Zhruba před měsícem jsem na vašich stránkách hledal nový domov a podařilo se! Hned první den, co jsem vám napsal, se ozval můj nynější páníček pan Šír, přijel se na mě podívat a jelikož jsem se mu moc líbil o víkendu už jsem putoval k němu a jeho hodné paní. A tam se děly věci!

Páníček už měl pro mě připravenou baštu, pelíšek, ale hlavně - bíločerného kočičího kamaráda Míšu!!! No, to bylo něco. Nejdřív jsme se jen tak okukovali, sem tam zavrčeli, ale za pár dní jsme se skamarádili a začali spolu vyrážet na dobrodružné výpravy lovu much na okně a tak…

Míša se hrozně moc bojí lidí - teda kromě těch svých dvou, ale na mě si zvykl docela snadno. Asi má lepší zkušenosti s kočkami, než s lidmi, takže jakmile se u nás mihne nějaká návštěva, Míša je hned "uklizen" v nejtemnějším koutě a dělá neviditelného kocoura. Dokonce když se na mě přijela podívat moje bývalá panička (a ta má moc ráda všechny kočičky) a vytáhli ho z pod gauče, byl tak vyděšený, že ho radši museli vrátit zase PĚKNĚ zpátky.

No prostě lepší domov jsem si nemohl přát. Panička mě má taky moc ráda a i když občas zlobím, nebo něco rozbiju (samozřejmě omylem ;-) tak mi to prostě tak nějak sama od sebe za chvíli odpustí a je zase dobře.

Mám taky slíbeno, že po kastraci budu moct chodit s Míšou večer ven. Míša chodí totiž ven pouze večer a v noci, až když už tam nejsou žádní lidé. Ale stejně už jsem párkrát venku byl "na zkoušku" :)

A aby toho nebylo málo, dostal jsem i nové jméno, takže z Toníčka už jsem Mikešek! No, ale stejně nás teď s Míšou zajímají nejvíc vánoce. Jestlipak nás panička překvapí nějakou vánoční výzdobou "obzvlášť vhodnou na hraní" a nebo páníček trochou štědrovečerního kapříka?

Budu si muset ještě chvíli počkat, ale myslím, že ty moje první vánoce budou stát určitě za to!

Váš Mikeš