Komentář tety pečovatelky:

Ray, zvaný Čárlíz, a jeho sestřička Bess se ke mně, spíše tedy k mým rodičům, do depozita dostali před více než třemi týdny, kdy byli vykoupeni od překupníka, který se o zvířátka nehodlal starat a těžce nemocná je ponechal svému osudu.

"Prý" tříměsíční koťata byla příšerně podvyživená - u překupníka občas dostala strouhané brambory -, kočička měla tak silnou virózu, že jsme první dny čekali jen na to, kdy zemře. Místo jednoho očka měla krvavě hnisavou bouli, sípala, kýchala a jen pasivně ležela. Kocourek už měl začáteční stádium virózy také, obě očka měl zarudlá a špatně dýchal. Hned první den jsme vyrazili na veterinární pohotovost, kde se náš pan doktor upřímně zděsil, nasadil injekce a podpůrnou léčbu. Na naše dotazy, co s kočičkou bude (naivně jsme si mysleli, že kocourek se z toho brzy dostane), odpověděl, že prognóza je nejistá a ať hlídáme kocourka, kdyby se zhoršil.

První víkend se nesl ve znamení píchání injekcí, čištění a mazání oček a nosíků. Přesně podle předpovědi se kocourek silně zhoršil a přes veškerou péči začal být pasivní. Přestal jíst a hubnul (jestli ještě bylo co). Po několika dalších cestách na veterinu se situace začala mírně zlepšovat (cca 15x antibiotika + chemoterapeutika + vitamíny + vydatná strava).

Po rovných dvou týdnech se Bess rozhodla, že marodit už ji nebaví a začala Čarlízka otravovat a zlobit. Ten zpočátku nereagoval, ale druhý den už to nevydržel a začal si taky hrát. Teď, po třech týdnech, stále ještě nejsou úplně zdraví: Bess se musí několikrát denně čistit a mazat očko, Čárlízek se stále zadýchává a občas kýchne. Z injekcí jsme přešli na šetrnější antibiotika v tabletách.

Jinak Bess už opravdu začíná vypadat jako zástupkyně svého druhu, zakulacuje se a je překrásně vybarvená - srst mléčná čokoláda, maska a ouška "tmavá" čokoláda. Je velmi přítulná a hravá. Čárlízek, kterého nemoc postihla později a hůře, už také začal přibírat na váze, je světlejšího zbarvení, je kočkou šplhavcovitou, miluje sezení za něčím krkem a je štraaašlivě ukecaný. Bohužel má malý handicap, chybí mu čtvrtý prstík na zadní nožce. Protože to neví, vůbec mu to nevadí. Nekulhá a ani není míň divoký.

Teď hledají barmičky nový domov, kde by byly hýčkané a milované. Nabízíme je pouze spolu, jako milé společníky laskavým lidem. Přece jen depozitum plné koček není to, co bychom si pro ně představovali.

Máte o koťata zájem? Ozvěte se Kateřině Kalužové na tel. 606 487 633 nebo na e-mail.

Foto: nahoře Bessy, dole Charles