26.8.2016 | Svátek má Luděk






KNIHA: Taký bol Ladislav Mňačko

10.10.2009

Bylo jen otázkou času, kdy se slovenští kolegové přihlásí k odkazu novináře a spisovatele Ladislava Mňačka (1919 – 1994), který psal česky i slovensky, byl enfant terrible komunistické strany, do níž vstoupil jako „mladý, ctižádostivý redaktor…“ (Rudé právo, Pravda, Kutúrny život, kde byl šéfredaktorem od roku 1956, ale to již byl kritikem totalitního režimu). Stalo se tak nyní, kdy vyšla kniha Taký bol Ladislav Mňačko (vydala Luna Bratislava, 408 stran + 16 stran obrazové přílohy), kterou napsal vysokoškolský pedagog a spisovatel Jozef Leikert (*1955), předseda slovenského Klubu autorů literatury faktu. Na nedávném tradičním setkání v starobylém Letohradu (dříve Kynšperku) získal hlavní cenu E. E. Kische v kategorii slovenských autorů.

Vždycky, když čtu memoáry nebo vzpomínky či hlubší studie o někom, koho jsem znal, s nímž jsem se mnohokrát sešel za různých okolností, jeho knihy jsem četl, dokonce sledoval, jak se vyvíjely jeho názory během uplynulých 50 – 60 let, pak smekám před těmi, kdož se chtějí dopátrat objektivního obrazu a činí tak s velkou znalostí fakt a na základě svědectví (metodou orální historie, kterou se učí dneska znát zejména budoucí žurnalisté a kronikáři).

Napsat knihu o nejvlivnějším politickém spisovateli a novináři druhé poloviny dvacátého století, jehož knížky byly vydány v nákladu přesahujícím hodně přes milión výtisků, a vydat ji v roce jeho životních výročí (před 90 lety se narodil a před 15 lety zemřel ve věku 75 let), stojí věru za vyznamenání. Napsat knihu o novináři a spisovateli, který na vlastní kůži poznal „jak chutná moc“ (a který o tom napsal bestseller) v čase, kdy je u nás svoboda slova, může se zdát snadné. Ale sám znalec jeho života a díla by mohl vyprávět, kolik prázdných míst zůstává nezaplněno v životě „rudého Hemingwaye“, jak Mňačka nazývali recenzenti na Západě!

Jde o léta strachu a odvahy, o léta střetů s komunistickou mocí, v jejímž čele byl tehdy ctižádostivý, primitivní, ale potměšilý Antonín Novotný, kterému se dostal v září 1966 do rukou měsíčník Plamen, v němž byly poprvé otištěny dvě kapitoly z připravované Mňačkovy knihy . Jde o léta euforie, kdy si Mňačkovu knihu kupovali tisíce váhajících čtenářů, ale také lidé, jimž komunistický režim už léta ubližoval. Jde o Mňačkovy odchody do exilu a jeho návraty v době arabsko-izraelských bojů, kdy byl doma zbaven čs. státního občanství, kdy sám o sobě pochyboval, že ještě někdy něco napíše. Jde o léta, kdy se znovu vrátil do svobodomyslné atmosféry Pražského jara ´68, ale kdy po sovětské okupaci na dalších dlouhých dvacet let znovu emigroval (tentokráte do Rakouska).

Ale to nesmíme přeskočit jeho vůbec první emigraci, kdy směřoval v roce 1939 do Sovětského svazu, skončil po propuštění maďarskými četníky v Holandsku, kde byl zatčen a z jednoho pracovního tábora se mu podařilo utéci s tím, že pomůže Slovenskému národnímu povstání v roce 1944, což se mu nezdařilo. Zakrátko si však našel na svém rodném Valašsku cestu do hor k partyzánům. Z tragického konce popravených 24 statečných mužů vznikla potom další Mňačkova otřesná kniha „Smrt si říká Engelchen“. Na Ploštině vztyčili mohutný památník a když jsem se snažil o jednu dovolenou ta místa vyhledat, řekl mi místní občan v hospodě „že se vám chce se tam kodrcat, vede tam jen úzká cesta, s autem sotva, pane…“ „Mňačko?“, „Neznám“, odpovídali mi další zdejší lidé… Zajisté – od těch dob uplynulo 60 let, nejsem bloud? Říkal jsem si pro sebe. Na Ploštinu jsem se dostal tou úzkou polní cestou vcelku snadno.

Jozef Leikert prokázal svou knihou významný počin, nejsem si jist, zda by se měla přeložit do češtiny, aby byla přijatelnější i pro dnešní mladou současnou generaci. Vyprávění a studie končí však obdobím roku 1968, autor se chystá k sepsání knihy o dalšího období „až do osudného dňa, 24. februára 1994, keď náhle Mňačko zomrel“. Bylo to v den, kdy se před 46 lety chystali komunisté uchvátit moc v naší zemi a na dlouhých 41 let ji ovládali.

V knize její autor uvádí i několik mých vzpomínek, kdy jsem k svému o sedm let staršímu kolegovi Rudého práva vzhlížel jako nezkušený redaktor Mladé fronty. To však není podstatné, protože naše cesty se rozcházely a hned jsme se zase našli. Komunistický režim byl nemilosrdný vůči všem, kteří nemohli vzít jeho sílu a moc na vědomí, natožpak vůči těm, kteří se k němu postavili čelem. Rozporuplný, ale cílevědomý život Ladislava Mňačka je dalším dokladem dědictví, s nímž se musí každý z pamětníků vyrovnat, které však nemůže být nikdy budoucími generacemi zapomenuto.



Diskuse


68
22:21
11.10.2009

R.J.
23:35
11.10.2009

Kresinka
5:15
11.10.2009

Nemo
9:58
11.10.2009

dekadent
15:26
11.10.2009

R.J.
17:58
11.10.2009

68
22:24
11.10.2009

dekadent
16:45
10.10.2009

veronika
18:08
10.10.2009

R.J.
22:35
10.10.2009

R.J.
22:33
10.10.2009

Jakub S.
23:06
10.10.2009

lena
13:16
10.10.2009

Jakub S.
23:09
10.10.2009

Moudrá Hlava
12:22
10.10.2009

R.J.
12:41
10.10.2009

Pamětník 2
13:15
10.10.2009

R.J.
23:11
10.10.2009

Peter
17:07
10.10.2009

Jakub S.
23:10
10.10.2009

fo-ol
13:08
10.10.2009

R.J.
22:31
10.10.2009

fo-ol
19:34
11.10.2009

R.J.
19:53
11.10.2009

Jakub S.
23:11
10.10.2009

autor knihy o Ladislavovi Mňačko
12:52
12.10.2009

fo-ol
11:39
10.10.2009

Nemo
14:52
10.10.2009

Nemo
20:57
10.10.2009

S.P.Q.B
14:14
11.10.2009

Nemo
15:00
11.10.2009

fo-ol
19:32
11.10.2009

97
11:06
14.10.2009

Miroslav Sígl, autor
8:20
10.10.2009

R.J.
9:41
10.10.2009

Yosefa
15:50
10.10.2009

Čtenář
7:24
10.10.2009

F..A.Kekule
14:24
10.10.2009

Jakub S.
23:04
10.10.2009

R.J.
1:50
10.10.2009

hugo
14:32
10.10.2009

R.J.
22:54
10.10.2009

hugo
4:58
11.10.2009

jada
9:02
11.10.2009

Jakub S.
23:02
10.10.2009

Honza
17:04
10.10.2009

martin TT
1:40
10.10.2009

Janko
0:41
10.10.2009

počet příspěvků: 55, poslední 14.10.2009 11:06









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.