Zvířetník Neviditelného psa
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996KOČKY: Kdo je můj koč
Anešek je zvíře překvapivé obecně, tentokrát však zamířil i do metafyzických sfér.
Přijela má francouzská kamarádka a s kočem se vítala. Znělo to něco jako ptimimitublonmaša. Aneš zpozorněl. Carole pokračovala jakousi rozvinutější verzí a Anešek provedl mohutným skokem do dáli náhlý přesun Carole na klín. Obdivně na ni zíral a posléze začali konverzovat.
Zatímco se mnou mluví poměrně stroze (mňak, mňo, vrau, mňu), v podstatě jsou to pokyny či stížnosti, nyní procítěně kničel – níí, mníí, mníík, i jakési mnijééé jsem zaslechla, hlavinku jí složil na rameno a vztahoval k ní cituplně tlapky.
Carole na něj spustila francouzskou rychlopalbu lichotek a to zvíře nevděčný se jen tetelilo. Navrhla jsem, aby se tedy políbili, když ta láska je tolik horoucí. A kromě toho se tak i případně může proměnit ve švarného mušketýra, protože jí evidentně rozumí.
Rozhodně to vypadá jako stará známost a šťastné a dojemné setkání po letech či staletích, nyní v kočičím převleku.
Bych jejich neutuchajícímu vrkotu učinila přítrž, požádala jsem Carole o spolupráci při akci, kterou pracovně nazývám třídění levhartů. Toť kapičky do uší. Zatímco bývám při této příležitosti obyčejně obdařena krvavými šrámy a mnohými kopanci do břicha, nyní operace proběhla ve francouzském objetí pouze za bolestínského přivírání očí a tichých stenů.
Poté se koč uchýlil k pítku, z tlapičky si vyrobil mističku a touto si nanášel vodu na hlavu mezi uši. Pečlivou aplikací si tak na čele vyrobil rozverné číro, něco jako šaramantní bílé pero na mušketýrském klobouku.
Poněkud konsternována jeho inovační frizúrou, tázala jsem se ho zdvořile, jestli chce kapsičku s gelée nebo-li raději se sauce.
Když Carole odešla nakoupit, přešla jsem ale do protiútoku. Tymujmalejkocourkucelejbílej umím francouzsky taky, ne?
Čuměl na mě jak puk a mou snahu okomentoval zhnuseným – mňak!
Holt nemám ten správný přízvuk :-)
Foto: autorka
Vše potřebné zjistíte zde...