28.3.2024 | Svátek má Soňa


KNIHA: Život není jen politika

13.6.2019

Nejsem první, koho napadlo, že český umělec Josef Váchal měl pravdu, když řekl: „Svět se řítí do ďáblovy řiti.“ Tuhle jeden novinář poznamenal, že by se na tato slova chtělo dnes dodat: „Amen.“ Jenže Váchal to řekl v roce 1916 a dneska jsme přeci jen poněkud jinde.

I když podle medií, tedy novin a televize a diskuzních fór, je to všechno kolem nás „v piheli tmavé“. Jak říkala jedna zdravotní sestra v jednom českém filmu. Svět je a byl za našeho života plný zločinců, zlodějů, obecně nechutných osob, jako třeba mne napadá po juknutí na internet: Miloš Zeman, Pavel Zeman, Bradáčová, Benešová, Trump, Putin, Babiš, Juncker, Asad, Rittig, Rath, Bakala, Havel, Mynář (z Hradu), Minář (z náměstí), a tak dále, jak je ctěná libost a politické zaměření dotyčného.

Dále je taky vůbec fšecko hrozný! To počasí nikdy takový nebejvalo! Jsou strašlivá sucha, jaká nikdo nepamatuje (páč si lidi rádi prd pamatují). Ona byla sice sucha třeba v letech 1946 a1947, kdy se neurodilo obilí a na Slovensku hrozil hladomor, ale to se nějak nepočítá. Oni o tom asi v životě neslyšeli mluvící hlavy a aktivisté na ČT1 a ČT24, i když podle Kosmase byla v době kolem roku 1000 strašná sucha a lidi mřeli hlady a v roce 1540 bylo takové sucho, že netekly některé řeky ani ve Švýcarsku. Ale teď je to děsně hrozný a udělat rybník anebo postavit přehradu, toť problém, který před námi ještě nikdo nikdy neřešil. Až třeba na jistého Jakuba Krčína! Ale ten nedosahoval duševních výšin dnešních vzdělanců, že?!

Jo a jak je teď to děsný vedro, co tady nikdy nebylo, a může za to, jak říkala ta slečna, „klopální oteplování“. Tak to může tvrdit jen blbec anebo retardovaná Greta, že. Kteří nevědí, že u nás na Moravě zrály fíky a pěstovaly se mandloně, jak dokládá kniha „Kuchyně pozdního středověku“ (nakl. Grada), a na stráních Krušných hor byly vinice. Lidi dneska hlavně čumí na televizi a čtou pitomosti na internetu a mozek mají přitom založený v zásuvce, aby se náhodou nepokusil myslet. A podle toho to vypadá.

Mimochodem, každý Čech zná pranostiku, že na svatého Jiří vylézají ze země hadi a štíři. Což znamená, že už je teplo. Mikuláš Aleš nakreslil k té pranostice krásný obrázek. Akorát je malér v tom, že v Čechách dnes a nejméně posledních 200 let žádní štíři nežijí, neb tady byla po celou tu dobu „zima jak za varhanama“. Jak říkali dědové. To ale znamená, že kdysi tady štíři žili. Lidová pranostika se nemýlí! Neb tu tehdy bylo teplo. Jak je to možný, když nebylo tohleto „oteplování“?

Taky tady byl vždycky ráj na zemi. „Zemský ráj to napohled…“ Až na to, že tady byly běžně hladomory. Ten poslední velký byl v letech 1771–1772 za Marie Terezie a hlady zemřelo 15 % populace země.

Jo, taky tady byli vždycky dřív lidi čestní a pracovití (proto asi měli pranýře, že?!) a mladé ženy byly cudné. No až na to, že po třicetileté válce se s požehnáním církve a panstva pořádaly „šátečkové“. To dámy plodného věku hodily při vstupu do kostela, kde je přítmí, do truhly šáteček. A když bylo po bohoslužbě, tak si pánové při odchodu rukou sáhli do truhly pro „šáteček“. No a který šáteček té které dámě patřil, tak si sním šla „zašátečkovat“. Páč nebyli lidi a bylo je nutno vyrobit. Někdy to nešlo s manželem, ale se sousedem to vyšlo. Pak když bylo lidí dost, nastoupila zase „mravnost“. A tak je to se vším.

Naštěstí našinci jsou prý potomci prostého lidu a jak známo, prostý lid nemá čas na hovadiny a raději kouká, aby přežil. Když to jde, tak dobře. A tak už od doby císaře pána jezdíme na letní byty a k moři na dovolenou, za tatíčka Masaryka jsme začali jezdit na chaty a „nejkrásnější hvězdy planou ve Splitu nad mořem“ a za Novotného jsme si přikrádali na chaty a jezdili na rekreaci ROH do Bulharska, za Husáka jsme zachránili opuštěné německé, ale i české vesnické domy, co bolševikům padaly na hlavy. A tak každý pátek vyrážíme, když ne k moři, tak ven „na luft“ a tam si děláme pohodu. Sekáme trávu, stavíme zídky, omítáme… Tedy čím dál tím víc si na to zjednáváme. Co by jinak Ukrajinci a venkovští „nezaměstnaní“ o víkendech dělali, že jo?

Už pryč je doba devadesátek, kterou dobře charakterizuje následující vtip:
To po silnici, pátek, v létě, jede auto s pánem. Pán zastaví u takové té méně oděné děvy s kabelkou, co jich bylo kolem silnic jak nasr… naseto, a povídá: „Hele, co uděláš za tisícovku ?!“ Buchta zatočí kabelkou a dí „Za talíř? Všecko!“ „Tak si nasedni,“ řekne řidič, „jedeme betonovat!“

A ať tak či onak, jedno kdo jak betonoval, sekal trávu (ta mrcha furt roste!), nahazoval stěnu či kopal v záhoně, večer o víkendu je doba na klid a odpočinek. Jak říkal Jan Werich: „Musíme pracovat. Hodně pracovat! Ještě víc pracovat! Ale to není proto, abychom pracovali sto let anebo tisíc let. Musíme si napracovat, abychom měli víc času na vzdělání a na zábavu. A až ten čas přijde…“

No, když ten čas přijde na chatě či chalupě, je dobré si sednout kolem krbu anebo krbo-udírny, grilu a tak podobně a připravit si něco chutného. S tím souhlasí většinou i ženy, protože z nějakého atavistického důvodu či snad přímo z kromaňonského pudu, na zahradě se u grilu a krbu a přípravy masitých mňamek motají většinou i pánové. Zrovna nedávno jsem byl na takové grilovací. U grilu stál sám doktor práva nepustil k tomu ani svoji ženu režisérku, protože by podle něj na takto vysoce intelektuální činnost jistě nestačila (to sice neřekl, to by si netroufl, ale určitě si to myslel!), a bylo to báječné.

o4

Byl teplý večer, léto teprve začalo a bylo nám fajn. Přítomné holčičí holčičky sice spadly do bazénu, ale měly z toho srandu. Přítomní teenageři se cpali tím, k čemu se dostali, a kombinovali k tomu různé příchutě, omáčky, dresingy, olivy a tak. Dámy papaly a vzdychaly: Já už nemůžu, já jsem hrozně najedená…ale támhle ten kousek bych ještě mohla ochutnat …. a nééé, žádný zákusky sem nenos, …. no jo, ale když oni psali, že se má ke konci sníst něco sladkého tak ukaž …ježíš, holka, co to je za recept, co mi musíš dát, to je něco …jo a sýry ne! To tedy NE! …I když Francouzi správně říkají, že na konci každého civilizovaného stolování musí být sýr, že jo, aspoň kousek… no to je věc, to se rozplývá na jazyku… kde jste to koupili, …. Tak už jen kousek toho bílýho chleba s máslíčkem a na něj ten sejra…no to je pohádka. Achich, to abych zase držela dietu.

Většina mužů jedla, pila a mlčela - až na grilujícího právníka, který vždy vychválil to, co právě z grilu přinesl, jako kdyby sám i to prase nebo bejčka vybral a porazil.

A kolem neslyšně zněla slavná slova: „Ať mír dál zůstává s touto krajinou. Zloba, závist, zášť, strach a svár, ty ať pominou.“ I když je autor myslel jinak, tak sem pasovaly taky.

A protože, jak sepsal a nahrál básník „Už zrezly bezy, listí potemnělo, červen se zlomil jako číšník v pase“ (Jan Spálený+ ASMP) český text tady, písnička v angličtině zde:

Napsal jsem vám přes zimu pro tohle léto novou knížku o tom, jak si takovou baštu můžete udělat sami. Léto začíná, ještě je čas. Co a jak, to najdete v knížce: jaký je rozdíl mezi grilováním a barbecue, co to je udící krb a co a jak se připravuje a s tím mi poradil kamarád Michal Drobek, co žil dlouhá léta v USA. A tam je grilování a barbecue a vše, co s tím souvisí, národní sport.

o1

A co v knížce popisuji, to jsme také vyzkoušeli, abyste si nemysleli, že jsem si to vycucal z prstu. Než ale zjistíte, co a jak, je dobré si to vyzkoušet na malém přenosném grilu, který s víkem umí i trochu udit. Nejdřív na alobalu ogrilujeme kousky kuřecího, ty jdou snadno, pak třeba rybu anebo zeleninku. A když se to tak-nějak naučíme, můžeme dál. Takže takhle se to může připravit na stůl, a jistě se zeleninou. Ta je zdravá!  

o2

Tedy nejen zelenina. Taky třeba placičky z cukety se sýrem navrch – ty půjdou do krbu ale poslední. Předtím si uděláme něco moc mňamovýho. Uzený bůček. V běžném zahradním krbu je lepší věci spíše douzovat. Takže si koupíme takzvaný „uzený bok“, který, pokud není od malého řezníka, tak není tisíc ku jedné skutečně „uzený“, a to si uděláme my. 

o3

Připravíme krb i maso podle návodu a dáme do douzovací komory. No a když jsme si knížku dobře prostudovali, pak rozporcujeme tu nezdravou lahodu a uděláme to, jak nám to radí chlapci z YoYo Bandu:

Můžete si zpívat a, vážení, ona se dá, když se ví jak, ugrilovat i rozporcovaná husa. A ta hudba a ten text od bratří Tesaříků je úchvatný:

Husa v troubě

Nacpat husu do trouby
to je skvělej nápad
až ji celou zpracujem
tejden budem chrápat.

Není to moc zdravý
ale je to dobrý
co říkám dobrý
je to přímo skvělý.

Obrovskej pekáč
a horkou troubu
pořádně kmínu
a soli hroudu
pivo a velkej džbán.

Nacpat se co to jde
dokud nic nezbyde
břicho se roztáhne
a sádla přibyde.

Není to moc zdravý
ale je to dobrý
co říkám dobrý
je to přímo skvělý.

Jo to je vůně
žaludek plesá
sliny už tečou
brada mi klesá
pivo a velkej džbán.

Knížku „Udírny a zahradní krby“ jsem napsal já, vydala Grada 2019 a dostanete ji u každého slušného knihkupce.

Udírny a zahradní krby

Hezké počtení a krásné léto. Aspoň chvíli u ohně bez politiky. Přeje