25.4.2024 | Svátek má Marek


KOČKY A PSI: Zpráva ze Rputí menažérie

10.8.2006 22:19

Zřítím se do předsíně, za cenu vlastního zlomeného vazu se mi podaří nezabít Evelína a již ke mně radostně přibíhají naši tři "elementi puntíčkovaný" Pussy, Poopy a Bertík. Dvě nohy mám bezpochyby jen proto, aby po mně mohla šplhat dvě koťata najednou. V závěsu za nimi důstojně kráčí matka Líza a za oknem řve Žofík, kterému po nočních toulkách vyhládlo...Rpuť - Blesk a puntíčkovatí elementi

Pustím Bleska a provedu krmení dravé zvěře, čímž se mi podaří získat trochu času, abych si uvařila kafe. Donesu si ho k PC a pustím si Zvířetník. Venku prší a Bleska to tudíž nebaví. Je nutno ho pustit domů. Jelikož je mu mokrý kožich nepříjemný, otře ho o mou noční košili.

Jdu se umýt a Evelín dohlíží na umyvadle, jestli tu hygienu neodbývám. Oprašování mého nosu ocáskem bere jako obětavou výpomoc. Ruce si myji někde pod jeho bříškem a moc na to nevidím. Cákne na něj z kohoutku a Evelín mě sjede zhnuseným pohledem naprosto nechápaje, jak se někdo může mýt vodou.

Usednu ke Zvířetníku a na stůl mi hupne Žof: "Je tu těch koček nějak moc, jdu se odebrat na svou pozorovatelnu." Pouštím ho oknem a opět si sedám. Do nohou se mi zapichují jehličky: "To jsem já, Poopíšek! Už jsem se napapal a teď bysem si hlál. Já ti ukážu jak umím psát na klábosnici všema čtyřma, jóóó"? Zpacifikuji Poopyho a znova usednu. Do žeber se mi zabodne psí čenich: "A co moje snídaně?", žene mě k lednici. Všímám si, že zas nějak mhouří oči a tak jednou rukou uchopím obojek a druhou lahvičku Ophtalu. Blesk trpí jako zvíře, ale morková kost ho ukonejší. Rpuť - Pussy

Vracím se ke Zvířetníku a čtu si první článek. "Mamí, pomóc", zaječí dítě na schodech. Ukazuje se, že ji netrápí noční můry, nýbrž se potkan Pája vydal na výlet po jejích zádech. "Já na něj nedošáhnu a strašně to lechtáááááááá." Sáhnu po Pájovi a tento se rázem přemístí na břicho. "Júúúúúúúúúúúúú, jééééééééé", skáče dítě metr dvacet. Dítě "uzemněno" a Pája ulapen a přemístěn do klece.

Vyženu dítko pro housky a pomalu dopíjím vychladlou kávu. Blesk fňuká a utrhne mi tlapou rameno: "Já chci taky pro housky!" "Nikam, leje tam jak z konve! Místo!" nařizuju a Blesk se znechuceně přemístí.

Na mou housku namazanou sýrem mají chuť všichni, ale od té doby, co mi na ní visel zakousnutý Bertík si už dávám pozor a preventivně servíruju mističky s jogurtem. Vůbec mám pocit, že si Líza pořídila koťata s tou zatoulanou pumou, tedy pumákem. Jsou jim dva měsíce, ale mámu už v podstatě nepotřebujou. Hledáte-li Bertíka, naleznete ho nejspíš v psím kastrolu, jak tajně užírá kolínka. Ovšem masíčko je lepší - za strašlivého vrčení vrhne se půlkilový Berťas Bleskovi (cca 45kg) do misky a ukradne mu zpod nosu kus masa. A Blesk, který normálně řve jak buvol jen když mu někdo projde kolem jeho kosti, kouká jak puk.

Potřebuji převázat balíček, leč musím odložit provázek, neboť za oknem kvílí Evelín, že není na světě mokřejšího kocoura. Otvírám okno a jen se otočím, zahlédnu puntíkované Pusinčiny patičky jak mizí s rozvinutým provázkem do kuchyně. Zachráním provázek, smotám a zazvoní telefon. Rpuť - Poopy

"Můžete si zavřít toho psa?" zní dotaz. Propadám panice, neboť jsem byla přesvědčena, že Blesk je doma. Ano je, ale polovinou těla visí z okna a zálibně se dívá na malého pejska, se kterým by si mohl hrát. "Blesku dolů!" burácím jak Joviš, což nevyvede z míry Bertíka, jenž právě uchopil konec provázku a vesele s ním běží do předsíně.

Ne - nenudím se. A to je teprve dopoledne.

Zuzana Chlumská (Rpuť)