19.11.2018 | Svátek má Alžběta


KNIHA: Zapomenuté příběhy Mariana Kechlibara

31.10.2018

Přiznám se, že v poslední době – a ta poslední dob trvá už nějakých třicet, čtyřicet let – čtu spíše literaturu faktu než beletrii. Byl jsem rád, když se na mě obrátil Marian Kechlibar, abych si přečetl rukopis jeho knížky Zapomenuté příběhy a napsal mu, co si o knížce myslím. Ten obrat „byl jsem rád“ není nic zdvořilostního. Příspěvky tohoto autora vycházejí v Neviditelném psu často, čtu je vždycky se zájmem a potěšením a obdivuji na nich důkladnost při práci s fakty, analytické myšlení a vtip. Týkají se aktuálních, obvykle tedy zahraničních otázek.

Zapomenuté příběhy obsahují tyto tři důležité faktory také, liší se ale od denních článků pohledem do minulosti. Ony ty pohledy do minulosti jsou nesnadná disciplína. Ta minulost je něco, co už není, a tudíž proč bychom se o to měli zajímat. Autor pak seznamuje čtenáře se jmény a událostmi s nimiž ho obvykle nic nepoutá. Musíte mít nějaký specifický důvod, proč se do takového čtení ponořit. Nuže, znal jsem Kechlibara jako analytika a tady se najednou objevil jako vypravěč. To slovo „příběhy“ v názvu knihy zcela přesně vystihuje podstatu těch textů. A protože to jsou příběhy, nacházejí ozvěnu v naší osobní zkušenosti, a proto jsou zajímavé.

Kniha začíná popisem jakéhosi burzovního třeštění, jemuž podlehli v třicátých létech sedmnáctého století Holanďané, když začali spekulovat s prodejem cibulek tulipánů. Dodnes si Holanďany malujeme v souvislosti s mlýny, dřeváky a tulipány. Co ale se dělo v létech 1636-37 kolem tulipánů, předstihuje jakoukoli představu. Ano, je to bláznivý příběh… a když jsem se zmínil o ozvěně, pak ano, výkyvy cen bitcoinu mi tu tulipánovou horečku připomněly.

Doba gumová, to je název další z kapitol knihy. O hrůze provázející těžbu surového kaučuku jsem něco věděl. Kechlibar zde ale popisuje kaučukovou horečku hodně připomínající zlatou horečku, jak ji známe z povídek a románů Jacka Londona. Je to dobrodružství průmyslové – provázené četnými tragédiemi. I tento příběh má své ozvěny v dnešku, vzpomeneme na zdrcující dopady pěstování palem potřebných k výrobě palmového oleje a uvědomíme si, že minulost nezaniká, že se určité jevy znovu objevují v jiné podobě. Nebo jiný příklad. Vzpomněli jsme stého výročí vzniku republiky a ovšem i osmdesátého výročí Mnichova a následné kapitulace. Hitler ale nebyl jediný tehdejší agresor, ruku v ruce s ním postupoval Stalin a dříve než Polsko přepadl Finsko. To se ovšem bránilo a Krvavý sníh je název další kapitoly této zajímavé knihy. Zimní finská válka se v historických knihách obvykle odbývá na pár odstavcích, zde ale nám autor rozkrývá podstatu tehdejšího zápasu Davida proti Goliášovi, Davida bez praku a s lyžemi na nohách.

Některé kapitoly opravdu popisují historické epizody málo známé – neměl jsme o nich tušení. Na Kanárských ostrovech mám kamarádku, na Fuerteventuře i Lanzarote jsem byl a procestoval to tam docela důkladně. O plavovlasých válečnících z doby kamenné jsem ale netušil. Napadlo mě, jak to, že na ostrovech tak blízko africké pevniny není žádné černošské obyvatelstvo? Kechlibar nabízí zajímavá vysvětlení a popisuje roztodivné kulturní zvláštnosti a zvyklosti. K tomu dodám, že zvyk půjčování manželek hostům se na Furteventuře už nepraktikuje, přinejmenším já jsem na něj nenarazil.

Kdybych měl vypíchnout, která kapitola mě zaujala nejvíce, tak asi kromě té tulipánové spekulační je to příběh Hernanda de Sota, španělského dobrodruha, muže stejné letory, jako byl Cortéz a Pizarro, pokořitelé a ničitelé obrovských indiánských říší. Kdysi v minulosti mě samozřejmě taky napadlo: Proč se španělští dobyvatelé zastavili v Mexiku a nešli dál na sever?

Oni tam šli a jeden z nich byl právě de Soto, jehož jméno není zcela zapomenuto jen proto, že se po něm jmenovala dnes už zaniklá automobilka z koncernu Chrysler. Kechlibar popisuje fascinující dobyvatelský podnik, jejž vedl de Soto na Floridě a v Alabamě a dosáhl až na Mississippi. Popis té výpravy nepřipomíná nic, co jsem předtím o válkách s Indiány četl, a předkládá zcela neobvyklý pohled na indiánskou kulturu. A taky si na jeho základě uvědomíme rozsah tragédie, jaká po příchodu Evropanů Indiány postihla.

Kniha se skládá z ucelených kapitol, spojených osobitým autorovým stylem. Původně byly ty texty určeny pro webový časopis 067 Petra Koubského, už jméno vydavatele je skvělé doporučení. Je to kniha toho druhu, jaké můžete mít na nočním stolku, abyste se rozloučili s rušným dnem setkáním s něčím zajímavým, zábavným a chytrým.

****************************************
ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY
Toto je kniha nejen čtivá, ale hlavně chytrá. Škoda, že se nepředčítá na středních školách. Ve spoustě okamžiků stáli lidé jako my před složitými rozhodnutími. Jejich zapomenuté příběhy sepsal Marian Kechlibar a my se z nich můžeme poučit i dnes.
Objednat si ji můžete na této adrese.

Zapomenuté příběhy1

Neff.cz



Diskuse


J. Jurax
17:25
31.10.2018

M. Zima
18:06
31.10.2018

M. Zima
18:09
31.10.2018

J. Farda
18:15
31.10.2018

M. Zima
18:29
31.10.2018

J. Jurax
19:39
31.10.2018

P. Hofman
12:16
31.10.2018

JarkaF
12:35
31.10.2018

J. Jelínek
17:00
31.10.2018

J. Jurax
17:28
31.10.2018

A. Nový 840
16:54
31.10.2018

J. Jurax
17:29
31.10.2018

M. Valenta
10:37
31.10.2018

M. Zima
10:49
31.10.2018

Z. Čábelka
17:10
31.10.2018

J. Jurax
17:33
31.10.2018

R. Dubravský
10:16
31.10.2018

M. Zima
10:47
31.10.2018

A. Nový 840
11:39
31.10.2018

M. Klas
12:01
31.10.2018

M. Zima
9:08
31.10.2018

M. Prokop
10:10
31.10.2018

M. Klas
13:49
31.10.2018

J. Jurax
17:36
31.10.2018

K. Janyška
9:01
31.10.2018

I. Mertl
8:35
31.10.2018

J. Gutvirth
8:21
31.10.2018

P. Aron
7:33
31.10.2018

J. Holíček
5:17
31.10.2018

JarkaF
6:20
31.10.2018

J. Fridrich
6:51
31.10.2018

P. Grigar
9:51
31.10.2018

J. Fridrich
10:02
31.10.2018

počet příspěvků: 33, poslední 31.10.2018 07:39









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.