. Navíc Západ důsledkem své politiky ztrácí ekonomickou váhu ve světě, a je tudíž nucen slevovat ze svých norem, jak například ukazuje americká politika vůči Íránu. V tomto duchu je ovšem i chystaná cesta českého prezidenta do Pekingu, přičemž prezident je ve svém cestovním nadšení – na cestu ho Peking zatím nepozval – podporován ostatními ústavními činiteli.

Nouze naučila Dalibora housti. Možná, že nouze naučí státy Západu omezit misijní činnost a soustředit se na starost o reálné zájmy státu. Mezi ty prvořadé samozřejmě patří ochrana státních hranic.