14.12.2018 | Svátek má Lýdie


KNIHA: Woody Allen jako Henry Kissinger

15.11.2018

Divadlo slouží zábavě. Jedno staré pořekadlo tvrdí: Jestli ti jde o poslání, zajdi na poštu. Woody Allen

V Dubaji vytiskli český překlad knihy nakladatelství Dobrovský o židovském filmaři Woody Allenovi a jmenuje se Woody Allen film za filmem. Autor Jason Solomons (*1969) je nemilosrdný a na řadě filmů, které dosavadní publikace podobného typu víceméně adorují, nenechá suchou ani nit. Osobně jej ale trochu podezírám, že se podobně chová také proto, aby svoji práci odlišil.

Woody Allen film za filmem

V některých případech bude mé podezření určitě oprávněné a Solomons každopádně popouští uzdu výslovně subjektivním, vlastním náhledům. Jeho druhým „trikem“ je umocnění počtu allenovských filmů, přičemž jeho „seznam“ samozřejmě nevyzdvihuje v osobě tvůrce pouze režiséra a je působivě komplexní. A totiž i tak, že zohledňuje jakýkoli Allenův podíl na snímku; a jako by nám tím kniha šprýmovně naznačovala: „Vždyť je to jen film.“

A nikoli ve smyslu film – to vysokého umění, ale ve smyslu „jde tu možná jenom o pop. I seřaďme to pěkně a sakum pakum“.

Omluvou je leda to, že profilům osmapadesáti (vykřičník) filmů předchází též kapitola Herec Woody, scénárista Woody plus sekvence Náměty, styly a motivy; Čekání na Woodyho a Vliv Woodyho Allena na kulturu. Míněno vysokou. Konečně najdeme i Solomonsovo interview s Woodym.

Všimněme si nyní několika z těch kapitol, kterými se publikace vymyká svým předchůdkyním.

Roku 1966 vznikl film Co je nového, kotě? (What´s Up, Tiger Lily?) a Solomons jej analyzuje samostatně a ihned za o rok starším Co je nového, kočičko? (What´s New, Pussycat?). Zatímco prvně jmenovaný snímek je znám a zde prezentován co katastrofa, ten druhý je vyložená kuriozita, Jde totiž o japonskou špionážní komedii Mezinárodní tajná policie aneb Klíč všech klíčů, již Allen - s pár přáteli – opatřil a nadaboval novými dialogy. Vznikla parodie o kradeném receptu na vaječný salát a titulní frázi na plátně za celý čas nikdo nepronese. Byla totiž použita producenty jen proto, že předchozí film, kde Woody hrál a který celý napsal (ale ještě nerežíroval), ve svých časech uspěl.

Dnes je, přizneme si, takřka nedívatelný. Zachraňuje jej možná pouze přítomnost dvou Peterů - O´Toola a Sellerse. Ale dívatelný příliš není ani jeho souputník, jenž tvůrce asi dosud nenávidí. Jistě i proto, že smí být označován za jeho „režijní debut“.

„Dabovala“ zde i druhá Allenova žena Louise Lasserová (*1939), která se rovněž podílela na scénáři, a dílo začíná řadou soubojů, ale ty přeruší reportér, dělající rozhovor právě s Allenem, který řekne: „Požádali mě, abych na ten projekt dohlížel, protože – jak víte – smrt je mým denním chlebem a nebezpečí mým máslem. Nebo je nebezpečí mým denním chlebem a smrt mým máslem. Ne. Počkat, ne. Smrt je mým, ne, pardon. Smrt a nebezpečí jsou mi více druhy chleba i másla.“

Jak však teskně dodává Jason Solomoms, asi jde o jediný moment, jenž se dá označit za allenovský. „O moc horší už film být nemůže,“ pokračuje, a především prý slouží co průvodce „příklady Woodyho rané techniky komedie a výrazy“, které Woody často používá, aby se lidé zasmáli: „dutiny, měkkýši, prostitutky, kuře, rabín a (bohužel) znásilnění“.

Ale nutno přiznat - ve Woodyho zájmu -, že produkce původní verzi přestříhala a vložila dovnitř záznam z vystoupení hippie kapely The Lovin´Spoonful.

Další méně známý Allenův film, který Solomons akcentuje, jsou Muži v krizi (1971). Jde o fiktivní dokument (jako bude později skvělý Zelig), ale tady z prostředí amerických televizních zpráv.

Nejen proto, že zde Allen hraje poradce prezidenta Richarda Nixona, byl snímek zakázán. Utahuje si nejenom z politiků, ale i z médií, a vlastně jde „jenom“ o neodvysílanou epizodu stejnojmenného televizního seriálu - s podtitulem Příběh Harvey Wallingera.

Epizoda putovala pod zámek a nepochybně zesměšňuje (laureáta Nobelovy ceny míru) Henry Kissingera (*1923). Natočena byla na Kolumbijské univerzitě a prý během pouhých deseti dní. Je to první film, kde se vedle Woodyho vynořuje Diana Keatonová, a souběžně tu hraje jeho druhá žena Louise, s níž se rozvedl krátce před natáčením. Jedna z vět, která iritovala zní (v překladu Michaely Vašíčkové): „Často jsme chodívali s Nixonovými, Pat a Dickem, na dvojitá rande. Harvey s Dickem často tancoval.“ To říká Louise Lasserová o svém filmovém milenci Allenovi - a dodá: „Nejspíš využil svého vlivu ve Washingtonu, abych mohla narukovat. Byla jsem šest měsíců v Koreji.“

Odstín hlasu nad tímhle jen fiktivním dokumentem se záměrně podobá témbru komentátora Reeda Hadleyho (1911-1974), který se - pod záštitou ministerstva obrany - podílel na vládních filmech. - A jak se pan Wallinger vůbec mohl dostat do Bílého domu? Snad nějak podobně jako prostý Zahradník (i s velikým Z) ve známé adaptaci prózy Jerzy Kosinkého? Ale ne! A jeho spolupracovník prostě říká, že jediný Wallinger uměl Nixona rozesmát, a dělal to konkrétně tím, že se k němu vždy přikradl zezadu - a začal jej lechtat.

Navážení se do favorita nadcházejících amerických voleb neustává a tvrdí se zde kupříkladu, že „někdy i čte“ a „ví, jak za sebou následují čísla“. Tropí se taky šprýmy z jeho kamenného obličeje a je u toho „sám“ plastický chirurg.

Dojde i k návrhu, aby byl obličej „pokryt vlajkou“, a Wallinger-Kissiner říká na kameru, že ho paní Nixonová lákává k sobě, když je prezident „na cestě do Evropy“, avšak on odolává, neboť ví, že podlehnout by nebylo správné. O deníku New York Times tu pak Henry Kissinger hovoří v momentě, kdy na něj sám hodlá uvalit soudní příkaz, a charakterizuje noviny následovně: „Jsou to newyorské židovské, komunistické, levicové, homosexuální noviny, a to mluvím jen o sportovní rubrice.“

Nebudu pokračovat a jako jisté doporučení Solomonsovy knihy to koneckonců může být dostačující, ale připomeňme, že kniha taktéž zohledňuje allenovské filmy Povídky z New Yorku (1989), Nepijte vodu (1994), Wild Man Blues (1997), Zvuky města, které miluji (2001), Woody Allen: Dokument (2012) a Krize o šesti scénách (2016).

Pouze nejnovější Deštivý den v New Yorku (2018) nutně postrádáme. K překladu Michaely Vašíčkové mám jen jedinou výtku. Jak může film roku 1966, když je dokončen, „vyjít“? Ještě neexistovalo ani video a není tedy na místě hledat jiný výraz, ať už Jason Solomons napsal do textu cokoli?

Jason Solomons: Woody Allen film za filmem. Předmluva Alfons Cuarón. Přeložila Michaela Vašíčková. V edici Knihy Omega vydalo nakladatelství Dobrovský. Praha 2018. Vytištěno v Dubaji. 264 stran. ISBN 978-80-7585-142-0



Diskuse


M. Rozbořil
13:45
15.11.2018

počet příspěvků: 1, poslední 15.11.2018 01:45









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.