Tak tedy Miss O´Hara, její fanklub a já jsme se rozhodli, že skalní posázavské kočičí plemeno bude mít druhé pokračování.

K odsuzujícím výkřikům zde uvádím - potomci jsou předem zadáni a dokonce panuje jistá nervosita, zda-li naše slečna splní plné očekávání. Například jedna z jejích dcer (nyní Washington DC) natolik nadchla zámořskou velmoc (she is, hm, so independent, hmm), že i tam by opět chtěli, tentokrát ovšem kocourka.

Na tuto závažnou roli se Scarletta přičinlivě, svědomitě a zodpovědně připravovala už od února. Celý měsíc prohýkala v neuvěřitelné škále. Od ublíženého sopránkovitého popišťování po temné hyení vytí. Kdykoliv k nám někdo přišel, radostně mu běžela v ústrety, šplhala po něm a vrkala, až, nojo, tak zase ne, zase to není kocourek. "Tak co to sem furt chodíííí, uááá, hrau hrau, uá vrau vrau, bůůů.

Po pěšině je to lesem asi tak 300metrů. Ještě než jsem přepravku vůbec pustila z ruky, seděli na schodech pod smrčkem dva. Zrzavej Pirát z Karibiku bez ucha a černá příšera velikosti Baghíry. Slečna ladně a důstojně vystoupila z přepravky (předtím v ní hystericky hodinu proječela), rozhlédla se a pravila: "No konečně, ta cesta byla úmorná," a odkráčela spočinout na nastlané peřiny.

Kocouři řvali celou noc na střeše, jeden se dokonce dobejval komínem. Princezna nevzrušeně nocovala mně pod bradou, a když do komína padaly cihly, podotkla: "Shocking, že?" Po ranní třičtvrtěhodinové toaletě na zápraží (ke dvěma zírajícím obludám na schůdkách přibyla další proužkovaná) odkráčela očichávat hyacinty. Pak nebyla noc doma.

Námluvy ale zřejmě probíhají ve zcela viktoriánském duchu. Když jsem se odpoledne vrátila od studánky, Karibik i Baghíra seděli na verandě a svorně obdivovali slečnu O´Harovou kterak se před nimi válí na zádech na polštáři v mém oblíbeném křesle.

No a ten bílej frajer zase nikde. Zase budeme mít koťata ve tvaru a barvě krtků. Ale zaručeně budou independent!

Foto: Návštěva kočičí tety Olgy - ach jo, zase to není kocourek!

Pokračování až po povití.