28.3.2024 | Svátek má Soňa


KOSMONAUTIKA: Týden kolem Měsíce

7.3.2017

Pojem měsíční letenka má nový význam

Před padesáti lety byla budoucnost ovládnutí blízkého vesmíru jasná každému. Přinejmenším tomu, kdo si koupil lístek do kina a podíval se na Kubrickovu Vesmírnou odyseu 2001. Vše, co tehdy Kubrick předvedl, bylo takříkajíc reálné. Při pronikání do vesmíru spolu Američané a Rusové opatrně spolupracovali, to se podařilo naplnit. Společně pak vybudovali velikou základnu na oběžné dráze kolem Země, i to se s výhradami a v nesrovnatelně menším měřítku povedlo. Odtud pak začali zkoumat Měsíc. To zůstalo ve sféře fantazie.

Proto vyvolalo takovou pozornost sdělení vizionáře Elona Muska, že koncem příštího roku se v jeho kosmickém plavidle proletí dva vesmírní turisté kolem Měsíce.

Čirá fantazie to není. Muskova firma Space X už má pevné místo v kosmickém průmyslu. Na oběžnou dráhu dostala družici už před devíti lety jako první soukromá firma a prokázala tak, že se napříště musí s privátními podniky počítat. Od května 2012 zásobuje onu Mezinárodní kosmickou stanici, která obíhá planetu jako skromná vzpomínka na velkolepé plány z šedesátých let. Zásobovací pendl zajišťuje její kosmická loď Dragon a k letům s lidskou posádkou chystá loď Dragon V2, s ohledem na nepříjemné reminiscence častěji zvanou jako Dragon 2. Tato loď by mohla do vesmíru vypravit až sedm osob. Na let kolem Měsíce se ale mají vydat jen dva turisté. Ví se o nich jen to, že se navzájem znají a že zaplatili zálohu.

Soukromý sektor

Je to všechno veliké technické i lidské dobrodružství. Má to ovšem i rozměr politický.

Kosmický věk začal ryze soukromými počiny. Průkopníci raketových letů, jako byl Robert Goddard a Hermann Oberth, byli soukromníci. O změnu se postarala válka, nejdříve ta horká, světová, poté dlouhodobá studená. V ideologickém či spíš propagandistickém soupeření komunisté prezentovali svoje kosmické úspěchy jako nevyhnutelnou přednost státně řízené výroby před systémem volné soutěže. Pak se ovšem ukázalo, že stát dovede převzít pevně do rukou otěže řízení rozsáhlých projektů i v podmínkách volné soutěže a na Měsíc se tedy dostali Američané, nikoli Rusové.

Tím ovšem politické či ideologické souvislosti nekončí. Ukázalo se totiž, že přinejmenším v této oblasti státem řízený rozsáhlý systém může mít průbojnou dynamiku v etapě bezprostředního ohrožení. Po skončení studené války americká NASA rychle zdegenerovala a stala se z ní dřímající agentura dobře živená miliardami ze státní kasy. Jistě že byla schopná realizovat mnohé sofistikované projekty, nicméně se už nezmohla na něco tak spektakulárního, jako bylo přistání na Měsíci. Ve státem řízené agentuře musí být nositelem vize politik. Od dob Kennedyho a Nixona se v Bílém domě neobjevil žádný takový člověk, který by snil o vzdálené hranici. Tím se vytvořil prostor pro soukromou iniciativu.

Tak složitý fenomen má i další příčiny a zdroje – jedním z nich je vývoj techniky. Před padesáti lety bylo nutno vše stavět na zelené louce – nešlo jen o stavbu mamutích raketových motorů, ale o vývoj materiálů, o elektroniku, o softwarové systémy. To vše je dnes k dispozici a je to připraveno sloužit.

Jaký je smysl

O kosmické lodi Dragon V2 se ví, že by měla být plně automatizovaná. Ta sedmičlenná kapacita je více méně teoretická, loď se má používat k zásobování stanice ISS materiálem a k výměně posádky. V kosmu by měla s posádkou vydržet sedm dní, však se také proslýchá, že měsíční let by měl trvat týden. Oba zájemci o pilotovaný let kolem Měsíce sice mají projít důkladným výcvikem, avšak nepočítá se s tím, že by do řízení jakkoli zasahovali. Bude to, jako kdyby nasedli do vagónu metra bez strojvedoucího, až na to, že ten vagón bude převelice nekomfortní. Jinými slovy, kolem Měsíce poletí plně automatické kosmické těleso s lidským nákladem na palubě. Oba vesmírní turisté mají jediný úkol, stát se historickými osobnostmi. Na stavu jejich spodního prádla po příletu záleží ze všeho nejméně.

Z tohoto zjištění se odvíjejí další úvahy: státní podnik, jakým je NASA, by si takový očividně neproduktivní pokus nemohl dovolit. Panu Muskovi do jeho soukromého podnikání nemá nikdo co mluvit. Přesto ale přetrvává otázka po smyslu toho všeho.

Dá se ve vesmíru dělat něco, co nedokáží zvládnout stroje? To je upřesnění oné základní otázky. Zatím se nezdá, že by toho mělo být mnoho. Program Apollo zůstal nedokončený, protože další lidské výpravy neměly smysl: přivezly by jen další hromady kamení se stejným složením, jaké měly ty už dovezené. Nasnadě je tedy odsudek celého podniku, že je to jen kolotoč s hodně drahým lístkem. A takto bude jistě komentován, pokud k ohlášenému podniku koncem roku 2018 dojde.

Kosmický optimista se může upřít jen k jediné naději: v tom je podstata průkopnictví, že zpočátku není zřejmý smysl průkopníkova počínání. Vypadá to vždycky samoúčelně, jako naplnění dychtivého ega. Praktický dopad dojde až později, až se změní lidé i technologie, avšak stopy jednou vyšlapané zůstanou jako směr, kterým se má jít dál.

LN, 2.2.2017