Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Kolektivní NE
Snad nikdy se nestalo, aby celá naše politická reprezentace řekla tak jednoznačné NE návrhu Evropské komise. Komise navrhuje trvalé kvóty a nemá jasno jen v tom, za jakých podmínek je bude implementovat. České stanovisko zní, že je nepřijme za žádných okolností. Andrej Babiš se v této souvislosti přiklonil k názoru, že by bylo dobře Komisi žalovat, jako to dělají Slováci a Poláci. „Zatím vše, co Komise navrhla, bylo špatně,“ řekl Babiš Právu.
Málo platné, je to místopředseda vlády a sám předseda nehovořil o mnoho mírněji. Pokud by pojem vyhlášení války měl být moc nadnesený, o vyhloubení příkopu je třeba hovořit zcela jasně. Hrozí nebezpečí, že Evropa nebude jedna.
Ještě před rokem bych se takové vize bál. Dnes si kladu otázku, zda chceme být v Evropě, která si zahrává s vlastním osudem pod vlivem sociálního inženýrství, pod vlivem ideologie odtržené od reality. Nerealistická je přece i takzvaná dohoda s Tureckem na bázi výměny lidí kus za kus a zřízení cestovní kanceláře Merkel Travel. Takzvané navracení ilegálů z Řecka je tragikomická podívaná, nikdo si přece nemůže rozumně myslet, že 452 tisíc uprchlíků povedou biřicové Frontexu za ruku jednoho po druhém na loď a oni odplují do Turecka a tam se přihlásí a letadlem odletí do Evropy a tam vezmou umístěnku a usadí se v místě, které bude na papírku napsáno. V tomto třeštivém světě hry na cosi se s vážnou tváří tvrdí, že to má Řecko vyřešené a že obdobná dohoda musí být s Libyí. Jenže tam jsme nechali Kaddáfího umlátil ve škarpě u silnice a teď se jaksi neví, jaká vláda by tu dohodu měla zařídit.
V odporu jistě nejsme sami. Hodně bude záležet na postoji Rakouska. To stojí v téhle situaci před – v podstatě – historickým rozhodnutím. V první válce poražené, okrouhané, znemožněné, pak znásilněné Rakušanem Hitlerem, má teď příležitost se vrátit k roli politického hegemona střední a východní Evropy. Tato oblast očividně přebírá tu funkci, kterou měla po staletí, že brání Evropu před tlakem Orientu. Ona ji převezme, ona ji už převzala. Rakousko z toho těží (přetnutím balkánské cesty se mu ulevilo) a tváří se, že se za to na své sousedy hněvá. Sedět za větrem a blábolit o solidaritě se jistě dá neomezenou dobu. Ale bude to čím dál směšnější.
Naše země s půlmiliónem cizinců žijících a pracujících na našem území xenofobní není. A až začnou Němci emigrovat, už to tu bylo, Česko je jistě rádo přijme.
Už to tu bylo, opakuji.