28.5.2016 | Svátek má Vilém






KNIHA: Nová tvář literatury faktu

21.6.2014

Nakladatelství Český les Zdeňka Procházky přidalo loňského srpna do národní bibliografie objevitelskou studii Kámen - s výpravností sobě typickou a také s poznámkou „pro Václavu Jandečkovou vydalo“. Proč právě to není předmětem našeho zkoumání a být ani nemusí, protože autorka poslala Kámen, opírající se vedle jiného o pozůstalostní strojopisné svědectví takřečeného hlavního aktéra akce „Falešné hranice“ v poúnorových Všerubech, bez rozpaků na knihkupecké pulty. Bez rozpaků oprávněně.

kamen

Václava Jandečková totiž odvedla velmi náročnou badatelsko-historiografickou práci bez nadsázky precizně – a k tomu i autorský výkon v nejednom ohledu převyšující obvyklou úroveň debutů. Na severoamerickém kontinentu objevila písemnost, která ji ve zmíněném tématu posunula – ač ne profesionální historičku – na nejpřednější místo, místo mezi historiky akademiky. Tou písemností jsou v kanadském exilu sepsané (1959) paměti Stanislava Lišky, v osudný čas žijícího a služebně i občansky působícího v ohnisku všerubských událostí z roku 1948 a 1949. Jandečková tedy svěřila čtenářské obci knihu hodnověrnou z hlediska historických faktů a paralelně – třebas to nemuselo být jejím plánem – též knihu podnětnou z hlediska psychologicko-sociologického.

V kontextu našeho uvažování nazíráme Kámen nikoli jako odbornou studii, nýbrž jako přispění literatuře faktu. (V. J. na s. 16: „Náš příběh se odehrává v pohraničí…“)

Nazdáváme se, že z ultrarigorózních kruhů literárně vědeckých může zaznít výtka na kompilaci, považovali bychom ji ovšem za nemístnou, neboť Jandečková velmi dbá na pojmenování každého zdroje. Eticko-obligatorním hlediskům se v žádném případě nezpronevěřila. Krom toho: to literární publikum, které přijme dílo za své, sotva zpochybní autorčinu svrchovanou schopnost proložit své vypravěčské líčení faksimiliemi archivních dokumentů a úryvky z pamětnického rukopisu tak invenčním způsobem, že na pozadí dílčích dějů vyvstává Velký příběh. (Ostatně i z toho důvodu Kámen přijímáme raději jako dílo literární.)

Všerubský průsmyk je lokalitou v povědomí pokolení uvízlou od středověku. Ze Všerub, pohlédnete-li na severozápad, uzříte obliny vrcholů Českého lesa, na jihovýchodě zas dlouhý masiv šumavský. Zkrátka svět doteků i prolnutí živlu českého a živlu germánského.

Václava Jandečková nás pozvala na Všerubsko poválečné a poúnorové, abychom vysledovali jí excerpované příběhy malých i velkých protagonistů, vždy to příběhy-životní zlomy. A nebýt zaznamenány s tak neotřesitelnou důkazní oporou, desetiletí by je srazila snad až k morytátům, stejně jako už dnes verbálně stereotypní propagandistické výdechy (právě že stereotypní a právěže výdechy) učinily z teze o inscenovaných politických procesech s rozsudky smrti povýtce oposlouchanou, nepůsobivou už mantru. Vždy, rozumějme vždy, jde o problém veletoku času, horizontů společenského vědomí generací a osobnostní profilace manipulátorů davů.

1948. Na všerubské stanici Sboru národní bezpečnosti je velitelem praporčík Stanislav Liška. Již třetím rokem, a to je mu teprve sedmatřicet. Nepříčí se mu z vlastní iniciativy převést do Německa utečence, a že jsou to Češi, Slováci, Poláci i Ukrajinci! Ale když dostane od důstojníka Státní bezpečnosti rozkaz „technicky zajišťovat“ akci „Kámen“, rozkazu se podvolí. Zajistit technicky přísně tajný podnik ministerstva vnitra (mající za cíl vyslechnout, zatknout a odsoudit předem vytypované osoby) pro velitele všerubské stanice SNB znamená zcivilizovat opuštěný dům v Myslívě a obléci dva podřízené do uniforem německé pohraniční stráže. A právě k fingované pohraniční stráži přivádí Liška obelstěné důvěřivce a stráž je odvádí vždy dále, do Myslíva, do fingované německé celnice s kanceláří americké vojenské kontrarozvědky CIC. Zde nic nebylo ponecháno náhodě. Agent ministerstva vnitra „pracuje“ v uniformě amerického důstojníka … Výslechy probíhají v německém nebo anglickém jazyce … Nešťastníci nemají ani zdání o tom, že se ocitli v pasti.

Strojopisné svědectví někdejšího velitele všerubské „esenbácké“ stanice a „na své triko“ převaděče v jedné osobě (V. J. na s. 15: „Nebyl jednodimenzionální…“ - - „Byl odbojářem bez zařazení.“ - - ???) tak odhalilo scénář velmi podobných, sovětskými „poradci“ dozorovaných akcí zinscenovaných také v poválečném Německu, Polsku, v baltských republikách a jinde. Sám Liška po vyzrazení svých vlastních převaděčských aktivit překročil v srpnu 1949 i s rodinou státní hranici a o akci „Kámen“ (zpočátku zvanou „Jonny“) zasvěceně poreferoval. Nato se putování rodiny Liškových skončilo v Kanadě.

Začínající spisovatelka Václava Jandečková (*1974) již má na svém autorském kontě několik výraznějších publicistických počinů. I jinojazyčných. Též jako autorka literatury faktu vkročila do světa nesmírné odpovědnosti slova a v tomto smyslu Kámen poznamenala spisovatelčina zatímní literární nezkušenost. Kamenem úrazu je v knižní prvotině občasný úlet k drobným, popisovanou událost patrně neplánovaně zlehčujícím komentářům, s kterými se ne každý recipient ztotožní. Tak kupříkladu na s. 130 líčí Jandečková situaci, kdy Stanislav Liška vypomáhal jako řidič místnímu autodopravci. Vypravěčka: „Zkrátka a dobře, převážet osoby zadržené na hranicích do vazby okresního soudu v Domažlicích někdo musel …“ S takovou formulací máme etický problém.

Podobně se nám jeví být po povrchu klouzající floskulí konstatování (s. 14), „že dnešní společnost je k totalitní minulosti čím dál tolerantnější …“ Už ze sociálně ontologické podstaty dějin plyne, že societa vždy, rozumějme v ž d y , citlivě reaguje na všechny krajnosti uvnitř sebe.

Ovšem i přes dílčí výhrady považujeme knihu Václavy Jandečkové za veskrze nenahraditelnou. Očekáváme, že čas vyjeví ještě další myslitelské horizonty cílevědomě tvořivé osobnosti.



Diskuse


diskuse neobsahuje žádné příspěvky









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.