19.3.2024 | Svátek má Josef


KOČKY: Kuliferda

8.8.2008

 
A opravdu se ukázalo, že to není žádná z našich polovenkovnich, ale malé černé koťátko s bílýma fouskama, bílou náprsenkou a bílýma pacičkama. Sedělo předpisově na terase, přední pacičky vzorně složené před sebou, ocásek zakroucený dopředu, vzdychalo a dělalo miiiaaauuu tenounkým hláskem, ale po přiblížení prchalo. Williamson - Kuliferda 1
Zrovna se chystala večeře a byly odkrajky kůže z lososa Vůně nabízeného masa na Matoušové dlaní přiměla kotě prchat směrem ke dlaní a za pár minut byli kamarádi. Mates ho hladil a říkal, tak si ho Hanči necháme, že jo? (Za týden odjížděl do Prahy.)
Po bližším ohledání se ukázalo, že Matouš měl po chvíli hlazení ruce černé (špinavá kočka rovná se nemocná kočka), že mrňousek má břicho jak buben, že má drápky ostříhané tak nakrátko, že by si neulovil ani švába, a že je to kluk.
Bylo mu ustláno ve škatuli pod přístřeškem. Ráno nastoupilo vzorně kotě, pacičky a ocásek opět předpisově umístěné, pod kuchyňskými schody na další nášup. Miiiaaauuu. I zželelo se mi venkovního klučíka s nafouklým bříškem bez drápků a vyslala jsem ho s manželem na veterinu.
Kotě bylo prohlášeno za příšerně začervené, ale jinak zdravé. Ani jsem se nepídila, jestli někomu v sousedství nechybí pokud si někdo dál práci ostříhat drápky, ale neobtěžoval se veterinární péči, tak si to kotě nezasloužil.
Kuliferda nás adoptoval.
Po karanténě na verandě bylo kotě přemístěno do domů bez drápků nemohl být venku. Spontánně se nám vrhal na klín, objímal nás kolem krku a výskal, kdykoliv se otevřela lednice. Poptávala jsem se v práci, jestli někdo nechce pěkně kotě, ale moc jsem na to netlačila, protože nějak jsem začínala nabývat pocitu, že to byl speciální bonus z Centrální Distribuce.
Krátce po aklimatizaci se Kuliferda stal koťátkem zábavným.
Dům byl pro Kuliferdu plný nových věci, které se musely ozkusit. Květináč jeeee! Je to to samý, kam chodím kakat a čůrat? Neeee. A tady je věc, která dělá zvuky, když po ní chodím Piano. V noci, když se nic neděje, na tom mužů vyrábět zvuky, hlavně když skáču po vyšších tónech. Kocoure, jsou tři ráno, shut up nebo pojedeš za Matoušem do Prahy. Proč se lidí rozčilujete? Sami na tom občas hrajete, tak proč nemůžu já? (Je to staré honkytonk piano, které má poklop těžko zavíratelný, resp. zavře-li se, velmi těžko otvíratelný).
Proč ta lednička nezůstává otevřená? Furt musím hlídat otvírací dobu tady si ani jeden pořádně nepospí. Williamson - Kuliferda 2
Kuliferda levitoval bez zdání jakékoliv námahy se odlepil od podlahy a vstoupil do výšky dost přes metr. S přibývající váhou a věkem se ovšem levituje hůř. Dnes je spíš velkou zábavou sprint celým domem. Tělíčko se napne, uděláme si jedno velké miiaauu (jako ráz,
dva, tři: teď) a už černá kulička letí domem. Naštěstí při tom dupe, tak máme čas uhnout. Občas pro efekt v půli běhu udělá salto.
V poslední době vyladil do perfektnosti pohyb a la améba. Vysvětlím. Jak je to jinak frajer, nepotrpí si na návštěvy a luxování... V takovém případě prchá. Geneticky zabudovaný atavismus mu velí, že když je nebezpečno, nutno se plížit. Prchá velmi hbitě v takovém podřepu na všech čtyřech. Ovšem když situace je naprosto stresová, Kuliferda se zcela zplacatí a vypadá, že nemá kostičky.
Stane se z něj něco jako kulatý černý lívanec, který se, bez viditelných nožiček, neuvěřitelnou rychlosti sune po parketách směrem pod sofa nebo do ložnice.
Kuliferda je kocourek podnikavý a vytrvalý ve svém úsilí dosáhnout kýženého cíle.
Tato bohumilá vlastnost je sice obdivuhodná, ale pro soužití rodinné smečky občas náročná.
Kuliferda se například naučil otvírat skříně, zejména tu v koupelně. Skříň má skládací dveře a to zvíře u toho sedí a naprosto cíleně (a dlouho) do toho páčkou šťouchá tak dlouho, až se mu to otevře. A to je pak radosti. Jednak tam bydlí ručníky a povlečení, do kterých se může zavrtat a hrát si na ztracené koťátko, ale hlavně jsou tam role toaletního papírů, které je možno spouštět z police na zem a pozorovat, jak se to odvíjí.
V podstatě si otevře skoro každé dveře, pokavad nejsou úplně zabouchnuté. Tak dlouho do toho rejpe nebo naráží tělíčkem, až se to otevře. Většinou ale jako slušný kluk za sebou zase zavře. Což spočívá z toho, že páčkou bouchne do dveří a ty se hlasitě zabouchnou. Často tenhle cvik provozuje s dveřma do koupelny (protože tam je ta skříň s ručníkama), což občas způsobuje problémy společenského rázu...
Další vytrvalá a cílevědomá činnost je ožírat žaluzie na kuchyňských dveřích. Kuliferda potřebuje výhled za všech okolností. Narozdíl od oken dveře nemají parapet a chudák malý nemůže vidět přes vrchní půlku prosklených dveří, když někdy neprozřetelně zatáhneme žaluzie. Naučil se perfektně si vykousat vlastní okénko v žaluziích. Má na to postup.
Zadníma nohama se vybalancuje na úzké opěradlo židle, předníma se drží za otáčecí knoflík na dveřích těsně pod okenníma tabulkama. Takto vybalancovaný a protáhnutý jak kočka na výstavě pacenkou ohýbá jeden článek žaluzie tak dlouho, až se to ulomí.
Občas do toho kousne. Trvá mu asi 2 měsíce si udělat obrazovku z kuchyňských dveří. Díky přičinlivému kocourkovi kupujem nejlevnesi žaluzie na dveře, tak asi bratrů za 4 dolary, tak to zas není taková ztráta.Williamson - Kuliferda 3
Kuliferda je dobrosrdečný frajer.
Díky jeho již zmíněné vytrvalosti se dostane do špajzu, kde na poličce na dveřích sedí různé psi a kočičí pamlsky. Skáče na kliku tak vytrvale, až se mu to otevře. Vyškrábe se na horní polici, natrhne pytlík a zhazuje kocourovi Kocurovi a Jakeymu dobroty. Je to frajer a obdivujou ho. Občas jim shodí, co by neměl jako nedávno dvě kostky karpatského bujónu.
Taky je Kuliferda pohodář.
Tak jo, nebudu se o to prát. Všechno v olrajtu. No problem. Odnes mne odtud, nezlobím se. Ale zkusím zas, jeden nikdy neví, kdy se zadaří. Tohle provozuje, když je odněkud odehnán nebo odnesen. Ani náznak drápků, ale za chvíli zas číhá někde za rohem, aby se dostal tam, odkud byl vykázán.
Kuliferda je kocourek udatný.  
Když jsme přivedli štěně Jakeyho, Kuliferda zajásal, že má kamaráda a s vervou se na něho vrhal – tak jako na nás. Jakey z toho byl napřed rozpačitý, ale dnes jsou nejlepší kamarádi.
Když Jakey něco ji a Kuliferda je zvědavý, co to zas ten pes má, tak mu občas strčí čumák do pusy. Při Jakeyho velikosti řekla bych tak asi jako Daník od Dede, to vypadá poněkud eskamotérsky, ale zatím k neštěstí nedošlo. Jakey ho miluje a občas ho něžně zakusuje. V důsledku čehož je Kuliferda často silné oslintaný.
Kuliferda je něžný mazel.
Drápky mu samozřejmě narostly, ale jeden by ani neřekl, že je má. Když třeba sedím u počítače a Kuliferda chce pohladit, tak mi vezme ruku do předních tlapek a velmi jemně mi tu ruku směřuje. Také spí většinou na zádech s pacickama složenýma na břichu. A oblíbené odpočívací místo? Roh u kuchyňských dveří: zapře se zádíčkama o stěnu, posadí se jak pantáta a masíruje si bříško.
Už víte, proč se jmenuje Kuliferda?
Další fotky najdete zde
Williamson - Kuliferda 4
Hana Williamson



KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !