29.3.2024 | Svátek má Taťána


KOČKY: Reakce na fejeton

7.12.2007

Fejeton, který považujeme za pobuřující, se nám na internetových stránkách periodika nepodařilo nalézt, proto čtenáře odkazujeme na jeho nascanovanou verzi (JPG, 1,6 MB).

O vyjádření k tomuto fejetonu a kastracím koček obecně jsme požádali organizace a osoby, které se - na rozdíl od pana Fridricha, vedoucího zpravodajství České televize - skutečně zabývají ochranou zvířat a starají se o opuštěné a v minulosti týrané kočky:

Alice Oppová, předsedkyně První společnosti za práva koček, Praha

Náš názor je, že kastrace není sobecký zákrok, nýbrž se jí podstatně sníží riziko infekce a zranění, protože vykastrovaná zvířata se tolik netoulají, nebrání své území a neperou se s ostatními. Vykastrovaný kocour přestane značkovat jak doma, tak i v sousedství, rvát se, toulat a riskovat život na silnicích. Kastrací kočiček se předejde utrpení nikým nechtěných koťat a navíc, pokud je provedena v době dospívání, tzn. 5. - 7. měsíci života, významně se sníží nebezpečí vzniku rakoviny reprodukčních orgánů.

Kastrace nemá žádný vliv na nadváhu či lenost zvířat. Naopak kastrované a správně živené kočky loví myši více, je to pro ně zábava. K nadváze koček prokazatelně vede nedostatek pohybu, překrmování nebo závažná nemoc. Pan Milan Fridrich se velice mýlí. Pokud hodlá i nadále zveřejňovat své zcestné názory o kočkách, pak mystifikuje čtenáře a my budeme žádat redakce o zveřejnění skutečně prokázaných faktů.

Miroslava Šubrová, provozovatelka Útulku pro kočky BONA, Kozly u České Lípy

Vážený pane Fridrichu,

Váš článek mne rozesmál až k slzám. Vlastním kočičí útulek na venkově a téma Vašeho sloupku je moje každodenní štrapáce.

Chápu, že nemůžete vědět nic o přemnožení koček, které nikdo nechce, lidé jim naopak často ubližují, a pak se octnou tady - zmrzačené, opuštěné a nechtěné. Je to, jako bych já vedla úvahu nad přirozeným životem zpravodajů ČT.

Pane šéfredaktore, upřímně Vás zvu k nám na kávu. Budu Vám vyprávět příběhy. Ty příběhy budou ale o lidech. "Soužití kočky s člověkem, nebo člověka s kočkou...?"

Tak snad brzy na shledanou...

Barbora Kolmanová, jednatelka OS podbrdska, Praha - západ

Tak jsem nějak nepochopila, zda autorovi vadí kastrace, či domácí mazlíčci obecně, nebo životní styl, kterým žije.

Mnohý člověk volá po přirozenosti pro zvířata, ale do bytu jezdí výtahem a do metra na "jezdících schodech" a nohy má. Přirozené prostředí a přirozený život pro zdomácnělé zvíře je mýtus, neexistuje. Zvíře žijící s člověkem s ním sdílí "dobré i zlé", vymoženosti civilizace mu pomáhají, i ho ničí. V době, kdy se počty koček chovaných jako společníci v bytě výrazně zvýšily, je úvaha o správnosti tohoto počínání pro mne zbytečným luxusem. Je to fakt, se kterým musím počítat.

O důsledcích "přirozenosti", tedy nekastrování, na kocourkův život tu jistě napíší jiní, nebudu opakovat stále tytéž, zcela jasné argumenty.

Ale proč zrovna kočka? Čím si vysloužila ten názor lidí o nutnosti "svobody"? Jíte vepřové maso? Kanec, tedy ten nekastrovaný, by vám obrátil žaludek naruby – maso šíleně smrdí. Prasátka (samečci) "na maso"se bez výjimky jako malí kastrují. Ženíte se, projížďka kočárem, romantika. Najednou se koně vzpínají a kopou po sobě… Kůň, to už je "domácí mazlíček" či ne? Chováme je "pro radost", pro potěšení z jízdy, sport, výkon. Koně v přírodě žijí ve stádu, ne v párech. Takže je mnoho "plonkových" hřebců a jeden "šťastný". Že bychom je kdykoliv, tedy i na závodišti před dostihem, nechali, ať si to "vyřídí mezi sebou", kdo bude ten šťastný a toho pak pouštěli ke klisně? Chceme hříbě dobře běhající, nebo dobře se peroucí? Většina sportovních i "rekreačních" koní (chlapečků) jsou valášci. V části světa, kde je hovězí dobytek používán k tahu, zapřahají býčky? Ne, volky… Také si myslím, že z prosazování přirozenosti by leckterého mužského vyvedla velmi rychle jeho vlastní žena, chtěl-li by po ní porodit dvanáct dětí.

Rozdíl oproti člověku je v tom, že zvířeti nikdo neřekl (a pokud řekl, tak naštěstí nerozumělo), že je méněcenné, protože je kastrované. Tak jako zvíře neřeší amputovanou packu jako společenský a psychický problém, ale jako technické – fyzické potíže (jak se opřu bokem, abych udržel rovnováhu na škrabadle, když mám míň stabilní zadek), nevnímá ani kastraci jako handicap. Trochu se mu změní priority a já asi nejsem chlap, takže nemůžu chápat, v čem je horší lov myši nebo hraček než rvačka s kocoury. Co se týče sexu, kocour by mohl sice kdykoliv, ale ono sehnat kočku v říji není pro něj nic snadného, takže zůstává spíš u těch rvaček. Mimochodem, kastrovanému kocourovi nikdo nestihl namluvit, že nemůže, a tak znám povícero kocourů, co si i několik let po kastraci spokojeně užívají se svou spolubydlící.

V tom je asi zakopaný pes odpůrců kastrace kocourů. Jsou to téměř vždy muži a zpravidla ne ti, kdo mají okolo sebe mladou rodinu a pohodový partnerský život. O chlapské solidaritě při získávání samiček si myslím své, takže mám vždy spíš pocit, že si dotyčný polidšťuje chování a pocity kocoura. Ztotožňuje je se svými pocity a zkušenostmi. V očích člověka je neschopnost erekce či neplodnost muže zjevně vážný handicap, něco jako nedostatečně silné auto či výše konta. Dotazy a pochybnosti, to je normální. Ale když slyším plamenný protest proti kastraci kocoura z úst nějakého mužského, nemůžu si pomoct. A pánové nezapomeňte, kocour nemá ruce. On si sám ulevit nemůže.

Jak to v modelové rodině s půlročním kocourkem, kde hlava rodiny odmítá kastraci, dopadne?


Za dalších půl roku mají byt, z něhož smrdí kocouřina i na chodbu a děti chodí ze školy s brekem, zase se jim smáli. Kocour neopomene označit i boty a kabáty, co kdyby značka konečně pronikla tam, kde se skrývá to, po čem touží, aniž by vůbec věděl, co vlastně hledá.

Nevydrží, kocour se stěhuje do útulku – tam ho samozřejmě vykastrují a žije v jiné rodině dalších dvanáct let. Totéž platí pro osvícené známé či příbuzné původní rodiny.
Kocourovi "dopřejí svobodu" na venkově či na ulici, kde jako "byťák"vychovaný doma a nenaučený čekat nebezpečí má životnost v průměru tak čtyři měsíce. A "problém" je vyřešen.

Žena dotyčného nevydrží, tajně kocoura objedná na kastraci, když je muž na služební cestě, a pokud má štěstí, muž to nikdy nezjistí, protože "přeci nebude sahat kocourovi na koule".

Nevyřeší a trpí. Všichni, i kocour. Jednoho dne se kocour možná protáhne ventilačkou a skončí na veterině s přeraženýma nohama a tam majiteli nějaký veterinář vysvětlí, co si myslí o jeho pseudohumanitě.

Jana Makovcová, předsedkyně Freya Cat Ústí nad Labem, Základní organizace Českého svazu chovatelů - Sdružení chovatelů koček:

Ráda si s chutí přečtu článek, který mě nějakým způsobem poučí, pobaví či duševně obohatí. Výše uvedený fejeton takový byl. Nejprve jsem se bavila v domnění, že jde o nějaký žert a čekala jsem nějaké humorné rozuzlení. Pak mě však poučil. Poučil mě o tom, že lze napsat a zveřejnit jakýkoliv článek, aniž by autor o dané problematice měl alespoň minimální znalosti či zkušenosti.

Mluví se zde o nechutnosti kastrací, o krutosti přírody a o životě koček na svobodě, kde by sice kočky trpěly a umíraly, ale žily by "tak nějak v souladu s přirozeným stavem věcí". Jaký ten přirozený stav věcí je?

Doby, kdy kočky měly možnost "myšilovu" a volného života v luzích a hájích, jsou nenávratně dávno ty tam. Na loukách se tyčí panelová sídliště se školami, školkami a obchody, kde je přítomnost koček více než nežádoucí... Krajina je protkána sítí silnic a dálnic, kde zvíře skončí pod koly řítících se aut... Útočištěm koček se tak stávají minioázy městské zeleně, periferie měst a "bufetem" zbytky u popelnic. S tím souvisí ubohý výživový stav volně žijících koček a nízká imunita vůči nemocem, nemluvě o napadení kočičí populace vnitřními a vnějšími parazity... Tak takto dnes vypadá onen "přirozený stav věcí".

V článku autor píše: "… na ulici kočky sice občas hladoví.." - vypustím-li z tohoto citátu dvě slova, je to pravda: Na ulici kočky hladoví. A co víc, dle onoho "přirozeného stavu věcí" se množí. Jistě se shodneme, že koťátka jsou krásná, milá, hravá a přítulná stvořeníčka. Leč časem se z každého roztomilého koťátka stane dospělý jedinec schopný dalšího rozmnožování. A jde to dokola geometrickou řadou. Vezmeme-li to matematicky, tak pokud má jeden kočičí pár dvakrát do roka vrh po pěti koťatech, což je běžné, dostaneme se za deset let k devítimístnému číslu! A teď by nám ani pan Neruda neporadil, kam s nimi. Existují sice útulky a obdobná zařízení, jenže ta jsou plná až k prasknutí a kapacitně nemohou další zvířata přijímat...

Proto přichází ke slovu kastrace, aby alespoň částečně tlumila tuto kočičí populační explozi. Kočka jako taková je pro lidi symbolem čistotnosti, hbitosti, hravosti a elegance, přeci nechceme, aby v našich očích klesla na úroveň krys přemnožených v kanalizacích měst. Vždyť jako užitkové "myšilovné" zvíře jde kočka s člověkem již od 11. století (v Evropě), od konce 19. století má své nezaměnitelné místo v našich domovech jako společnice a postupně se šlechtí a člení do různých plemen a barevných variet. Má své soutěže krásy, národní, mezinárodní a světové výstavy. I přes svou "domestikaci" si kočka zachovává svou individualitu a samostatnost..., kterou nezmění ani kastrace.

Kastrace je nenáročná operace.
Kastrované kočky nejsou apatické ani tlusté, pokud mají dostatek pohybu.
Ty kočky, které chytaly myši, je po kastraci chytají více.
Nemění se jejich charakter.
Přilnou více k majiteli, jsou přítulnější.
Kastrace zamezí množení koček, o které nikdo nepečuje, které trpí hlady a stávají se nositeli infekčních chorob
Kastrovaný kocour neznačkuje - asi nejdůležitější fakt, pro majitele kocourů chovaných v bytě

A na závěr jen malé pozastavení se nad autorem zmiňovanou "nechutností kastrujícího člověka"...

Znám, bohužel, z praxe činnosti "člověka", které jsou nejen nechutné, ale i drastické a sadistické. Připomeňme si jen některé případy z nedávné minulosti, uvedené v tisku či televizi:

Polít kočku benzínem a zapálit ji (SR), postavit kříž s ukřižovanou kočkou před domov důchodců (ČR), strčit kočce dělobuch do konečníku a zapálit ho (ČR), topit koťata (běžná praxe - byť zákonem zakázaná)... a mohla bych jmenovat další zrůdnosti, které je schopen na kočkách páchat "člověk"....

Samozřejmě, že toto je trestné, ale žádný trest nesmaže utrpení a nevrátí život... i když "jen" kočičí...

Denisa Zárybnická, Občanské sdružení na ochranu zvířat Pomocná tlapka, Praha

Ze článku je patrná nevědomost lidí - nejen jeho autora, kteří jsou příčinou problému přemnožení koček, který se v poslední době rozmohl do neřešitelných čísel. Kastrace kocourů je stejně tak důležitá jako kastrace koček. Nežijeme ve středověku. Kocoury je nutné nechat vykastrovat. Pokud žijí v bytě, je to otázka zamezení neskutečnému kocouřímu zápachu ze značkování, který se u kocourů objevuje kolem 10 - 12 měsíce života. V této době je právě nejvhodnější nechat kocourka vykastrovat.

Nekastrovaný kocour venku je veliký problém. Nehledě na to, že oplozením plodné kočky dochází k opětovnému množení koček, ale také kvůli tomu, že venkovní kočky přenáší kočičí AIDS (FIV) nebo leukózu (FeLV), což je v obou případech nebezpečné a neléčitelné onemocnění, které působí kočkám velké bolesti a utrpení, následně smrt. Přenáší se pohlavním stykem a při kocouřích rvačkách a šíří se na ostatní kočky.

Nekastrovaní kocouři se toulají daleko od domova, aby našli ještě nezabranou partnerku, při této cestě je často přejede auto nebo zahynou nebo přičiněním myslivců v lese. Při kocouřích potyčkách dochází k poranění - infekční rány, abcesy, vyškráblé oči. Říkáte si, proč to ti kocouři dělají? Vždyť se nemusí prát! Musí, je to jejich instinkt, jejich přirozené chování, které jim ta "milosrdná" příroda nadělila.

Kastrovaní kocouři nezleniví, ani nepřestanou chytat myši, ale budou krásnější, protože nebudou mít vytrhané kusy srsti zapatlané blátem, když se vrátí z večerních toulek. Kastrace kocourům nevezme jejich mužnost, jejich dobrodružství ani jejich osobnost, uvolní je pouze ze škrábanců, nemocí a bolestivých krutých smrtí, které na ně venku číhají. Nechali jsme vykastrovat stovky kocourů a pozorovali jsme pouze kladné následky tohoto zákroku.

Ať si autor článku zaměřeného na kritiku kastrací laskavě sám přečte několik odborných textů o kastraci, ať si projde stránky všech útulků a zapláče nad neskutečným počtem opuštěných zvířat. Ať se podívá na stránky útulků v USA a zapláče nad počtem denně utrácených zvířat, který se pohybuje okolo 6 000 nechtěných koček a psů, kteří musí životem zaplatit za to, že někdo brojí proti kastraci.

Kočky on-line