Koně ještě ani nebydleli na statku, ale ve stáji našeho kamaráda Petra, který tam už tehdy choval araby a poskytoval ustájení čtyřnohým přátelům svých přátel. Rádi jsme k němu jezdili, nejen za koňmi, ale i za krásnou krajinou skalnatého ostrohu nad Berounkou v Křivoklátských lesích. To všechno, a zejména naše nadšení, předznamenalo události příští, když se nám konečně podařilo přesvědčit manželovy rodiče, aby se za námi přijeli na koně a krajinu podívat.

Lákali jsme je na všelijaké vějičky, až konečně tchyně řekla rozhodující ano, protože jsme jí slíbili svezení. Po příjezdu do stáje jsem tak měla nejlepší úmysl ji posadit na svého tehdejšího Pepu, dobráka, který by kuřeti neublížil a nikam neutekl, ale ukázalo se posléze, že to nejde, protože ještě nemá po odléčení úplně v pořádku zadní nohy a kulhá. Co teď s tím ? Nebude vyhnutí - musíme jí osedlat Bena, a to už je pořádná komplikace.

Manželův Beník je nádherný kůň, řeklo by se ideální pro rekreační westernové ježdění. Je to kříženec českého teplokrevníka s chladnokrevníkem, středního koňského věku a vzrůstu, valach, poněkud obtloustlý, pohodlný a líný. Je ale také velmi citlivý na rozpoložení jezdce, tvrdohlavý, svéhlavý a neposlušný, a pokud se mu chce, navzdory své postavě dokáže vyvinout neuvěřitelnou rychlost. Zkrátka není to kůň pro nezkušeného jezdce. Dohodli jsme se tedy, že ho nejdříve pořádně projede manžel, utahá ho, a pak teprve se může svézt jeho maminka, a to tak, že Ben bude veden za uzdu po polních cestách vycházkovým krokem, s maminkou v sedle.

Jak bylo řečeno, tak bylo učiněno, chlapci vyrazili do terénu, a já jsem tchyni začala provádět po místních pamětihodnostech. Procházka se líbila i naší Bobině, což je kříženec teriéra, a tehdy jí bylo něco přes rok. Celou dobu nám kazil náladu jenom Petr, který seděl před stájí na lavičce, a i při pití odpolední kávy jako Sybila dokola huhlal: "Nedělejte to takhle, Ben je magor, dyť ty víš, že Ben je magor, tebe shodil na sudy na jízdárně, nedělej to, Míše zlomil páteř, já s tím nechci mít nic společnýho, nechte toho…" Nic jsme si z něj pochopitelně nedělaly, a jeho tirádu jsme se smíchem odmávly s tím, že je nepřející morous.

Poté se vrátil manžel s Benem, elegantně seskočil, a připraven povozit maminku, na Petrův pokyn ještě zavedl koně do stání. Já už jsem se dál v blahé jistotě o nic nestarala, nešla jsem zkontrolovat do stáje, co to tam chlapci tropí, vzala jsem psa, kamarádku a šly jsme všechny na další procházku, tak, abychom měly pěkný výhled, až pojede tchyně okolo. Jak se později ukázalo, byla to fatální chyba. Moje drahá polovice sice zavedla koně do příslušného stání a neodsedlala ho, ale bohužel mu automaticky odebrala uzdění, a nahradila je ohlávkou a stájovým úvazem. Události pak nabraly rychlý spád. Pouze jsem musela ocenit, že jsem skutečně měla pěkný výhled, když nenaužděný kůň, jen s ohlávkou, vodítkem a zoufale se držící tchyní na hřbetě velmi rychle proběhl okolo mě.

Všichni vyrazili za koněm, zachraňovat, co se dalo, jenom mě postihlo jakési strnutí. To mě ale rychle přešlo, když jsem z mihnutí béžové skvrny na sítnici dovodila, že přesně tento okamžik si vybrala naše Bobina, aby mi utekla a začala honit koníčka, což je dodnes její oblíbená zábava. Vyrazila jsem za psem, v dobré víře, že tchyni už nepomůžu, ale pes by nemusel skončit Benovi pod kopyty. Do toho na mě ječela kamarádka: "Chyť si tu čubu !" a zezadu mě za ruce chytal tchán, abych proboha něco udělala. Cvakaly mi zuby, adrenalin mi stříkal i z uší, chtělo se mi zvracet, a hle tu náhle co nevidím - našeho milého dobytka, cválajícího po čerstvě zoraném cizím poli do dáli k Neumětelům, bez sedla a bez tchyně !

Situaci musela zachránit sama babička. Když zjistila, že kůň, bez železa v hubě, vedený jenom na ohlávce, se svému pánovi vytrhl, je zcela neovladatelný a běží s ní bůhvíkam, jako lety prověřená sportovkyně neztratila duchapřítomnost. Pevně se usadila, a když zahlédla vhodné vysoké křoví, vyndala nohy ze třmenů a řízeným pádem sklouzla ze sedla mezi větve, které ji tak zpomalily, že ani nedopadla na zem. To jsem ovšem neviděla, psa jsem nenašla a koně nechytila.

Jako zpráskaná jsem se s pofňukáváním doplížila zpátky ke stáji, zatímco kamarádka mi poskytovala oporu rozvíjením úvah na téma finančních nákladů na pohřeb v dnešní době. Sotva jsme došly ke stáji, z druhé strany přicházel tchán podpírán tchyní. Jemu se udělalo slabo z hrůzy, ona měla pár škrábanců a vynikající náladu z adrenalinového zážitku. A protože finis coronat opus, Petr, který za celou dobu nezměnil svou strategickou polohu na lavičce před stájí, kde měl všechno pěkně z první ruky, se rozhlédl, zda má dostatek obecenstva, a pak na mou adresu pravil: "No, Gábino, pěknej pokus, jak se zbavit tchyně, ale zase ti to nevyšlo."

Prý jsem vypadala jako vlastní zmuchlaná fotka.

Pozn. red.: foto - ten koník vpravo nahoře je Ben...