Kruháč neboli kruhový objezd, i to je vymoženost demokratického režimu, kterou vnímáme jako samozřejmost, jako by se narodila někde vedle pampelišek na mezi. Nenarodila se. Musí se budovat, leckdy velmi nákladně. Nedá se spočítat, kolik to zachránilo lidských životů a kolik času ušetřilo. Za minulého režimu nebyly na kruhové objezdy peníze, protože se musel budovat socialismus.

Dalo by se říci, že kruhové objezdy čili kruháče se osvědčily a nezbývá než ve stavbě pokračovat. V Dolních Břežanech, kde mám pracovnu, za posledních pět let vznikly tři. Skvělé.

Koho tedy mohlo napadnout, že auto jedoucí po objezdu nebude mít přednost? Tato šílenost se stala v poslední době předmětem diskuse. Diskuse, jak se zdá, nebude mít dlouhé trvání a ten nápad spadne pod stůl, nicméně zůstává zde otázka, kterou budu opakovat: jak se vůbec mohlo stát, že někdo s takovým nesmyslem přijde?

Je to závažná otázka politická. Tenhle nesmysl se podařilo, jak se zdá, odvrátit asi proto, že se dostal včas na veřejnost. Zdá se ale, že někde uvnitř našeho zákonodárného stroje je generátor blbosti a blbostí. Bylo by zajímavé zjistit, zda je to jedno jediné centrum, tedy nějaká konkrétní hlava, nebo zda se blbost rodí kolektivně.

No, ona bude pravda někde uprostřed. A navíc to, co se zprvu zdá býti blbostí, se později ukáže jako docela jednoduché padoušství – viz aféra s dotacemi na solární energii. To nebyla blbost, to byl zločin za bílého dne, jehož se zúčastnila v plné parádě s pomyslnou kapelou v čele sociální demokracie.

Třeba se ukáže, že i za nesmyslem kruháčovým je nějaká kulišárna. Že to vymyslel někdo s vazbami na výrobce dopravních značek.

Nebo na majitele pohřebních ústavů. Možné je doslova všechno.