25.4.2024 | Svátek má Marek


KOČKY: Píšek má kamarádku Áju!

20.1.2009

Venku slabých deset pod nulou, v chalupě dobře nad dvacet a dobrá nálada. Vyprávěli jsme si o všem možném a hlavně o třídě, jíž vládne naše mamka, učitelská to sekce naší rodiny. Co chvíli se do klidné, téměř sváteční atmosféry ozvala meluzína a polechtala dušičku. To při vzpomínce na dětství a tajemná vyprávění našeho dědy.

Přišlo k půl jedenácté a já vstal, abych zkontroloval oheň a donesl z venku polena na přiložení. Lužické hory se tvářily téměř nepřátelsky, a kdybych nebyl milovníkem zrovna takové sloty, možná by se můj pobyt venku soustředil pouze na sebrání dvou polen a šup zpět k peci.

Využívám ale těchto příležitostí a zavřu za sebou dveře. Je to krása, krása, krása! Letní večery jsou u nás kouzelné, ale přijde podzim a s ním slota a já se nemůžu vynadívat na tu nádheru. No a v zimě jakbysmet. Po chvíli jsem ale prolezlý mrazem a tak jdu raději zpět do tepla. Přiložil jsem polena do pece a šel si umýt ruce do koupelny, která má vchod z chodby. Zdá se mi to? Co to bylo za... Zase! To přece znám, to je kňourání kočky. Vrátil jsem se do světnice a vidím, že Píšek v klidu odfukuje na měkkém polštářku a spí.

Ten zvuk se ozval po krátké chvíli znovu a nezbylo, než hledat původ. Mamčo, říkám, máme asi návštěvu. Vrátil jsem se do síně, otevřel dveře ven a nestačil se divit. Na prahu se choulilo černé kotě a žalostně kňamčelo. "Co tu děláš?" vyhrkl jsem. Ale to už tu je mamča. Ta pouze zírá. No, není zrovna přívětivé léto a mráz zrovna zalézá. Tak pojď dál... Povídám rozvážně kotěti a jsem si vědom, co dělám. Kotě ostýchavě nakukuje do síně, ale strach je prozatím silnější. Je vidět, jak se chvěje chladem.

Stojíme tam s mamkou jako dva puci a zíráme, co to k nám přišlo za návštěvu. V tom se ale ve dveřích objevil Píšek. Nebyl jsem si jistý, jak ho přijme a tak jsem se připravil na zásah. Co se ale nestalo. Jakmile kotě zahlédlo našeho kocoura, vyskočilo mu vstříc a světe div se, oba se k sobě přitulili. To jsme s mamčou zírali ještě víc! Píšek, který od domu vyžene všechny vetřelce a nelekne se ani velkého psa, se před našima očima mazlí s ouplně cizím kotětem! Co se to děje?

Zavřel jsem dveře a nechal věci svůj průběh. No co myslíte? Netrvalo ani hodinu a kotě bylo pánem chalupy. Sice jeho pud sebezáchovy ještě fungoval, ale po misce mléka a bubíkovi a kapsičce a...No jasně, že dostal od každého trochu, ale chutnalo mu. Co se bude dít teď?

Co chvíli jsme se s mamčou po sobě podívali a čím dál tím víc nám bylo cosi jasné. "No, ráno půjdu po chalupách, je pátek, třeba nějací rekreanti, nebo...," ale sám jsem tomu nevěřil.

Chvíli bylo ticho a potom se do praskání hořícího dřeva ozvala jasná, ale o to drtivější věta: "Ten je hyper, potěš nás pánbůh!" vložila do situace učitelka odborný termín. Situace se ale velmi uklidnila, když se po chvíli cirkusové produkce kotě odebralo k Píškovu záchodu a způsobně vykonalo potřebu. "No to je bomba!" vyhrkl jsem. Jako by tu s námi vyrůstal.

Je nám jasné, že kotě u někoho žilo. Žilo jistě v bytě, protože má jasné návyky, ale druhý den jsem nikoho, kdo by postrádal černého čertíka nenašel, a tak je tu s námi. Je to ani snad ne dvouměsíční holčička a dali jsme jí jméno Ája, po naší už spící psici, protože se jí povahově v mnohém podobá. Bez jakýchkoliv pochyb jsme přijali teorii, že se nám vlastně naše Ája vrátila v podobě kočky.

A tak je již naše, ale dali jsme si přece jen termín do neděle večer. Třeba pro ni pláče její majitel. Ale třeba ne!!! Už jen to, že k nám přišla ke dveřím a ozvala se sama. Nebydlíme nikde u silnice a vchod máme do pole. Jak se Ája dobrala vchodových dveří? Jak nás našla? Musela projít celou vesnici, protože bydlíme na jejím kraji a naši sousedé o ní nic nevědí. Jak to tedy bylo?

To bude asi otázka, která se již nevysvětlí, ale když jsme se spolu s Ájou dohodli o budoucím nájmu a podmínkách, dohoda byla jasně ztvrzena. Ája u nás bude na bytě a stravě (do smlouvy si nechala zapsat veškeré výdobytky, jako: bubíky, kapsičky, kuřecí křidélka, mléko, mazlení, duchlení atd.) a za to pomůže Píškovi a ochrání naše bydlo od loupeživých myší. Ještě jsme doplnili smlouvu o Píškovu roli a to, že zasvětí Áju do loveckého umění.

Vemtež tedy na vědomí milí Zvířetníci, že nám do klubu přibyla nová krasavice Ája, všechny Vás pozdravuje, a až udělám příznačnější fota, jistě se ozveme.

J. R.+P.+Á.

P.S. Ráno ji jdu seznámit s Mrchou!

Růžička - Ája se představuje

Jiří Růžička



KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !