O tom, že bez matematické asistence své přítelkyně a později manželky Milevy ze Srbska by Albert Einstein nemohl dokončit svou speciální teorii relativity, jsem četl už mnohokrát. Teď jsem si přečetl její biografii, kterou napsala její krajanka Desanka Trbuhovićová-Gjurićová.

Kupodivu ani jí se nepodařilo vypátrat, co se stalo s dcerou obou milenců, která se narodila před sňatkem. Mileva odjela do Srbska k rodičům, aby tam porodila holčičku Lízu. Třebaže i její existenci víme z jejich korespondence, „nebyla dodnes potvrzena žádným úředním záznamem, ani v matrice narození, ani v matrice úmrtí,“ poznamenává Trbuhovićová-Gjurićová. Jako manželé potom měli Einsteinovi dva syny.

Na mnoha místech autorka připomíná, jak Mileva svému manželovi pomáhala soustředit se na práci a vypočítávala pro něj složité matematické rebusy – byla matematický génius. Například jejímu bratru Milošovi Einstein řekl: „Mileva věří v mé schopnosti, věří, že dokážu objevit pravdu v přírodních dějích bez ohledu na mylné učení, které se o nich traduje. Milena obrátila jako první mou pozornost k éteru tušenému ve vesmíru.“

Autorka její podíl upřesnila: „Mileva nebyla spolutvůrkyní jeho idejí, jako jím nebyl nikdo, ale probírala všechny nápady, diskutovala je s ním a matematicky formulovala jeho představy o rozšíření kvantové teorie Maxe Plancka a speciální teorii relativivy… Sepsání teorie zabralo pět týdnů. Mileva vše opět překontrolovala a přezkoušela a nakonec Einsteinovi řekla: ,Je to velké, nesmírně velké a nádherné dílo.‘ Poté Albert Einstein poslal rukopis redakci Annalen der Physic v Lipsku.“ Bohužel původní rukopis, z něhož by bylo patrné, nakolik se na něm podílela, se nezachoval.

Když chtěl manželům věnovat velký peněžní dar otec Milevy, Einstein to odmítl slovy: „Nevzal jsem si vaši dceru kvůli penězům, ale protože ji miluji, protože ji potřebuji, protože tvoříme jednu bytost. Za všechno, co jsem dokázal a čeho jsem dosáhl, vděčím Milevě. Je mou generální múzou, mým andělem strážným, který mě chrání před hříchy v životě a ještě víc před hříchy ve vědě. Bez ní bych výzkumy ani nezačal, ani nedokončil.“ O tomto duševním spojení svědčí i to, že když dostal Einstein v roce 1922 Nobelovu cenu, vysokou odměnu s ní spojenou věnoval své bývalé manželce Milevě.

Třebaže autorka drží nad Milevou ochrannou ruku, nezaregistroval jsem, že by odsuzovala Einsteina za to, že se s ní rozvedl a hned si vzal svou ovdovělou sestřenici Elsu, přičemž první manželce občas zapomínal posílat alimenty. Autorka se uměla vžít jak do mysli Milevy, tak Alberta, má pro to přijatelné vysvětlení. A to ji ctí.

Druhá manželka Elsa se starala o Alberta takřka mateřsky. „Jsem rád, že moje žena vědě nerozumí,“ řekl Einstein jednomu kolegovi. „Moje první žena jí totiž rozuměla.“

Milevu dost trápilo, že jejich mladšího syna Eduarda zvaného Tete postihla těžká duševní porucha. Starší Hans vystudoval hydrodynamiku a i s rodinou se odstěhoval do USA, takže na Teteho zůstala sama. Do Ameriky se nikdy nepodívala.

První paní Einsteinová zemřela v milovaném Curychu v srpnu 1948, bylo jí třiasedmdesát let. „Zemřela v nemocnici na lůžku, u něhož byl vypnutý zvonek. Umřela jako zcela chudá, odkopnutá stařena.“ Do smrti milovala Alberta a nenechala na něho dopustit. „O jejím vnějším životě se leccos vědělo, její vnitřní život však zůstal skrytý. Dokonce ani Albertu Einsteinovi se nepodařilo proniknout do její duše.“

I kniha Trbuhovićové-Gjurićové měla pozoruhodný osud. Vyšla v roce 1969 v malém provinčním jugoslávském nakladatelství, takže nevzbudila žádnou velkou pozornost. Až když ji objevilo v roce 1982 německé nakladatelství – nejprve jako soukromý tisk –, začal se o ni svět zajímat. Německý editor ji pak doplnil nejnovějšími informacemi. A v takové podobě ji vydala i Academia jako druhý svazek záslužné edice Žena a věda.

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz