Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996KOMIKS: Jaderné zbraně pravěku neboli Sek a Zula
Tento slavný, dá se říct klasický seriál je ryze českou variantou Flinstoneových (1959) vypučelou ve vlnách. Dvou. První bohužel stopla normalizace, druhá je - navzdory nezpochybnitelnému Nepraktovu umu – odbytější. Na Švandrlíkovi by se scenáristé nicméně mohli učit.
Ona "druhá vlna" Punťa chrání přírodu, Punťa, hvězda pravěku a Přátelé z pravěku (1982-1985) zaměřila se víc na kamaráda sourozenců z prvé už vlny brontosaura Punťu, zatímco menší a domácí kamarád Drápek, ochočený tygřík, zmizel. Vyrostl snad? Obě vlny se každopádně objevily jako knížky už dvakrát, a poprvé 1971 (41 str.) v nákladu 65 tisíc (Knihovnička Ohníčku). Obsáhlejší výbor pořídil v květnu 1994 (72 str.) Madagaskar a dnešní svazky jsou ještě obsažnější: Shrnují 217 stran. Jenže…
Jenže! Nejméně tři (jednostránkové) příběhy chybí, plno dalších je zde naopak dvakrát a suma sumárum Neprakta dosud (zřejmě) nakreslil 211 stránek Seka a Zuly plus dva stripy (každý po dvou obrázcích) a dva vtipy (taky ty se Švandrlíkovým textem) a pár dalších ilustrací, ale třeba příběh Punťu bolí zuby jsem nenašel a dva díly se sovou pálenou taky ne. Přitom se už v druhém svazku trapně opakovala dvojstrana Jak Archibald zhubnul pod názvem Sportem proti obezitě a třetí díl (je o polovinu kratší!) opakuje dokonce sedm stránek. Omyl, nedbalost, český šlendrián?
Spíš obchodní záměr, řekl bych, a menší podvůdek kamuflovaný zbrusu novými názvy. Hle. Díl Lyžovat se dá i bez sněhu se podruhé jmenuje Punťa a hory, Uražený Bonifác je nově Jezerem hrůzy, Jak ještěři drželi pohromadě je Ještěří solidaritou, Pravěká móda se jmenuje Módní barvy, Prastrašidla v jezeře = Strašidla v jezeře, Jak se kočka a pes stali domácími zvířaty = Ať žijí pes a kočka, Kultura v pravěku = Zpívající ochechule. Nu, v posledním případě jest stará varianta aspoň jinak kolorována, uznávám, tedy aspoň dvěma odlišnými barvami.
Co dodat? Nevím, jestli bylo Švandrlíkovým dědicům a Nepraktovi zaplaceno těch devět duplicitních stran dvakrát, a vůbec jim ty peníze nezávidím, ale vím, že naděje na skutečně reprezentativní souborné vydání vzala zatím za své, a to akcí Zalepíme to. Pachatel?
Redaktorem třetího svazku je Jaroslav Kopecký, zatímco jeho kolegyně (u zbylých dílů) Pavlína Kajnarová má na triku pouze ztrátu zubařského dílu. Co dělat, nezbývá než vyčkat prvního jednosvazkového vydání, jak se jej dočkaly i Rychlé šípy, a snivě jenom doufat, že se podobná zvěrstva nezopakují…
Háčky jsou ale i další. 217 stran přece totiž nevypráví 217 příběhů. Mnohé příběhy mají víc stran, i osm, a kolik tedy existuje ukončených příběhů Seka a Zuly, je oříškem pro každého. Já sám jsem došel pracně k verdiktu 141 dobrodružství + dva stripy.
Jak jsem k tomu číslu došel, by stačilo na studii, a tedy uveďme jen pár příkladů. Už prvý titul Pim a jeho rodina se vztahuje na dvě stránky a jde přitom o dva příběhy (a druhý tedy titul nemá). V prvním příběhu vzniká rodina. V tom druhém učí hlava oné rodiny děti lovit mamuta a Sek a Zula lapí do jamky králici. Ta vrhne pět králíčků. Další dvě dobrodružství (3. a 4.) jsou dvojstránkou Sek a Zula získávají přátele. Titul je ovšem nesmyslný. Proč?
Získají jen jednoho malého tygra, jemuž předtím otec odpravil maminku (prošpikoval ji kopím). Za dvě regulérní dobrodružství počítám ale i dvojstranu Moderní zbraně a je důvod. První polovina líčí děsuplný nálet kmene Vaj-Vaj, jehož příslušnici metají ze hřbetů "tryskových" pterodaktylů smršť ořechů. "Používají jaderné zbraně," volá Sek. "Házejí kokosovými ořechy." AŠvandrlík, podotýkám, éry bohorovně stavil: do jediné.
Sek útok zažene jediným šípem "země-vzduch" a před jeskyní zůstalo střelivo. Konec. A nový začátek? "Děti přišly na to, že s kokosovými ořechy se dá báječně provozovat sport," je uvedena bezejmenná stránka. Oproti tomu taková dvojstrana S Punťou není zábava je určitě jediným příběhem a Punťa se sice vyskytuje jenom v první půli a v té druhé Zula a Sek zažívají dobrodružství s někým jiným, nicméně první půle jednoduše NENÍ samostatná a schází jí podle mě dostačující pointa.
A podobně jsou jedinou "story" i Potíže s klokany. Co se tam stane? V první půli strčí krátkozraké klokanice (160 dioptrií) omylem do kapsy Drápka. Dětem naopak zůstane její syn. Ten brečí. "Kde bydlíte, klokánku?" ptá se Zula. "Já bydlím v kapse, ale teď jsem v bytové tísni." "Musíme něco podniknout a Drápka dostat zpátky!" reaguje Sek, ale až na příští straně přijde i s nápadem: zajít k očaři. Ano, stránka má úplně jiný barevný tón, ale… JE to stále týž příběh. I dvojstrana Praslimák obrovský je podobným případem, i když první stránka končí místo napětí poklidem: hle, rodina se dočkala stínu pod obří houbou. Ale na další straně je houba pryč, což se řeší. Akce by ovšem ztrácela logiku bez předchozích událostí, takže… Jeden příběh, jako i S orly není legrace. Uprostřed této dvojstrany najdeme ovšem naopak vrchol napětí, kdy Sek pochopí, že na sálu, kam byl unesen Drápek, nevyleze, a str. 2 pak přivede Punťu a… je vyhráno.
Právem měli editoři naopak za dva příběhy stránky Jak upravit hřiště a Drápek a had škrtič, ale na druhé straně si lze všimnout, že tady děj stránky dvě začíná jen pár okamžiků po ději na konci strany jedna (kde mamuti vydusali hřiště, na kterém se pak odehraje další).
Editoři bohužel i chybovali, jak už řečeno, a počet pokračování nejen uměle snižovali, ale i navyšovali. Třeba stránky Ani fakir to nemá přehánět a Fakíři to nikdy neměli lehké jsou totiž jednoznačně jediným příběhem a stránky Bude doba ledová a Lední medvěd Archibald jakbysmet. Obě dobrodružství, to je taky zajímavá pravda, mají ovšem uprostřed matoucí "druhý začátek", jenomže jejich nedělitelnost mohla uniknout leda snad redaktorům mírně ovíněným…
Konečně se našlo i pět případů, kdy Šandrlík svou story rozvinul hned do čtyř, šesti a jednou dokonce na osm stran, které i navzdory více názvům počítám vždy jen jako jediný příběh (např. Podivné uzdravení krávy Filomeny +Jak si Filomena vydělala na operaci). Shrňme však raději zásadnější charakteristiky tohoto kultovního seriálu, kde pan Švandrlík zpočátku ještě umísťoval pod obrázky s bublinami i text. Proč to vůbec dělal, když jen opakoval řečené?
Byl to pozůstatek strachů z dob, kdy se i výroky Rychlých šípů stěhovaly z bublin? Nebo pokyn Ohníčku i ještě roku 1968? Nevím, ale brzy zůstaly jen bubliny… a další duplicitní texty pod obrázky asi málokomu chyběly.
Dr. Winter po seriálech toužíval a byl to tedy on, kdo se dožadoval scénářů, nicméně za druhé vlny některá pokračování odbyl a snad nejhorším zůstalo Jak Sek a Zula ztloustli. Navíc se Mistr už po deseti letech netrefil do původního vzezření sourozenců a taky třeba dobrácký ryboještěr Bonifác (leit motivem je opakovaný slib odstěhovat se do Loch Nessu) vyhlíží pokaždé jinak. Část dílu Módní barvy jest zase očividně nahozena takovým tempem, že markantním způsobem strádá nedostatkem detailů, nicméně i Švandrlíkovi docházely nápady (i když minimálně) a v touze úročit popularitu Punťovu (saurus objevuje se v 84 dílech), vyprodukoval posléze i četné části úplně BEZ Seka a Zuly, natož jejich milých rodičů (Pima a Poly), a tak třeba v dílu Punťa záchranář zachraňuje gigant z bažin… úplně cizí kluky.
"No co?" říká. "Jednou z vás mohla být nafta!"
O seriálu Sek a Zula jsem se jinak zmiňoval už v článku o Švandrlíkovi a nechci opakovat nic řečeného, takže připojím jen pár zajímavostí. První je, že sama koncepce světa pravěkých dětí už je absurdní i anachronická, a tak ještě o to zvláštněji působí, když je "umocněna". Nejednou se i stalo, např. díky setkání s mimozemšťany (Návštěva z talíře). V tom díle přistáli v pravěku Marťani s plánem točit širokoúhlý film a neandrtálci je vítají bez děsu nadívanou užovku: "Maminko, vedu ti hosty. Přiletěli v talíři." Bohužel měl Punťa talíř za škebli, dobrácky jí dopomohl do vody a... "Nevadí, aspoň obohatíte naši pravěkou přírodu!" nepovažují neandrtálci nemožnost návratu na Mars za tragédii.
Ale nutno říct, že Švandrlík vládl absurdistánům s přehledem i bez talířů, a tak v jednom díle nasazuje do akce i krávu s chobotem (vyrašil po "pilulkách pro mamuty") a ve Vyhlídkovém letu jsme svědky, že hejno labutí nese v plachtě za cípy uchopené do zobáků a "k blankytu" mohutného… Ano, Punťu. Za "leteckého dne pterodaktylů" pak týž odpálí ocasem "velemeloun na oběžnou dráhu", ve skutečnosti jen na chalupu. Naštěstí pojištěnou.
A co mě jako dítě na Sekovi a Zule děsilo?
Jistě stálá Švandrlíkova pohotovost přitakat nejdrsnějším tvářím praživota, a tak se před námi věru neopakuje Ferda Mravenec, kde se neumírá (kromě prvotní verze) a nikdo nikoho nepožírá. Kdež! Tyrannosaurus Bohoušek žere návštěvníky cirkusu jako pralinky a schroustá i mamuta! Mravenci zase zaživa rozhlodají obří želvu, již Sek se Zulou krutě vlákaly do jejich ráje. Ke chřtánu veleježka Bivoje děti pro změnu nalákají obřího hada Boleslava a otec Pim brilantně rdousí přemoudřelého papouška. Navzájem se likvidují i gigantická chobotnice ze zálivu a další tyrannosaurus a prahyena končí - přímo před zraky dětiček - v krokodýlích čelistech (Mlsné hyeny není škoda) a krokodýl Otakar před našima očima zkousne i ovci, aby sám byl ihned zbaštěn zmíněným ryboještěrem Bonifácem… Na druhou stranu je pravdou, že jsou Švandrlíkova prazvířata i odolná.A ne snad?
Ale ano! Na veleježka Bivoje skočí mamut jako na tatranku (dus!), ale ježkovi stačí k uzdravení křenová placka. "Šemík pravěku" osel Hadrián zase přežije nabodnutí srstnatým nosorožcem Želmírem. A když pak ještě (ten blb) skočí z vysokanánské skály na vztyčený mečounův meč, nezemře ani v nejmenším, nýbrž si kluše s mečem v zadku opět za nestávkujícím panem doktorem. Je to však jinak kapitalistický pravěk, to si všimněte taky!!!
