26.3.2019 | Svátek má Emanuel


KONĚ: Jak jsem jezdila na koni (1)

19.3.2009

Moje první setkání s koněm bylo asi tak v první nebo druhé třídě základní školy. S družinou jsme jeli na nějaký statek, abychom se povozili na koníčcích. Vidím se, jak mě vysazují na koně, vedou kolem dvora a já kloužu z jedné strany hřbetu na druhou, usilovně se snažíc nespadnout. Staňová - koně 1

Nevím, jestli je možné, že nás prováděli po dvoře bez sedla, ale v mé vzpomínce žádné nevidím, naopak se křečovitě držím koňské hřívy nalepená na jeho krku. Každopádně od té doby jsem koně považovala za sice hezká, ale poněkud velká a nepraktická zvířata a láska spolužaček ke všemu koňskému mě nechávala chladnou. Jako každá holčička jsem pochopitelně toužila po zvířátku a tak když nám rodiče pořídli psa, byla jsem naprosto spokojena a koně mi ani nepřišli na mysl.

Pokušení vsednout na koně se mě zmocnilo až v době mé plnoletosti o jedněch prázdninách.

To jsem si s kamarády vyrazila na zámek a tam v parku půjčoval pán turistům koníka na svezení. Přišli jsme zrovna v okamžiku, kdy se na něm projížděla nějaká slečna, kůň s ní hezky cválal po louce sem a tam, radost pohledět.

Jelikož jsem se nedržela zásady mluviti stříbro, mlčeti zlato a prozradila kamarádům, jak je to s mým vztahem ke koním, okamžitě do mě začali hučet, ať to vyzkouším, že prý ideální příležitost jak si napravit dojmy a kdo ví, kdy se zase taková příležitost naskytne. Že asi více svítilo slunko nebo co, nedalo jim to moc práce a už jsem platila za svezení.

Pán mě vysadil do sedla, podal bičík, dostala jsem krátkou instruktáž, jak se takový kůň pomocí nohou, otěží a bičíku ovládá a prý hijé. Napřed jsem si myslela, že si dělá legraci a ještě jednou jsem ho ujistila, že na koni jsem prakticky dosud neseděla. Nedělal, prý mám koně švihnout bičíkem po zadku a uhánět ke stromu asi tak uprostřed parku.

Staňová - koně 2Aby podpořil mé odhodlání, dodal, že jestli k tomu stromu nedojedu, tak budu platit dvojnásob. Došlo mi, že se asi jedná o velice hodného a milého koníka, kterého může bez obav svěřovat turistům, takže jsem se uklidnila a zdvořile koně požádala, abychom vyjeli. Přece ho nebudu týrat šviháním bičíku.

Na slovní výzvy však kůň nereagoval. I pobídla jsem ho jemně patami. Taky nic. To už jsem začala být trochu dopálená, protože kamarádům začala povážlivě stoupat nálada. Bičík jsem tedy zapojila a při třetím trochu razantnějším pokusu se dal kůň do pohybu a vydal se loudavě dopředu.

Když jsme se doplazili k cílovému stromu, nastal problém, jak koni vysvětlit, že chci zpátky a tudíž by se měl otočit. Dle návodu jsem kopla levou nohou a trošku zatáhla za uzdu. A ten hodný koník se mi ohnal po noze! Tím ovšem definitivně ztratil veškeré mé sympatie, a já jsem si přála už jen jediné - slézt z něj.

Za použití všech dostupných prostředků jsem ho nakonec přesvědčila, aby se se mnou vrátil se ke svému majiteli, a když jsem sesedala, byl to nejkrásnější okamžik mé jízdy na koni.

Slíbila jsem si, že na koně už jen tak nesednu. A jak to dopadlo? To uvidíte příště...

Staňová - koně 3

Renie


Diskuse


Renie
12:48
19.3.2009

zana
13:14
19.3.2009

PetraK
10:23
19.3.2009

radanova
10:44
19.3.2009

zana
13:11
19.3.2009

Maťa
9:38
19.3.2009

Vave
Moc
9:37
19.3.2009

Emteska
9:46
19.3.2009

YGA
9:54
19.3.2009

LENKA S
10:23
19.3.2009

Alča
11:35
19.3.2009

YGA
12:00
19.3.2009

LENKAS.
12:16
19.3.2009

Emteska
9:29
19.3.2009

Lucka V.
21:43
19.3.2009

Louk
9:11
19.3.2009

EvaŽ
10:09
19.3.2009

Louk
11:26
19.3.2009

LENKA S
10:34
19.3.2009

Louk
11:34
19.3.2009

Matylda
8:45
19.3.2009

YGA
8:00
19.3.2009

Emteska
9:31
19.3.2009

YGA
9:37
19.3.2009

Bubu
8:00
19.3.2009

EvaŽ
7:18
19.3.2009

Xerxová
6:59
19.3.2009

KláraS
8:25
19.3.2009

počet příspěvků: 31, poslední 19.3.2009 09:43









KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více...
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !