Ke konci druhého měsíce dostala do kuchyně porodní krabici a držela se více doma (před den). Nálada: Felix se tvářil přezíravě, Filip Sisinku občas zkontroloval, Sisinka v naprostém klidu, jenom panička byla nervák.  

Ve středu 16. května konečně nastal den D (nebo P?), Sisinka zalezla do krabice a přivedla na svět své potomky. O vztazích ve smečce svědčí i to, že hned druhý den jsme se na ně mohli podívat a velice velice opatrně i dotknout (akorát Felix se nesměl ke kuchyni ani přiblížit).

V okamžiku narození sice žádné zájemce o koťátka neměli, ale když dostatečně vyrostla, podařilo se nám všechny bez problémů umístnit - až na jedno. Od samého začátku bylo jasné, že ten černý kocourek je náš Hugo a nikam nepůjde.

Koťátka byla po narození tak malá, že se všechna mohla vejít na jednu velkou dlaň a vypadala silně neurčitě, ale všechna pilně sála. Po třech dnech se celá rodinka přestěhovala do nové větší krabice, která byla po pár dnech přesunuta pro jistotu na zem, protože špuntíci se i s ještě zalepenýma očičkama po ní nebezpečně rozebíhali.

Sisinka už začala podnikat výlety a péči o své živé a oči otevírající potomky přenechávala po dobu své nepřítomnosti Filipovi. Filip je starostlivě sledoval, olizoval a, kdyby to šlo, tak by je i nakrmil. Brzy už zvládli vylézt ven a prozkoumávali svět.

Pak přišla chvíle stěhování - Sisinka přišla ke mně do pokoje a začala vrkat. Od té doby u mě zůstali nastěhovaní. Jak šel čas, osvojovali si základní návky, učili se jíst z misky, začalo se s jejich výcvikem, maminka jim nosila jednu myšku za druhou a objevily se myšlenky na kočku kříženou s jezevčíkem - vzhledem k jejich velikosti se koťata musela střídat, maminka byla moc krátká na všechny čtyři hladovce. Ve dvou měsících sestřičky odešly do svých nových domovů a Hugo osaměl.

Většinu času už trávil venku a první myšku dokázal spořádat na posezení, jen žluč vždycky nechá. Zvládl chodit na kočičí záchod, ale problém mu nedělá ani vypouštění v přírodě. Hugo pořád roste, z takového malého chlupatého nic je teď už velký silný kocourek o váze 2,5 kg, který dokonce přerostl maminku. I přes svůj věk a velikost stále požaduje, aby ho maminka živila - pokouší se pít a myšky mu Sisinka musí nosit až pod čumák.

Motorek měl od narození zcela v pořádku a sílí mu každým dnem, teď už je slyšet i přes dveře. Přitulený spokojený kocourek je velice močopudný.

Psí výchova na Hugovi zanechala nepřehlédnutelné stopy, občas se chová úplně stejně jako Filip. Čekám, kdy přestane chodit na píseček a začne venku zvedat nožičku. Ví, že se jmenuje Hugo, reaguje na zapískání a na Fuj!, občas poslechne i na Zůstaň!, Ven!, Dovnitř! a Dolů! Na volání Snídaně!, Večeře! a Sváča! přibíhá ihned a velice nadšeně. S povelem Schovej drápky! zatím válčíme marně.

Ale i některé kočičí zvyky dodržuje, například používá škrabadlo a poslední dobou i honí myšky, hračky i živé. Hugo prostě miluje ty hračky, co sami utíkají a pískají - naštěstí se Sisince daří takové hračky shánět. Musím ho pochválit: na rozdíl od běžných dětí a Filipa potom hračku nenechá jen tak válet, ale zlikviduje ji (a samozřejmě zanechá žluč).

Ke svému kocouřímu strýci Felixovi Hugo obdivně vzhlíží, strýček je jím nadšen už míň. Jejich vztah je kolísavý - někdy Felix na svého synovce syčí už zdálky, někdy může přijít blíž a někdy se spolu kluci shodnou, ale přiložená fotka je opravdu unikátní. Odhaduji, že si kluci dají brzy přes čumáček, ale zatím se to ještě nestalo a Hugo vždy patřičně dává najevo svou podřízenost.

Ke svým lidským páníčkům se pokouší chovat jako tyran, ale přichází na to, že to moc nefunguje a občas si k té misce na botník vyskočí sám.

Největší změnu prodělal způsob jeho pohybu - od opatrných krůčků na vratkých nožičkách s padáním na čumáček postupně přešel až k všudypřítomnému kulovému blesku (s podezřením na teleportaci). Nedovedeme si představit, jak to přežijeme, až tohle akční kotě přijde do puberty. Jedině snad, jestli bude po strýčkovi - ten jako kotě byl velice živý, ale stal se z něj rozvážný kocour, který většinu dne prospí.

Zatím to vypadá, že z něj roste dominantní kocour. To už by byl třetí dominantní kluk a zároveň druhý kocour v naší smečce - no, uvidíme.