Není to zbytečné gesto?

Ve čtvrtek 12. dubna uplynulo 46 let od chvíle, kdy se z vesmíru ohlásil první kosmonaut světa Jurij Gagarin. Zatímco tehdy sovětská kosmonautika jasně vévodila, dnes se potýká s mnoha potížemi, k jejichž vyřešení potřebuje zahraniční partnery. Situace by se mohla změnit jedině tehdy, kdyby se pro Kreml stala podpora kosmických letů strategickou prioritou.

Koncem února přiletěl ředitel ruské Federální kosmické agentury (FKA) generál Anatolij Perminov do Francouzské Guyany. Spolu se zástupci Francie a Evropské kosmické agentury tam položil základy k nové startovací rampě na kosmodromu Kourou, z níž mají startovat ruské rakety. Přivezl do ní kámen z Bajkonuru, ožehnutý plameny nosičů s první umělou družici Sputnikem i s Gagarinem.
Je v tom hluboký symbol – v příštím desetiletí mají zdokonalené ruské rakety startovat nejen z domácí půdy, ale i z téhle jihoamerické základny. Bez takové široké spolupráce by si totiž nemohla zchudlá ruská kosmonautika žádný nový projekt dovolit. Zatím budou nosit do vesmíru družice, ale i vynášení kosmonautů není vyloučeno.

Úspěšný náhradní program

Když Američané přistáli v létě 1969 na Měsíci, všichni to chápali jako porážku Sovětů. Avšak Kreml si to nechtěl připustit a lhal, že cílem Sovětského svazu nikdy nebylo vyslání lidí na Měsíc. Místo toho vyrukoval s programem výstavby orbitálních stanic, který se po počátečních nezdarech stal poměrně úspěšným prostředkem k dalšímu výzkumu vesmíru. Dokonce i američtí konkurenti ho ocenili a když se chystali k budování vlastního velkého kosmického příbytku, požádali Rusy o to, aby mohli své lidi vysílat na stanici Mir, kde by získávali praktické zkušenosti.
Moskva to přivítala, protože po rozpadu Sovětského svazu a kolapsu hospodářství najednou neměla dost peněz na financování kosmonautiky – a tady se nabízel dolarový zdroj. Prezident Boris Jelcin nakonec nabídl americkému kolegovi Billu Clintonovi centrální modul plánované stanice Mir 2 jako základ pro chystanou konstrukci americkou – tak se začala rodit Mezinárodní kosmická stanice ISS.
Nedostatek peněz v Moskvě její stavbu pozdržel. Avšak když havaroval raketoplán Columbia, staly se ruské osobní lodi Sojuz a nákladní Progress po tři roky jedinými prostředky k tomu, aby se ISS udržela při životě. Teď už záleží jedině na třech zbývajících amerických mnohonásobně použitelných strojích, kdy tento rozsáhlý kosmický dům dokončí.

Malý raketoplán Kliper

Rusové vystupovali po celá devadesátá léta s nejrůznějšími projekty pilotovaných lodí, všechny však skončily v podobě maket pro mezinárodní výstavy. Ostatně stejně neslavně dopadly ambice západoevropské kosmické agentury ESA. Ani Moskva, ani Paříž, která je tahounem ESA, nakonec neměly dost peněz. Také NASA uvažovala o různých projektech, nicméně dovedla je do technických zkoušek v podobě strojů řady X.
V únoru 2004 ohlásila raketová firma Eněrgija, která je tvůrcem takřka všech ruských pilotovaných plavidel, nový projekt: kosmickou loď Kliper. Tento stroj měl v polovině příštího století nahradit nynější sojuzy.
„Je to vztlakové těleso s malými křídly, které připomíná starý americký projekt Dyna Soar, nikdy nerealizovaný,“ charakterizuje ho Antonín Vítek z Akademie věd.
Má být dlouhé 10 metrů, průměr 3,5 metru a startovací váha 14,5 tuny. Kliper by měly vynášet zdokonalené verze rakety Sojuz vycházející z koncepce osvědčené R-7, později možná i nosiče zcela nové. Stroj uveze dva piloty a čtyři cestující plus 700 kilogramů nákladu. Přistávat má na padácích. A startovat má až pětadvacetkrát.
FKA věděla, že na nové plavidlo nebude mít dost peněz, proto už delší dobu usilovala o spolupráci na něm s ESA, občas se pokoušela získat i Číňany. S Američany počítat nemohla. Ti po zkušenosti s Rusy, kteří zpočátku oddalovali výstavbu ISS a později se snažili zneužít monopolu na dopravu na stanici, ztratili o společné projekty zájem.

Ambiciózní projekt neuspěl

I ESA měla zájem podílet se na vývoji pilotovaného plavidla, při němž by byla plnoprávným partnerem. Když chce dnes dopravit evropského kosmonauta na stanici ISS, musí požádat o jeho vynesení Američany nebo Rusy. „Velmi často nás však odmítnou vzhledem k malému počtu startů,“ posteskl si pracovník ředitelství ESA Alan Thirkettle.
Rozhodnutí NASA, že postaví nový stroj Orion sama, šéf ESA Jacques Dordain svému americkému kolegovi Michaelu Griffinovi vyčetl. Proto byla nabídka Moskvy na spolupráci pro Evropany záchranným lanem.
První odhady o ceně Kliperu vypadaly nesmyslně: 10 miliard rublů, tedy 350 milionů dolarů. Za tak malou sumu nelze spolehlivý kosmický stroj vyrobit. Spolehlivější odhady mluvily o ceně okolo 3 miliard dolarů, přičemž by Rusko chtělo, aby ESA zaplatila přes polovinu této částky.
Projekt zpochybnila ruská vláda, když 14. července 2005 rozhodla, že v letech 2006–2015 věnuje na civilní kosmonautiku 305 miliard rublů – to je asi 10 miliard dolarů, tedy necelá polovina každoročního rozpočtu NASA. Dalších 130 miliard rublů (asi 4 miliardy dolarů) si má FKA vydělat vynášením komerčních družic a za letenky od kosmických turistů. Tato almužna by na tak ambiciózní projekt, jakým je Kliper, nestačila.
Spolupráci na tomto malém raketoplánu odmítly v prosinci západoevropské vlády, které jsou členy ESA.

Provizorium: Sojuz-K

Ovšem jak Rusové, tak Evropané nový kosmický taxík, který by byl protiváhou Orionu, potřebují. Sojuzy, které poctivě slouží už čtyři desetiletí, jsou přece jenom zastaralé a na úkoly pro 21. století nestačí.
Na jaře minulého roku přišli konstruktéři firmy Eněrgija s kompromisním návrhem – postavíme loď na základě koncepce třídílného Sojuzu. „Zřejmě to udělali z donucení, protože na Kliper chyběly peníze,“ podotýká Vítek. Tuto loď chtějí zdokonalit tak, aby v ní mohli posílat lidi i k Měsíci.
Na to ESA slyšela a v červnu 2006 rozhodla, že na úvodním projektu, který má trvat půldruhého roky, se bude podílet. Západoevropané se soustředí na orbitální modul, který podstatně zvětší, zatímco Rusům zůstane přistávací modul. Loď, o níž se hovoří také jako o Sojuzu-K (Kourou), by měla vozit čtyři kosmonauty. Ovšem do dnešního typu přistávací kabiny se stěží natlačí tři lidé ve skafandrech. Nynější studie má nyní zjistit, jestli by se tam vešel ještě čtvrtý člověk, anebo bude třeba změnit její tvar. Větší orbitální modul prodlouží pobyt plavidla na oběžné dráze z nynějšího půl roku až na rok. Rovněž válec s přístroji konstruktéři podstatně zdokonalí. Po domluvě s ESA tento projekt předběžně nazvali Zdokonalený systém dopravy posádky (Advanced Crew Transportation System – ACTS).
Sojuz-K má startovat jak z Bajkonuru, případně z Plesecka na severu Ruska, tak z francouzského kosmodromu v Guyaně. Ruský prezident Vladimír Putin se do těchto jednání vložil poznámkou, že novou loď budou – jak doufá – vyvíjet i Německo a Francie. „Tento stroj bude stavět velmi pomalu,“ dodává Vítek. „Do roku 210 na něj ruská vláda přispěje jenom malou částkou, která se rovná půl miliardě dolarů, teprve v následujících dvou letech přidá dalších 2,5 miliardy. A to je na rozběh takového projektu dost málo.“
Jestliže tento projekt schválí koncem příštího roku ministerská konference sedmnácti členských států ESA, mohl by mít tento stroj premiéru v letech 2012–2014.
Konečným cílem má být oblet Měsíce. Sojuz-K s tříčlennou posádkou by se spojil na oběžné dráze okolo Země s urychlovacím stupněm vyneseným raketou Proton a jeho pomocí by se vydal na tuto výpravu. Další scénář dokonce počítá se spojením čtyř těles v blízkosti Země před odletem k Měsíci. Ze sedmi dílů by se skládala loď, která má umožnit přistání lidí na lunárním povrchu.
Tyhle úvahy nemají racionální základ. Vícenásobné spojování je vždy riskantní.
K bezpečnému vysazení Rusů a Evropanů na Měsíci i k jejich návratu, které by nebylo pouze politickou demonstrací, je třeba vyvinout novou silnou raketu třídy Saturn 5 či Eněrgija. A k tomu se zatím nikdo nechystá.

Třikrát lacinější Kliper

Nicméně ani Kliper nekončí. Eněrgija počítá s jeho dalším vývojem, byť později. Podle ředitele firmy Eněrgija Nikolaje Sevasťjanova by měl tento stroj ve vzdálenější budoucnosti vozit na Měsíc i na Mars čtyři lidi.
V rozhovoru, který Sevasťjanov poskytl v létě minulého roku časopisu Novosti kosmonavtiki, upozornil, že ruská pilotovaná kosmonautika počítá se třemi fázemi: nejprve Sojuz-K, potom nákladní Parom a nejdřív po roce 2016 se vrátí ke Kliperu.
Parom bude mnohonásobně použitelný nákladní stroj, který má sloužit jako orbitální tahač. Nějaká raketa, o jejíž stavbě se zatím nemluví, má vynášet na nízkou dráhu náklady až 12 tun. Tam se jich ujme Parom, který je dostrká k ISS anebo k jinému kosmickému tělesu.
Zkušenosti z prvních dvou plavidel by měly umožnit postavit Kliper o startovací hmotnosti 14 tun. Provoz této lodi má být ve srovnání s osobním Sojuzem a nákladním Progresem třikrát lacinější. Ve vesmíru u orbitální stanice by mohl tento stroj zůstat až rok. Mělo by to být vrcholné dílo nejen firmy Eněrgija, nýbrž i ostatních ruských podniků. Zatím však je tento projekt v oblacích.
Vynášení těchto nových strojů bude vyžadovat i silnější rakety. Proto Rusové opět zdokonalí osvědčený původní typ R-7 různými úpravami včetně přidání dalších stupňů, takže vzniknou nosiče Sojuz-2 a Sojuz-3.

Palivo z Měsíce pro atomové elektrárny

Rusové počítají s dalším využíváním ISS. Za dva roky k ní chtějí vypustit nový laboratorní modul, který má rozšířit paletu vědeckých prací na palubě. Osm ruských modulů, což bude konečný stav, tam mají mít k dispozici v roce 2011. Později tam chtějí zřídit přístaviště pro Kliper a Parom.
Už po roce 2015 musí být ISS rozebrána a nahrazena novou – žádá Moskva. ISS totiž může monitorovat podle náměstka ředitele FKA Vitalije Davydova méně než 10 procent ruského území, což je pro potřeby národního hospodářství málo. Ostatní země, které mají podíl na této stanici, však počítají s jejím delším používáním, možná do roku 2020 anebo i déle.
Sevasťjanov potvrdil, že Moskva má stále zájem na vysílání kosmonautů k Měsíci. První oblet by chtěl uskutečnit už v roce 2013 Sojuzem-K. První Rus by tam měl přistát v roce 2015. Ve třetím desetiletí by chtěl zavést pravidelné spojení Země–Měsíc pomocí strojů Kliper a Parom, které umožní vybudovat na povrchu našeho stálého souseda vědeckou základnu i první továrny. Rusové pořád sní o tom, že by odtamtud vozili helium 3 jako palivo pro termonukleární reaktory, protože na Zemi prakticky neexistuje.

Moskva opět v kosmickém závodu?

Dalším cílem by mělo být vyslání čtyř lidí na Mars v plavidle, které bude při odletu vážit 480 tun. První expedice by měla planetu pouze obletět, přičemž by na její povrch vysadila automatický výzkumný modul. Let čtyřčlenné výpravy by trval dva a půl roku. Teprve druhý planetolet by tam měl spustit dva lidi, aby zkoumali povrch 15–30 dnů. Termíny startů těchto expedic chybí, úvahy o dvacátých letech jsou fantazií, realističtější se zdají léta třicátá.
Ovšem vysazení lidí na Měsíci a let na Mars zatím nejsou součástí kosmického programu Ruské federace – podotkl ředitel Eněrgije. A vedení FKA ho za tyhle vize dokonce kritizovalo.
V šedesátých letech přišel Američany lunární projekt Apollo na 24 miliard dolarů. Odhaduje se, že dnes by stál čtyřikrát tolik. Federální kosmická agentura však má roční rozpočet 1,7 miliardy dolarů. Na druhé straně musíme uvážit, že průměrný plat zaměstnance Eněrgije je 400 dolarů měsíčně, zatímco pracovníci amerického raketového průmyslu a výzkumu mají nejméně desetkrát víc. Přesto by prostředky, které Kreml na toto kdysi tak prestižní odvětví Sovětského svazu věnuje, možná stačily spolu s ESA na Sojuz-K, na víc ne.
Moskva má zřejmě dost zkušených a tvůrčích specialistů, kteří by i ty nejambicióznější projekty zvládli. Avšak to nemusí trvat dlouho, průměrný věk lidí v raketokosmickém výzkumu a průmyslu je 48 let, přičemž ruští muži se v průměru dožívají pouze 58 let. Mladé odborníky se nedaří lákat, protože v jiných oblastech jim nabízejí vyšší platy. V létě 2005 o tom hovořil premiér Michail Fradkov, ale jeho vláda zatím o žádném zlepšení nerozhodla.
Rusko dává přednost jiným potřebám, zvláště pak modernizaci armády. Ovšem to by se mohlo změnit. Předseda ruského parlamentu Boris Gryzlov, blízký spolupracovník prezidenta Putina, nedávno ve Hvězdném Městečku řekl, že Měsíc se může stát jedním z příštích strategických cílů země. Generál Perminov oznámil, že Kosmická agentura letos dokončí plány na výzkum vesmíru do roku 2040 včetně Měsíce, přičemž nebude spolupracovat s USA.
Z těchto náznaků si můžeme odvodit, že se Moskva možná znovu zapojí do závodu o některý prestižní kosmický cíl. Ať už bude bojovat o Měsíc či o Mars, kde bude nyní soupeřit nejen s Washingtonem, ale i s Pekingem. Avšak pak by nesměl Kreml škrtit měšec, protože při práci na takových kolumbovských projektech se často zakopává o zcela nové problémy, které je zpožďují a prodražují.

Otištěno ve zkrácení v MfD Věda 14.4.2007

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz

Včerejší článek Karla Pacnera pojednával o jeho knize Kolumbové vesmíru, 2. díl Souboj o stanice a zval na křest knihy do pražského Planetária. Dnes si můžete z tohoto křtu prohlédnout snímky - poznámka redakce.