24.4.2024 | Svátek má Jiří


KOČKY: Smečka II - Jak jsem šel se džbánem pro vodu

9.11.2007

Kočka Zina, která také tak trochu patří do příbuzenstva, jich povila hned pět. To jedno kotě vypadá úplně jako váš Kulíšek, hlásila šťastná "vůdčí kočka" ( v občanském životě má švagrová) s nadějí v hlase. A je to určitě kocour. Terra - Michal a Kulich

Zimní rozhodnutí, že na myší kalamitu Tazova orientání noblesa a především omezené teritorium nestačí, bylo hbitě oživeno. Příchod nového člena smečky je nevyhnutelný. Nebyl důvod ho odkládat, zahrada a přilehlé okolí bylo bez "venkovních tygrů" podivně tiché.

Zbývalo přibližně osm týdnů, během kterých bylo třeba vlastně znovu připravit všechno, co ještě nedávno bylo samozřejmostí: misky, pelíšek, nějaké granule a konzervy pro nejmenší koťata. Během příprav jsme zjistili, že myší eskadra beze zbytku zlikvidovala původní přepravku, a také to, že budu potřebovat pro nového kočičáka toaletu s příslušnou náplní - i to vzalo v průběhu hlodavčí invaze za své. Na co potřebovaly myši granulovaný bentonit - Bůh suď.

Stihli jsme to téměř přesně. Vybraný kocourek předurčený pro nelítostnou partyzánskou válku proti šedivým kožichům rostl a sílil, a opravdu se stále víc a víc podobal svému bojovnému předchůdci. Myšové, třeste se! Po obvyklých dvou měsících se začala Zina tvářit na své potomky odmítavě, častovala je pohlavky a syčením, a je nutné přiznat, že ani oni ji nešetřili. Stala se z nich zubatá, hladová a neurvalá smečka, ze které mámě kočce oči přecházely - a bříško občas i krvácelo. Nedá se nic dělat, mládeži, nové smečky čekají. Půjdete do světa.

Seděl jsem v kuchyni s přepravkou na klíně a Jana se snažila odlovit Kulíška II. Během toho lovu stihl svižný kocourek vyklidit spodní poličku s papíry a ubrousky, zfackovat své dvě sestřičky, vylézt na okno, chytit mouchu a posvačit ji, a nakonec se osudové chyby dopustil tím, že chtěl svačinku zapít mlíčkem od Ziny.

To už se prostě musel zastavit. O chvíli později byl v přepravce. A já nevděčník jsem celou tu dobu pokukoval po krásné, čistě žemlově zbarvené kočičce s hnědýma ušima, tlapkami a mourovatým ocáskem. Měla oči barvy letního nebe a pohybovala se jako obláček…

Tatík byl nejspíš siamák, znělo vysvětlení. Viděla jsem ho tady, je to kousek. Ani se Zině nedivím, že se jí líbil.

Je krásná. Ale je to kočka. (Dohodli jsme se doma na kocourovi.)

Hm, myslela jsem, že půjde z domu jako první. A víš, že pro ni ještě nemám smečku?

Vážně? To, co zaznělo v mém hlase, se ani mně samotnému nelíbilo. Byla to naděje. Možná jsem ji nezaslechl jen já sám. Kočičí krasavice se právě v té chvíli otřela o mou nohavici a levitovala mi na klín. Já jsem ji tam vážně neposadil! Dnes už díky ní vím, jak vypadá kočičí femme fatale.

Vzal bych si ji hned, mám dojem, že ji miluju.

Proč ne?

Přišel jsem si pro kocoura. Kvůli myším.

Nediskriminuj, kočka taky umí chytat myši.

Kulíšek v přepravce si všiml, že se věnuji jeho sestře a připomněl se - tiše zamňoukal a hrábl tlapkou po síťce, která ho od ní dělila. Natáhla se k němu a pokusila se mu olíznout čenich. V tu chvíli mi bylo všechno jasné. Už jsem nevážil žádná a pro a proti, chladný rozum se cudně odvrátil a díval se jinam.

Vždyť je to vlastně jedno, vzdal jsem se. Aspoň jim nebude smutno. A myší je tam dost i pro tři… Ne, Jano. Tu poslední už si opravdu nevezmu. Fakt ne.

Tak se stalo, že jsem přinesl domů očekávaného kocourka Kulíška II. a zcela neočekávanou béžovou krasavici, která dostala jméno Gina - i když ta dávná filmová Gina nebyla plavá, ale tmavá jako čokoláda na vaření. Byla to však osudová kočka, kočka s tím největším K.

Pořídili jsme další misky, ještě jeden pelech a pro jistotu i druhou toaletu. Vůdčí pár naší nové smečky se zvolna začal zabydlovat ve svém hájemství. I když jejich teritorium zatím tvořila jen kuchyně a i ta se koťatům musela zdát obrovská, účinek byl nečekaný: setmělým sklepem se ozývalo znechucené šustění a pištění, jak si myší lid ve spěchu balil zavazadla. Když o měsíc později ulovil Kulich II. svou první myš, změnilo se šustění ve zděšený kalup. Uplynuly dva další týdny a pasti zůstávaly prázdné. Invaze skončila.

A já jsem se přesvědčil o platnosti přísloví: Tak dlouho se chodí s přepravkou pro kotě, až se přinesou dvě.

(Ilustrační foto - Michal a Kulich I.)

Terra



KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !